Olga Szymanská: Alžběta Báthory, známá jako Čachtická paní

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

O skutcích, tedy míře viny či neviny Alžběty Báthory, známé jako Čachtická paní, nemají historici stále jasno. Nikdy nestanula před soudem a zprávy o koupelích v krvi (sráží se) znějí zvláštně. Bílá místa jejího života tedy vyplňují legendy.
 
Historie
Legendu o hraběnce vymyslel jezuita Túroczi a zveřejnil ve své knize místopisu Uherska a do svých Noticií ji doslova přebral Matej Bell.
Skutečná zachovaná korespondence potvrzuje, že Erzébet-Alžběta Báthory (1560–1614) prodělala vícekrát nemoc (proto snad potřebovala léčbu dobovými praktikami a bylinami), měla pět dětí (dvě zemřely v dětství) a s manželem Ferencem Nadásdym (1555 – 1604) si byli dosti blízcí. I se členy obou rodin, kteří vzděláním, širokým rozhledem a znalostí jazyků patřili k nejvzdělanějším a svým postavením k vrcholu uherské aristokracie.
Po sňatku Ferenc s Erzébet vlastnili celou třetinu Uher. Rod Bathory, stejně jako ostatní šlechta, získával bohatství (předčilo i královské poklady) za své služby panovníkům ve válkách několika staletí, za podporu a věrnost trůnu.
Děděním, koupí a sňatky se majetek rozmnožil. Na přelomu
16. a 17. století v Uhersku zuřila tzv. Patnáctiletá válka, ale i v míru byl tlak Turků a zároveň císařských vojsk za kořistí obrovský. Šlechtici proto téměř stále bojovali. I zeman Juraj Thurzo, vychován jako společník prince Ernesta, který viděl ve vládě Habsburků jedinou možnost, jak ubránit zemi proti Turkům.
V pozdější funkci palatina byl především taktikem. Stejně tak Ferenc Nadásdy, neboť byl hlavním kapitánem uherských vojsk. Dohled nad panstvím a rodinou se přesunul na hraběnku. V době, v níž násilí prezentovaly veřejné popravy či bičování, být citlivý k projevům krutosti či neužívat adekvátních trestů vůči poddaným a zároveň se o ně nestarat v jejich nouzi, si žádná šlechtična nemohla dovolit.
Musela se postarat o děti, udržovat a kontrolovat rozsáhlé panství, navštěvovat mnohé příbuzné. Vlastnictví velkého území a bohatství budilo závist a intriky. Sám Thurzo, v roli palatina, kauzu proti Báthory ani řádně neukončil, a to pro mnohá neprokázaná svědectví vůči ní. Setkala-li se Alžběta skutečně s malířem Caravaggiem, nevíme: v jeho životě jsou bílá místa v časovém rozmezí i několika let. Podle jejího písma znalci neshledali, že by některé povahové rysy hraběnky vybočovaly. Pokud byla lítostivá, vzteklá, zuřivá i nespokojená, nebylo divu v této pro ni celkově i osobně velice těžké době. Zemřela pravděpodobně na selhání srdce.
 
Film
Postava Čachtické paní je atraktivní téma pro filmové zpracování.
Režisér Juraj JAKUBISKO pro svůj film BATHORY vyšel ze známých historických faktů a při vyplňování bílých míst hraběnčina života ze své fantazie. Jeho stále krásnou Erzsébet Báthory (Anna Friel) nacházíme v období, v níž hrabě Ferenc Nadásdy (Vincent Regan) střídá boje se službami králi. Obklopenou bohatstvím, které skrytě obdivuje a snad i závidí uherský král Gábor Bethlen (Marek Vašut) a o němž ví císař Matyáš II. Habsburský (Franco Nero).
Ferenc, poznamenán válkami, chová se i k manželce jako voják v boji. Svou krásou a až průsvitnou pletí působí velmi přitažlivě a zároveň zranitelně. Nemoc ji málem připraví o život, proto je k ní povolána vědma Darvulie (Deana Jakubisková-Horváthová). Od té chvíle vidíme opravdu velkou herečku v roli ženy, oddané své velitelce tělem i duší.
Věrohodné, že uvěříme, že za své služby zaplatí daň nejvyšší. Stejně jako pro film vymyšlená služka Lucie (Lucie Vondráčková), starající se o hraběnčiny děti, či historicky skutečná služebná Erika, žensky velmi smyslná.
Snaží se svést malíře Michelangela Merisiho – da Caravaggia (Hans Matheson), druhého muže hraběnky, který vytváří láskou prostoupený Alžbětin portrét.
Rozchodem se malíř ztrácí z jejího života, ne však cit. Ale cit může mít nesčíslně podob. Ve filmu Alžbětu „provází“ téměř od počátku Ferencův válečný druh, pozdější palatinus Juraj Thurzo (Karel Roden).
Ke konci přiznává před farářem Janem Ponickým (Antony Byrne), který žádá pro hraběnku „ za její skutky“ přísný trest, že ji miloval a obdivoval. Její přehlížení s pohrdáním a odmítnutím však nesnesl. Protože v pozadí jeho citu stojí závist pro majetek, po skonu Ference nastupuje nenávist, která spouští sled událostí. Roden je v roli palatina velmi přesvědčivý.
Ochráncem hraběnky je její synovec Gábor Bathory (Marek Majeský). Mnich Cyril (Jiří Mádl) a starší Petr (Bolek Polívka) jsou vysláni, aby o „krvavých“ skutcích Čachtické paní posílali zprávy kardinálovi Františku Forgáčovi (Tim Preece). Jsou fiktivními postavami pro odlehčení vážnosti děje: svou hravost projevují ve vynálezech. Oba postupně pochopí nesmyslnost svého úkolu. Petr z osobních poznámek skládá hraběnčin příběh do spisu. Na jeho vrchní desce jsou tři zaryté bodce – symboly tří osudových mužů Alžběty, kteří změnili její život a vryli se natrvalo do její duše.
Děj má spád a nevadí, že trvá přes dvě hodiny. Námitky (při promítání), odkud že tvůrci filmu nabrali takové tvary, barvy pro kostýmy a doplňky i paruky, neobstojí – taková móda tehdy byla a šlechta na ni velice dbala. Názoru, že ve filmu režisér zpodobuje ve více scénách hodně krve i surovosti, budu oponovat: zachytil dobu přelomu 16. a 17. století takovou, jaká prostě byla. Navíc s vlastní invencí a bezbřehou fantazií, umocněnou skvělou kamerou M. A. Brabce. Historické příběhy zajímají většinu lidí, proto film Bathory naplňuje očekávání svých tvůrců i diváků stoprocentně.
 
To, co znamenaly a znamenají pro český a světový film díla Františka Vláčila, prostoupené tématy historie s jeho reálnou básnivostí, to znamená a bude znamenat filmové dílo Juraje Jakubiska, protknuté tématy historie s jeho bezbřehou fantazií.  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 08. 2008.