Skladatel, regenschori a kantor JAKUB JAN RYBA, narozen 1765 v Přešticích, vystudoval v Praze piaristický seminář. Navštěvoval pražské koncerty vynikajících hudebníků a sám, hudebně nadán, provozoval se svým třídním profesorem hudbu i aktivně. Byl pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 kantorem v Rožmitále pod Třemšínem. Místo kantora, které nebudilo u místních autoritu, a starost o třináct dětí byly příčinami, že zde s rodinou žil a pracoval v bídě. Kvůli bezvýchodnosti situace si roku 1815 J. J. Ryba sám vzal život.

Složil celkem dvanáct klavírních koncertů, dvacet čtyři kvartet a kvintet, čtyři koncerty, osm serenád, dále menuety, německé tance, písně a zpěvohru. Právě v Rožmitále napsal svou nejznámější vánoční Mši „Hej, mistře!“. Ze soupisu jeho díla bylo známo, že existuje druhá mše i její opis s úpravami z roku 1901. Na podkladě dnes již nezvěstného rukopisu z farního archivu v Bučovicích u Březnice vyšla tato mše tiskem roku 1934 v Brně. Vydavatelem byla nazvána II. Českou mší půlnoční – měla dle něj vzniknout roku 1813. Který rok ji J. J. Ryba složil, přesně nevíme: nejspíše v prvních letech svého rožmitálského pobytu.

 

Německý hudební odborník Andreas Kröper realizuje již několik let pro město Plzeň projekt Musica Antiqua Pilsensis. V jeho rámci se snaží prokázat, že se v Plzni konaly hudební koncerty, a to již před plzeňskou návštěvou B. Smetany roku 1840. Protože o záznamech této činnosti není oficielně takřka nic známo, A. Kröper pátrá v českých a zahraničních archívech. A důkazy nalézá, například, že J. J. Ryba svou skladbu Stabat Mater věnoval právě Plzni ještě před rokem 1805 a že mu proto radní udělili finanční odměnu a čestné občanství města.

„To byl základ spolupráce, potom napsal desítky skladeb jen pro tu katedrálu (myšleno plzeňskou) přímo „na tělo“ pro konkrétní akustiku velkého prostoru“, dodává A. Kröper. A co ve vídeňském antikvariátu? „V loňském roce jsem si v Rakousku koupil v antikvariátu štos not z raného 19. století. A tam jsem objevil dílo, které je onou Rybovou takzvanou Půlnoční mší.“  Jde o nedatovaný, zřejmě nejstarší známý ruční opis II. České mše půlnoční Jakuba Jana Ryby (z období kolem roku 1800) s originálním zněním mše.

 

Na rozdíl od známé Mše „Hej, mistře!“obsahuje „Missa Pastoralis“ i několik zhudebněných latinských textů. Slavnější – nám známou mši považuje A. Kröper za „dodatek“ k mešnímu ordinariu, tj. zpívanému doprovodu mše. Ve druhé mši se podle něj J. J. Ryba snažil provázat toto ordinarium s klasickou českou hudbou.

Obsazení Missy Pastoralis je obdobné jako u první mše, pouze o něco kratší. Má taktéž devět částí. Začínají latinským textem Kyrie elesion, Gloria in excelsis Deo. Pokračují vloženou pastorelou: v Kyrie například – „Vzhůru, braši, vstávejte, stáda svoje shánějte“ s půvabným odpočítáváním dvanácté hodiny, v Gloria „Vzhůru, braši milí, v té půlnoční chvíli“ je Graduale již čistě českým. Začátek Creda je u této mše, stejně jako u Mše „Hej, mistře!“, unionem všech hlasů. Ofertorium začíná dudáckou předehrou a je, stejně jako první propriální část Graduale, ryze české. Naproti tomu závěrečné Agnus a Dona je věrné kodifikovanému textu. A podobně jako ve prvé mši, i v závěru druhé slyšíme úryvek z písně Hrály dudy.

Součástí projektu Musica Antikva Pilsensis A. Kröpera je seznamovat plzeňskou i širokou veřejnost prostřednictvím zdejšího festivalu Smetanovské dny s hudbou z období před příchodem B. Smetany do města. V roce 2008 byla proto v Plzni proto uvedena znovu objevená Rybova Stabat Mater, v roce 2009 komponovaný pořad Věž plzeňská v plamenech.

Podle nalezeného opisu II. České mše půlnoční sestavil nyní Andreas Kröper partitury. V letošní adventní době – 13. prosince 2009 – byla poprvé v novodobé historii uvedena v plzeňské Měšťanské besedě „Misa Pastoralis“ ve slavnostní premiéře, a to za přítomnosti mnoha význačných hostů. Pod Kröperovou taktovkou zazněla v první části známá Mše „Hej, mistře!“. Pak všemi přítomnými velmi očekávaná II. Česká mše půlnoční – v nejautentištější podobě, tj. na dobové nástroje, mezi nimiž nechyběly flétny, klarinety, trumpety, horny a smyčcové nástroje, s nimiž se střídala pěvecká sóla a sborový zpěv.