Olga Szymanská: Památník české státnosti

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

K letošnímu výročí vzniku samostatného československého státu oživilo Národní muzeum Památník na Vítkově – s cílem jej nejen rekonstruovat, ale i rehabilitovat a revitalizovat. Jeho novou náplní vytvořilo důstojný památník moderních českých dějin i metropole a státu.

HISTORIE
Stavba (výška 31,5 m, délka 143 m, šíře 27,6 m) dle návrhu arch. J. Zázvorky byla zahájena za účasti T. G. Masaryka v roce 1928. Původní účel: postavit památník legionářů jako symbol Československé republiky, s hrobkou pro TGM. Po dokončení hrubé stavby objektu (1933) začala jeho umělecká výzdoba. Z plánovaného otevření (1938) sešlo. Od roku 1942 sloužil památník za sklad wehrmachtu.
Po válce pro realizaci plánu přiřadit do objektu druhý protifašistický odboj navrhl J. Zázvorka přístavbu (měla být otevřena 1948). Z ní však vznikla síň Rudé armády, neboť objekt začal sloužit státní ideologii a propagaci režimu. Od r. 1951 zde byli pohřbíváni nejvyšší představitelé KSČ.
Po Gottwaldově smrti (1953) bylo zřízeno v památníku mauzoleum a vybudována laboratoř, v níž se starali o Gottwaldovu schránku (zpopelněnou 1962). Budova se „těšila“ nezájmu. Po roce 1989 byli odtud všichni pohřbení odvezeni – 2/3 uložily rodiny do soukromých hrobů, 1/3 převzala KSČM a pohřbila na Vyšehradě. Od roku 2001 byl Národní památník na Vítkově s Hrobem neznámého vojína a sochou Jana Žižky předán do správy NM.

VÝZDOBA
Její zajímavé prvky i umělecká díla jsou charakteristická pro dobu, v níž vznikaly. Například mozaiky podle návrhů Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského, reliéfy Útěk, Obrana, Umírání a Smrt od sochaře Karla Pokorného. Monumentální vrata s reliéfně zpracovanými obrazy z doby husitské s událostmi z dějin dělnického hnutí jsou od Josefa Malejovského. Obraz Tábora v prezidentském salónku.
Uvedené objekty můžeme znovu vidět. Nedílnou součástí stavby je jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova (výškou 9 m a délkou 9,5 m patřící mezi největší v Evropě) od Bohumila Kafky. Přestože na ni začal pracovat v roce 1941, dokončil ji roku 1950, kdy byla odhalena, v duchu již nastupující ideologie. Celý objekt je budován jako železobetonový skelet s cihelnou dozdívkou a obložen žulovými deskami, k němuž vedou schody nebo procházková i příjezdová trasa.



SOUČASNOST
Po rekonstrukci, kdy finanční prostředky dosáhly 321 milionů korun, dostal Památník soudobou tvář, která respektuje jeho architekturu. Novodobě je zasklen podchod před vstupem do Hrobu neznámého vojína, vybudován bezbariérový vstup, realizována nástavba panoramatické kavárny ve východní části objektu a na střeše vyhlídková terasa s impozantním pohledem na Prahu.
Celý objekt do budoucna nebude sloužit pouze pro výstavní účely. Národní muzeum připravuje bohatý program k oživení unikátního místa: prostory ožijí hudebními koncerty, dílnami, divadelními představeními a edukačnímu aktivitami, napojenými na školní vzdělávání.

EXPOZICE
Křižovatky české a československé státnosti, připravené Národním muzeem ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha, je interaktivní moderní expozice, zaplňující mezeru našich moderních dějin. Oddíly s letopočty 1918 – vznik ČSR, 1938 – období Mnichova a zánik Československa, 1945–1948 – obnovení státu a komunistický převrat, 1968 – vznik československé federace, 1989 – pád komunismu spolu se zánikem Česko-Slovenska v roce 1992 ukazují významné křižovatky, na nichž se výrazně měnila státnost a ideovost státu. Mezníky prezentují osoby (s jejich předměty), které vyjádřily jasně svůj postoj.
Například Kubišovo sako z krypty kostela, kde byli zastřeleni atentátníci na Hendricha, poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky z vězení. Osobní předměty Jana Palacha, psací stroj Pavla Tigrida či šachové figurky, které ve vězení vyrobil z chleba Milan Šimečka. V podzemí je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna výstava o dějinách památníku.
Hradní fotoarchív 1918 – 1933 je první krátkodobá výstava unikátního stejnojmenného fotografického fondu, jenž vznikl při tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zobrazuje T. G. Masaryka při jeho oficiálních a soukromých příležitostech i akce, jichž se osobně neúčastnil. K ní vyšla stejnojmenná kniha.
Hrob neznámého vojína, jehož oficiální statut jako ústředního pietního místa a nejčestnějšího válečného hrobu České republiky schválila vláda České republiky.

CELÝ LISTOPAD 2009 JE DO PAMÁTNÍKU VSTUP VOLNÝ.

Olga Szymanská
dle tisk.materiálů
                                                                         www.nm.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 10. 2009.