Rudolf Křesťan: Ze zákulisí K+M+B
Rubrika: Literatura – Fejetony
Lednový svátek tří králů nemá nic společného s králi, neboť to byli jenom (jenom?) mudrci.
Nerouhám se, pouze se odvolávám na sdělení z Matoušova evangelia.
Dotyčná trojka se přišla poklonit Ježíškovi, který se podle novodobého letopočtu narodil sedm let před Ježíškem. Tedy před Kristem. Dočetl jsem se to u oblíbeného astrofyzika Jiřího Grygara.
Aby překvapení nebylo málo: tradovaní mudrci se nejmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar, jak jsem se dověděl v jednom ze zamyšlení kardinála Miloslava Vlka:
„Při tomto svátku bylo zvykem žehnat obydlí a nade dveře psát tři písmena K+M+B. Ta tři písmena znamenala zkratku pro větu Christus (K) mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytku). Když se pozapomněl smysl oné věty, přidělili lidé ta písmena třem vynalezeným králům.“
Pro mě však žádný z těchto relativizujících poznatků neubírá nic na významu jejich hanzelkozikmundovské poutě do Betléma.
Jsem naopak vděčný za to, že nejasné kontury králů-nekrálů nabízejí volný výklad.
Dürerův obraz Klanění tří králů, který jsem měl možnost spatřit ve Florencii v galerii Uffizi, je spojován s podobenstvím lidského věku. Jeden z králů je mladík, druhý muž, třetí kmet.
Zanedbatelné není ani odvozené multikulti ve spojení s tmavou tváří jednoho z monarchů. Nevím ovšem, jak to vnímají stoupenci nedávno vykřikovaného hesla „Žádné cizáky, Cimbura je náš program!“
Jiní vykladači se už ve středověku soustřeďovali na zkoumání symboliky darovaného zlata, myrhy a kadidla. Je to prý vyjádření tří skupenství: pevného, tekutého a plynného.
Vzdělaný čtenář asi ví, co je myrha. Přiznávám, že teprve nedávno jsem se doučil, že jde o černohnědou pryskyřici ze Somálska a Etiopie. V tehdejších dobách byla ceněna dokonce víc než zlato, takže Ježíškovi nebyl darován nějaký šunt.
Z dětství si jako ministrant pamatuji, že křída, kterou se psalo nad dveře K+M+B, bývala posvěcená. To ji v mých očích značně povyšovalo nad tu běžnou školní.
Můj zvláštní vztah k tříkrálovému svátku je dán i tím, že první Shakespearovou divadelní hrou, kterou jsem v raném věku viděl, byl Večer tříkrálový aneb cokoliv chcete. Otec tehdy pořídil pro rodinu vstupenky do karlovarského divadla, abychom s bratrem viděli taky něco jiného než jen filmový Pád Berlína, Hlídku v poušti a Akci B.
Jak už jsem předznamenal, je mi sympatické, že vzývaní tři králové jsou svým způsobem pomyslní.
Ctím je jako trio dávných srdnatých chlapíků. Vydali se svorně na dalekou cestu, aby někomu projevili úctu, ačkoliv si - jako mudrci, či dokonce pomyslní králové - mohli naopak statutárně nárokovat, aby byla prokazována jim. Překročili svůj stín.
Kdyby nic jiného, tak už tohle je opravňuje k umístění v kalendáři.
Neumím si představit, že by se tak shodli nějací novodobí panovníci. Však taky 6. leden není svátkem Tří prezidentů.
(Z týdeníku Literární noviny č. 1 – 2012)
Foto: internet
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 01. 2012.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Helena Štáchová | |
Miloslav Švandrlík | |
Jitka Molavcová | |
Ondřej Suchý | |
Jaroslav Vízner | |
Dáša Cortésová | |
Zdeněk Pošíval | |
Ladislav Gerendáš |