Rudolf Křesťan: Stále voní ...
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
„Píseň Purpura zatím z poslechu ještě neznáte,“ napsal v roce 1962 časopis Mladý svět. Citovaná slova byla zveřejněna pod notami a textem zmíněné písně, která byla premiérově otištěna ve vánočním čísle.
Článek pokračoval sdělením, že Purpura z dílny autorské dvojice Suchý a Šlitr právě vychází na gramofonových deskách. Bylo tam také naznačeno, že písnička se záhy zřejmě stane oblíbená. Tehdy jsem jako student začínal spolupracovat se jmenovaným týdeníkem, a tak si pamatuji, že kulturním redaktorem tam byl Ladislav Smoljak. Byl to nejspíš on, kdo ta prorocká slova napsal. Píseň o purpuře dosáhla v následujících letech takové popularity, že se jí začali zabývat dokonce i etnologové. Jeden z jich - PhDr. Jiří Traxler - uvedl, že „při terénních výzkumech byla Purpura stále častěji zjišťována v živém repertoáru mezi lidovými koledami“. Nevylučuji, že existuje dost lidí, kteří znají Suchého a Šlitrovu Purpuru důvěrněji než purpuru reálnou. Tedy než tradiční směs z vonné pryskyřice kadidlovníku a aromatických látek rozdrcených dřev.
Před několika lety se mi Jiří Suchý svěřil v televizním rozhovoru, že bývá nejednou dotazován mladšími lidmi, co to ta purpura vlastně je. Vysvětloval jim to sdělením, že „je to něco jako nastrouhaný pastelky, a že to na plotně voní“. Když jsem se autora textu tázal na okolnosti vzniku proslulé písně, očekával jsem nějakou překvapivou příhodu z rodu těch, které nejednou provázejí zrod slavných skladeb. Pan Suchý mi kolem vzniku Purpury žádnou obdobně unikátní historku nevyprávěl. Dodal jen, že úspěch písně ho velice překvapil. Na základě jejího značného ohlasu dopsal ještě další strofu.
A nejen to. Spolu s Jiřím Šlitrem vytvořili pak ještě deset vánočních písní. Žádná z nich se však u veřejnosti už tak nechytla. Purpura zlidověla natolik, že leckdo z mladší generace už ani neví, že má jmenovité autory. Postupně se dostala do situace, v níž se nachází už po staletí barokní píseň Chtíc, aby spal. Ta je také téměř obecně pokládána za lidovou. Jenže i ona má autora. Hudba i text pochází od Adama Michny z Otradovic.
V televizním rozhovoru v rámci bývalého pořadu Nedělní ráno jsem sice od Jiřího Suchého nevypátral žádnou zákulisní informaci o vzniku Purpury, ale za to se mi svěřil, že jako dítě dost dlouho věřil na Ježíška. Když mu spolužáci říkali, že žádný neexistuje, tak to vzápětí doma bonznul mamince - s poznámkou, jak jsou ti jeho spolužáci směšní.
Pak mi pan Suchý řekl, že mu dost dlouho trvalo, než se z té představy vymanil. S úsměvem dodal, že postupně se mu to podařilo, a že už v pětadvaceti věděl, jak se to s Ježíškem má doopravdy.
Tolik autor textu o purpuře, která na plotně tiše a ochotně voní, stále voní. Voní, voní, voní, stejně jako dnes už klasická písnička vo ní. Rozumí se vo purpuře.
Žijeme v době tržního hospodářství, a tak v prosinci roku 2002 položila Mladá fronta Dnes panu Suchému otázku, co pro něj finančně znamená časté vysílání Purpury. Odpověděl, že jako spoluautorovi mu za jedno zahrání Purpury v rádiu přibudou na účtu tak dvě koruny. A že i při jejím každoročním častém hraní by ho samotná Purpura určitě neuživila.
Nestěžoval si, naopak - dodal, že existuje docela jednoduchý recept na zbohatnutí z písniček. Stačí jich prý složit nějakých pět set tak, aby se alespoň ze stovky z nich staly evergreeny. Jiří Suchý o tom něco ví; jedním z jeho mnoha evergreenů je i Purpura. Kouzelná píseň, jejíž jedinečnost předpověděl Mladý svět už v roce 1962.
Jitka Vichrová, tehdejší čtenářka uvedeného časopisu, si pečlivě uschovala noty a text poprvé otištěné Purpury. Napsala mi z Nové Role, že je to pro ni historický poklad. A že je ráda, že uposlechla připojeného upozornění, které vybízelo čtenáře, aby si uschovali otištěné noty a text. Byla u nich tehdy uvedena následují prognostická předpověď:
„Jest důvodné podezření, že Purpura se stane velmi populární.“
Tento fejeton Rudolfa Křesťana byl vybrán ze stovky nových vyprávěnek z autorova cyklu na rozhlasové stanici Vltava, které zachytil ve své nejnovější knížce „TANDEM ANEB PO DVOU VE DVOU“.
Sbírka vyšla počátkem října 2006. Autorkou dvou zveřejněných kreseb je akademická malířka Magda Křesťanová, která knížku ilustrovala. Kniha Stojí 249 korun a vydalo ji nakladatelství Andreje Šťastného.
grafika © Magda Křesťanová
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 12. 2006.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Josef Fousek | |
Rudolf Křesťan | |
Jitka Molavcová | |
Ivan Rössler | |
Jan Vodňanský | |
Ivo Šmoldas | |
Dáša Cortésová | |
Jiří Menzel |