Michal Dlouhý: Pro dobrotu
Rubrika: Publicistika – Historie
Dne 29. ledna 1870 si byl četník Jan Čížek z četnické stanice Strašice nucen do služby poněkud přivstat. Na devátou hodinu ranní byl totiž, coby svědek, předvolán k okresnímu soudu do Zbiroha. Na trasu dlouhou 18 kilometrů stačily pro člověka, jdoucího rychlou chůzí, běžně tři hodiny. Četník, ten však byl povinen pohybovat se volnou chůzí, aby mohl pozorovat vše co se v jeho okolí děje. A k tomu sněhové závěje a krutý mráz při blížícím se úplňku. Na cestu musel trasu plánující desátník počítat nejméně čtyři hodiny a k tomu samozřejmě nějakou tu rezervu, aby se svědek nedostavil k soudnímu pře líčení pozdě.
Ve služební knížce měl četník Čížek stanovenu trasu Strašice, Cheznovice, Olešná, Kařez, Pětidomí, Zbiroh. Na cestě zpátky měl navštívit se soudní obsílkou starostu Maška v Olešné. Odchod ze stanice byl tedy stanoven na půl páté. Četníkovo svědectví se týkalo tří chalupníků, které před vánočními svátky dopadl při pytlačení.
Četník se teple oblékl, vystrojil a přesně dle plánu se vydal na obchůzku. Měsíc mu svítil na cestu, nikde nebylo ani živáčka. Zmrzlý sníh praskal pod těžkými botami. Cheznovice byly ponořeny do hlubokého spánku. Po příchodu do Olešné však zahlédl tamního starostu Antonína Maška. Tudíž s ním uloženou věc, žádost rokycanského okresního soudu, vyřídí hned a nebude se s ní muset zdržovat odpoledne při návratu od soudu.
Starosta se četníkovi svěřil, že léta trpí nespavostí, a pozval ho do světnice, aby se trochu ohřál. Starostova žena právě vařila černou kávu, která přišla promrzlému četníkovi vhod. Neodmítl ani nabízený řepánek. Přesto, že mu bylo nabízeno, aby se ještě nějaký čas zdržel, odmítl četník s tím, že musí k soudu svědčit proti pytlákům, kteří drahnou dobu sužovali široké okolí. Ihned po vyřízení soudního přípisu se dostrojil a vydal na znovu cestu směrem ke Kařezu.
Na úrovni Kařízku, který míjel, šel v místě nazývaném Studená kuchyně. Pamětníci tvdí, že místo nese název z doby císaře Josefa II, který se zde při jedné ze svých cest po Čechách zastavil k odpočinku a občerstvení. Kuchaři prý vydal příkaz nerozdělávat oheň a podat k občerstvení „studenou kuchyni“.
Zde spatřil četník Čížek v příkopu schouleného člověka. Byl to tulák drobné postavy, na jednu nohu chromý. Na kost promrzlý žádal četníka o pomoc, že se potřebuje dostat do Kařeza.
Dvacet pět roků starý Jan Čížek, celým jménem Jan Křtitel Čížek, byl nemanželským synem, vyrostl ve skromných poměrech pouze se svojí matkou, a vyučil se pekařem. Přesto byl přijat k zemskému četnictvu, na což byl náležitě hrdý a svoji službu jako řádný katolík vnímal jako poslání.
Pomohl tedy nebožákovi vstát ze země a domníval se, že ten bude schopen s jeho oporou dojít do přes jeden kilometr vzdáleného Kařeza. Když zjistil, že tulák není vzhledem k prochladnutí schopen chůze, napadlo ho vzít vyhublého člověka malého vzrůstu na záda a do Kařeza jej odnést.
Zhruba po stu metrech chůze tulák, aniž by si toho četník všiml, měl v ruce břitvu a tou podřízl četníkovo hrdlo. Četník začal silně krvácet a i se svým břemenem se skácel k zemi. Jeho krev zbarvila nejen zelený četnický kabát, ale i sníh v okolí. Tulák se za opory větve sebrané u cesty odbelhal do Kařeza. Četníku Janu Čížkovi se stala jeho dobrosrdečnost osudnou…
Tělo zavražděného četníka nalezli až před polednem. Poslali pro četníky do Zbiroha. Na místo se dostavila tříčlenná jízdní hlídka tvořená desátníkem a dvěma četníky. Již při zběžné prohlídce mrtvoly desátník zjistil, že krk byl proříznut až k obratlům. To znamená, že smrt nastala téměř okamžitě. Desátník vyslal své podřízené k pátrání po pachateli činu v širokém okolí. Jelikož četníka Čížka osobně znal, nechal jízdním poslem vyrozumět strašickou četnickou stanici a nadřízeného strážmistra v Příbrami.
Pátrajícím četníkům se podařilo u Pětidomí dostihnout tuláka, jehož oděv byl na několika místech potřísněn krví. Muž byl proto zatčen a dodán do vězení okresního soudu ve Zbirohu.
Po ohledání těla komisí okresního soudu ve Zbirohu, bylo tělo zavražděného převezeno do márnice hřbitova u sv. Štěpána v Mýtě, kde bylo 1. února 1870 za vojenských poct daných četníky z okolních stanic pohřbeno do hrobu č. 530. Do knihy zemřelých města Mýto byl proveden následující zápis: „Jan Čížek, c.k. četník ze stanoviště strašického; 1. křídlo druhého c.k. pluku četnictva, řemesla pekařského, pocházejícího z Štidla (samota u obce Nadslav) okresu jičínského; zemřel 29.1.1870 pohřben 1.2., místo úmrtí Kařízek nad silnicí u lesa Studená kuchyně; svobodný; katolík; z manželského lože; věk 25 let; pohřben u sv. Štěpána; zavražděn; pohřeb provedl P. František Ehrenberger, farář.“ O důvodu, proč bylo na rozdíl od záznamu v matriční knize narozených uvedeno z manželského lože, se můžeme pouze domnívat. Třeba se jednalo o malou satisfakci za šlechetný čin…
Před vyšetřujícím soudcem zatčený uvedl, že u cesty ve Studené kuchyni viděl ležet zakrvácené tělo četníka. Když zjistil, že je četník mrtev, nic mu neodcizil a odešel z místa, aby nebyl spojován s jeho vraždou. Přitom si zřejmě utřísnil svůj oděv od krve. Jelikož nebylo žádných přímých důkazů proti tulákovi, byl osvobozen a z vězení propuštěn. Vyšetřující soudce totiž nebyl schopen vysvětlit, jak by chromý člověk malého vzrůstu byl schopen zavraždit mladého silného a plně vyzbrojeného četníka.
Hrob Jana Čížka byl zbudován na náklady c.k. zemského četnického velitelství číslo 2 se sídlem v Praze a osazen pamětní deskou s nápisem: „JAN ČÍŽEK četník zemského četnického velitelství č. 2, narozen 1845 ve Štídle okres Jičín, zavražděn při výkonu svého povolání dne 29. ledna 1870. Na památku věnováno důstojníky a četníky zemského četnického velitelství č. 2 v roce 1871.“. Hrob byl nákladem města Mýto v roce 2009 kompletně zrekonstrován a slavnostně odhalen.
Tragický čin zůstal neobjasněn a jeho pachatel nepotrestán. Až na smrtelné posteli se před duchovním původně podezřelý tulák přiznal ke spáchání vraždy četníka. Čin spáchal na četníkovi ze msty. Býval totiž za mlada pytlákem. Jednou ho četník přistihl při pytlačení a na útěku po něm vystřelil a zasáhl jej do nohy. Od té doby měl zmrzačenou nohu, nebyl schopen pytlačit po lesích jako dříve a tudíž nenáviděl četníky. Chodil krajem po žebrotě, a když mu dobrosrdečný četník chtěl pomoci, využil své převahy nad do té doby pro něj obávanými a nenáviděnými četníky a vylil si na něm svoji zlost...
V místě tragické události byl zbudován železný křížek připomínající tragickou událost, který byl v roce 2009 rovněž nákladem města Mýto zrekonstruován a nese nápis: „JAN ČÍŽEK četník *10.7.1845 zavražděn 29.1.1870“.
Povídka je uveřejněna v autorově knize Za císaře pána,
kterou vydalo nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE.
Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců,
v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 01. 2012.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Rudolf Křesťan |
![]() |
Zdeněk Pošíval |
![]() |
Jiří Suchý |
![]() |
Milan Markovič |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Dáša Cortésová |
![]() |
Helena Štáchová |