Pavel Novotný: Vernisáž II.
Už v květnu jsem na předchozí výstavě autora předpokládal, že explosivní energie MUDr. Oldřicha Pražana dá zakrátko vzniknout novým dílům. Pokračování dílu prvého je pro mě a tuhle reportáž z úvahou setsakramentsky obtížnější. Věděl jsem, že se všechny aspekty závažných témat budou dál přirozeně rozvíjet sama, žít svým vlastním životem. Kromě jiného i proto, že každý jeho obraz má svůj vlastní příběh. Nebylo ovšem zřejmé kterak, a jakým směrem.
Fragment vyhlašuje druhý ročník soutěže o nejlepší povídku
Konec psaní do šuplíku. Nyní má téměř kdokoli jedinečnou příležitost zveřejnit svou tvorbu a získat reakci odborníků. Od 2. ledna do 29. února 2012 přijímá Nakladatelství Fragment soutěžní povídky na téma „O vztazích s humorem“ od všech dosud nepublikovaných autorů. Pět nejlepších prvotin vyjde na jaře ve společné knize. Část výtěžku věnuje Nakladatelství Fragment na konto Centra Paraple.
Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (1) Miroslav Šesták – Čáryfuk
Narodil jsem se 16. dubna 1955 v Šumperku. Původní profese sklářský výtvarník. Po ZVS jsem pracoval v šumperském Vlastivědném muzeu jako konzervátor a restaurátor, posléze jako kastelán zámku Úsov. Následovaly práce ve výstavnictví apod.. Od roku 1988 jsem na volné noze, což však ne vždy přináší dostatek finančních prostředků, a tak jsem mimo to pracoval např. jako tvůrce a pěstitel bonsají (což je mé dlouholeté hobby), nebo naposledy v projekci v Praze jsem kreslil plánky v AutoCadu a 3D návrhy zařízení velínů.
Ivan Kraus: Znemožněné světy
Kvantová teorie fyziky, jež se zabývá mikroskopickými vlastnostmi hmoty – dává nahlédnout do tajů přírody a popisuje řadu jevů, vzpírajících se našemu chápání. Podle této teorie elementární částice nejsou na jednom místě, ale pohybují se po několika dráhách. Ačkoli Einstein tvrdil, že svět nemůže být tak šílený, jak se v kvantové mechanice jeví, zdá se, že podle výzkumů dnešních vědců takový je.
Vánoční a novoroční přání přátel a spolupracovníků Pozitivních novin
Všem čtenářům přejeme úspěšný vstup do nového roku 2012!Redakce Pozitivních novin
Hana Křivánková: O zubatých rybách a karáskovi, na kterého se nezapomnělo
Ještě jednu lásku nosil děda po celý svůj život v srdci, lásku, ke které najde cestu vlastně docela mnoho mužů; rybaření. Dokud nepřišel do důchodu, trávil rybařením spoustu času, poté v tom trochu ustal, ale že ho to přece jenom úplně nepustilo, jsme se mohli snadno přesvědčit poté, co na naší zahradě zbudoval igelitem vyložený, poměrně velký rybníček, který umělecky osázel blatouchy, kapradím a bůhví čím ještě, co se mu v kdejakém lese podařilo nakrást. Jinak si ale myslím, že drtivá většina oné vegetace, která nádržku lemovala, byla vesměs babiččina práce.
Dobromila Lebrová: Zikmund Winter, český historik, spisovatel a učitel – 165. výročí narození
Zikmund Winter patří k našim spisovatelům, kteří nejsou v současnosti široké čtenářské veřejnosti tak známí. V jeho beletristických pracích se obor historie, o které psal, týká malých lidí, týká se „každodennosti“, jak to nazýval filozof Karel Kosík (1926–2003). Nejsou to velké dějiny válek a hrdinských činů, jako například u Jiráska nebo Václava Beneše Třebízského, ale většinou drobné příběhy lidí, vystupujících v době, kterou Winter zvlášť studoval.
Pavel Loužecký: Děkuji za vše…
Na dnešní den připadá smutné výročí události, která výrazně poznamenala můj život. Přesně před rokem jsem nešťastně uklouzl na zledovatělé vozovce před naším domem na Barrandově a přivodil si tak vážný úraz. Následky byly hrozivé: otřes mozku, zlomené dva krční obratle, poškozená plíce, poškozená mícha, která způsobila totální nehybnost těla a končetin a díky tracheostomii i nemožnost mluvení.
Pane Václave Havle, pane prezidente, děkujeme Vám za všechno
Redakce Pozitivních novin dnes z důvodu státního smutku a jako vyjádření obdivu a úcty k Václavu Havlovi zařazuje místo obvyklých textových příspěvků pár tónů pro zamyšlení a vzpomínku. Pane Václave Havle, pane prezidente, děkujeme Vám za všechno.
Pavel Novotný: Není mi dáno....
Není mi dáno rozpouštět myšlénky v planých slovech, a mám strach o to aby moje nezplaněla, aby neulétla kamsi do nicoty… není mi dáno slova tesat do kamene, slova prý nemají sílu, ačkoli Ty jsi prokázal pravý opak. Tvoje slova byla tmelem většiny a zůstala trvale přítomna naděje Že tím tmelem ve Tvém jménu zůstane nadále v nás dosud žijících…
Pavel Novotný: Nejen o černé a bílé
Od Gutenbergových časů vynálezu knihtisku se evropské kulturní prostředí obecné, bezpočtukrát přesvědčilo o zásadním významu černé a bílé v tisku ve všech reprodukčních technikách. Důvěrně to znají všichni, kdo alespoň trochu polygrafii a tiskové techniky znají buď z pracovní praxe, ale i milovníci literatury. Ono rčení „Černé na bílém“ nemá význam jen svojí prostou přesvědčivostí a jistou noblesou, ale má i jiné, především praktické důvody.
Jaromír Matoušek: Bohuslav Reynek v Domě U Kamenného zvonu
Každý malíř se pozná podle svých obrazů, čtenář článku nejlépe z fotografií jeho obrazů pochopí jeho styl malby, pocity, názory, zařazení… Jedna, dvě, tři fotky u článku je opravdu málo, z toho čtenář nic nepozná a upřímně řečeno, je to škoda, malíř Bohuslav Reynek (1892–1971) si zaslouží, aby právě ve svých obrazech byl co nejvíce vidět, představen a hlavně pochopen!
Egon Wiener: Zahodíš tu bouchačku
Kolik mi to jenom bylo? Psal se rok, ani už vlastně nevím jaký, snad jednapadesátý. Válka skončila před šesti lety, zákopy kolem malých příhraničních bunkrů u naší obce byly ve skvělém stavu a postavička čtyřletého kluka se v nich dočista ztrácela, a proto jsem pořád slyšel: „Kde jsi, kam jsi se mi schoval?“ To volala moje maminka. Hledali jsme houby. Byli jsme v lese už od oběda a místo po houbách jsem pokukoval po bunkrech a přemýšlel, jak se aspoň do jednoho dostat a schovat se v něm. Konečně. Maminka zaujata sbíráním křemenáčů na pár minut polevila ve sledování mých aktivit a já toho plně využil.