Jan Řehounek: Hrabalovo Kersko již počtrnácté
Tradiční a velmi oblíbené setkání všech obdivovatelů díla a osobnosti spisovatele Bohumila Hrabala se uskuteční již počtrnácté, a to sobotu 19. května 2012. V deset hodin odstartují dvě sportovně–rekreační akce. Na Zálabí v Nymburce u Posezení U tří Hrabalových koček se sejdou a společně pojedou do Kerska po Hrabalově cyklostezce příznivci cykloturistiky – cestou je přichystáno několik kontrolních zastávek. Ve stejnou dobu odstartuje od Svatojosefského pramene v Kersku pochod, či spíše pohodová procházka Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád.
Zdeněk Wachfaitl: Den s Pavlem Loužeckým
Pan Pavel Loužecký, vydavatel internetového serveru Pozitivní noviny, se léčí ze svého zranění, přičemž pro vytvoření lepších podmínek jeho duševního stavu jsem jej 9. května navštívil a v součinnosti s jeho pečlivou ošetřovatelkou a manželkou v jedné osobě, paní Danielou Loužeckou, jsem mu položil několik otázek, týkajících se jeho publicistických začátků a zkušeností. Návštěva u Pavla v bývalém Sanopzu mne upoutala mimo nemocniční prostředí hlavně přenádhernou vyhlídkou na Prahu, která je z této části města skutečně mimořádná a také málo známá. Pražské pankrácké mrakodrapy jsou zde jako na dlani a v tomto ročním období, kdy je jaro v plném proudu a zve pacienty k sobě – do života.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (5) Rembrandt van Rijn
Geniální holandský malíř. Učarovaly mu autoportréty, které umožňují divákovi číst postupný vývoj malířova života. Rembrandta vždy přitahovala lidská tvář a opravdové rozpoložení lidské mysli. Na portrétech se odvíjí celý lidský příběh. Malíř experimentoval s barvou – stávalo se, že někteří jeho zákazníci nakonec objednaný obraz odmítli. Rembrandt rychle nanášel silné vrstvy husté barvy (konzistence pasty), které často roztíral špachtlí nebo nožem. Na malířovy obrazy je třeba dívat se z dálky. On sám prý varoval své zákazníky, aby se k obrazu nepřibližovali, protože „vůně obrazu by vám mohla být nepříjemná.“
Jan Řehounek: Devadesát let od narození Miroslava Macháčka
V úterý 8. května uplynulo devadesát let od narození výjimečné osobnosti českého divadla – herce a režiséra Miroslava Macháčka. Ve středu 9. května 2012 odhalil místostarosta města Nymburk PhDr. Pavel Fojtík pamětní desku na domě čp. 151 v Eliščině třídě, kde stával jeho rodný dům. Slavnostní akce se zúčastnila Kateřina Macháčková, členka pražského Divadla Pod Palmovkou, jež po otci zdědila herecké nadání.
Jindra Svitáková: Atentát na Heydricha tématem výstavy Někomu život, někomu smrt
Putovní výstava Někomu život, někomu smrt představuje příčiny, průběh a důsledky atentátu na Reinharda Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté – příslušníci čs. zahraniční armády, ve spolupráci s českými vlastenci 27. května 1942. Po České republice putuje od prosince 2011, byla vystavena již na více než 25 místech a zhlédly ji desetitisíce občanů. V květnových a červnových dnech bude k vidění v budově krajského úřadu v Jihlavě, v budově krajského úřadu v Ústí nad Labem, od 4. června v Praze 8 v Libeňském zámečku, ale také na sobotní akci 16. června v Senici, rovněž i v Novém Bydžově a v Praze 2. V letních měsících budou následovat další místa.
Dobromila Lebrová: Francis Bret Harte, americký spisovatel – 110. výročí úmrtí
Francis Bret Harte byl spisovatelem amerického jihozápadu. Ve svých povídkách a románech se proslavil především detailním a zasvěceným popisem kalifornské zlaté horečky. Nebyl nadšen pronikáním vymožeností civilizace do krásné přírody – stavbou železnice – a netajil se tím. Mnoho lidí s ním souhlasilo. Proto byly jeho příběhy alespoň zpočátku přijímány se zaujetím. Zároveň byl Bret Harte velmi obratný v tom, aby vystihl, co čtenáře zajímá a co ho baví.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (22) Zloději perel
Tom Furneaux měl zcela jasnou představu o idylickém životě. Když utápěl v alkoholu nudu a smutek z osamění, snil o rodinném statku na anglickém venkově. Tom byl správce kakaové plantáže na ostrově Pulo Nenaros v Makassarské úžině a o svém snu s nikým nemluvil. Ostatně, nebylo s kým. V září roku 1908 si krátil dlouhou chvíli pozorováním moře dalekohledem. Spatřil na obzoru člun bez posádky.
Zdeňka Petáková: Událost roku – Jana Koblasa v Jízdárně Pražského hradu
Průřez celoživotní tvorbou jednoho z našich nejvýznamnějších exilových výtvarných umělců, letošního osmdesátníka Jana Koblasy, je právě představován na výstavě nazvané přiléhavě Retrospektiva. Jan Koblasa (*1932 v Táboře) je sochař, malíř, grafik, scénograf, literát a vysokoškolský pedagog, který po roce 1968 zůstal žít mimo vlast a svůj talent měl možnost uplatnit zejména v sousedním Německu. Velmi působivě uspořádaná výstava Retrospektiva bohatě dokumentuje umělecký vývoj Jana Koblasy. Je zde k vidění na 200 děl, často dřevěných soch a prací z kovu.
Vladimír Leksa: Pavol Olexík, záchranca a utešiteľ
Pozdĺž známych viedenských Alserstrasse a Spitalgasse sa ťahá dvojposchodová svetlá budova v klasicistickom štýle s obdĺžnikovým pôdorysom. Prejsť okolo nej pešo by bolo na hodinovú prechádzku. Z vonkajšej strany v nej nenájdete dvere, len veľkú kamennú bránu ústiacu na Alserstrasse, nad ktorou si prečítate: Saluti et solatio aegrorum – Zachrániť a utešovať chorých – Josephus II. Augustus Anno MDCCLXXXIV. Ňou sa z rušnej ulice vchádza do tichých záhrad Starej Všeobecnej Nemocnice – Altes AKH. Ten nápis nad bránou je na slávu cisára Jozefa Druhého, ktorý dal v roku 1784 nemocnicu postaviť na základoch chudobinca pre veteránov z Viedensko-Tureckých vojen.
Miroslav Marek: Háčkované dějiny zemí českých v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit
Muzeum kuriozit vystavuje rekordní kolekci více než stovky postav členěných do 26 výjevů mapujících české dějiny od lovců mamutů až po současnost. Všechny figury ručně uháčkovala mimořádně zručná rekordmanka – Lenka Bednářová z Nové Bystřice, která vede ve svém volném čase blog "Lenčino háčkování" a jejíž dílo se právem stalo součástí expozice Zlaté české ručičky Muzea rekordů a kuriozit, která si klade za cíl upozorňovat na dovednost, nápaditost a rukodělnou zručnost českých lidí – a to i v méně obvyklých oborech.
Eva Ryba Drábková: Jak se Kašpárek usmívati naučil aneb Andělé tančí na hudbu jménem smích
Květoš Kašpárek byl, navzdory svému jménu, velice vážný muž. Zdálo se, jako by se tak už narodil. Vyrůstal v málo zalidněném, českém pohraničí jen se svou milou, laskavou babičkou. Tatínek s maminkou zahynuli při automobilové nehodě krátce potom, co se narodil. Na rodiče si skoro nevzpomínal. Kolikrát se snažil vybavit si jejich hlas, když svíral v dlaních zažloutlou svatební fotografii, ale byl příliš malý, než aby si něco pamatoval. Jako dítě moc lidí nepotkával. Jen jednou za čtrnáct dní na mši v kostele, a to byl jedinou osobou ve věku pod šedesát let, ale chodil tam moc rád.
Dobromila Lebrová: Friedrich Flotow, německý hudební skladatel – 200. výročí narození
Německý skladatel Adolf Ferdinand Friedrich Flotow se počítá spíš ke skladatelům zábavné, melodické hudby. Kdysi byla obzvlášť oblíbená jeho opera Marta, která se nyní hraje jen málokdy a málokde. Nebyl nějakým převratným objevitelem nového směru, ale byl za svého života oblíbeným skladatelem oper, složených především pod vlivem oper italských a francouzských operet. Není celkem divu, protože jeho přítelem byl slavný francouzský operetní skladatel Jacques Offenbach (1819–1880).
Aleš Cibulka: Herec R. A. Strejka konečně najde místo svého posledního odpočinku
V dnešní době špatných zpráv si dovolujeme přinést jednu zprávu veskrze pozitivní: Herec R. A. Strejka konečně najde místo svého posledního odpočinku – dvaadvacet let od své smrti… Ale pěkně popořádku: před časem jsem se dočetl v Pozitivních novinách od Ondřeje Suchého, že jeden z nejoblíbenějších herců pamětnických filmů – R. A. Strejka – stále nemá místo, kde by důstojně odpočíval. Jeho celoživotní partner Ladislav Branč, dlouholetý televizní architekt, několikrát usiloval o to, aby byl uložen na Vyšehradě, v hrobě, kde jsou pohřbeni umělci, kteří odešli v osamění. Nezdařilo se, argument byl několikrát stejný – Strejka byl herec, kterého NIKDO nezná.
Miroslav Sígl: Je nás jen čtyřprocentní menšina?
Kdykoliv se mi objeví ve schránce e-mail z Místní akční skupiny MAS Kouřimsko – Podlipansko, vím, že jde o pozitivní informace, které bych měl rozšířit dál po vlastech českých a po celé síti www. Činím tak opravdu s chutí a rád, protože v tomto regionu žijí lidé, jimž leží na srdci vzhled a vývoj jejich okolí, usilují o to, aby k nim jezdilo co nejvíce hostů a návštěvníků. Právě dnes mi poslali článek s výzvou „Ukliďme Výrovku – ukliďme svět!“ Protože minulou sobotu zde uskutečnili úklid podél toku Výrovky v obcích Vrbčany, Dobřichov, Chotutice, Pečky, Ratenice a Kostelní Lhota.