Ondřej Suchý: Říkali jsme mu Bimbo
Od roku 1956, kdy se poprvé objevil v epizodce v Hrátkách s čertem, vytvořil v českém filmu desítky figurek tělnatých pánů. Hrál nejčastěji hostinské, vrátné, řezníky, pořadatele, cirkusáky, stěhováky… Vítězslav Černý, kterému přátelé dali přezdívku Bimbo, byl často pokládán za příbuzného někdejšího člena Osvobozeného divadla Františka Černého.
Ondřej Suchý: Krutý osud zpěváka Jozefa Kuchára
V novém seriálku si budeme vzpomínat na osobnosti často opomíjené, známé kdysi z divadelních či koncertních prken, filmového plátna, gramofonových desek. Dnes vám připomenu slovenského zpěváka a herce, který byl i u nás v Čechách v padesátých a šedesátých letech známý. Jeho osud je velmi smutný.
Austrálie - můj osud (1)
Já jsem vlastně vždycky utéci chtěl. No, utéct snad zrovna ne, ale podívat se do světa, to jsem chtěl. Jenže za mého mládí to nešlo, prostě vás nepustili. Soudružka správcová, pokud se dobře pamatuji, velice význačná a důležitá osoba své doby ...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (6)
Ráno loďka zmizela. Asi jsem musel hodně tvrdě usnout, jinak by mi odchod vnucené družky neunikl. Vlastně jsem spal dost dlouho, neboť slunce se již vyhouplo nad východní svahy a prozařovalo špičky jedlí kolem Slunečního kamene. Obě klisny pořád klimbaly, uplynulé dvě noci byly i pro ně příliš rušné a únavné. Protáhl jsem se a zdvihl hlavu vzhůru. Mušličkový váček uvízl na větvičce, přesahující do přístřešku.
Vladimír Kulíček: Co Čech, to muzikant, aneb i obecní policajt to dokáže
Jako dítko, teprve nedávno školou povinné, jsem tomu moc nerozuměl a teprve později pochopil příčinu obdivných pohledů populace ženské, vrhaných měrou nebývalou na statnou postavu obecního policajta. Snad právě v té době se událo, že pan učitel potkal svého žáčka z první třídy obecné, jak vede statnou krávu na provaze.
Zemřel režisér, spisovatel a autor Pozitivních novin Mgr. Zdeněk Pošíval
Do redakce Pozitivních dorazila smutná zpráva. Dne 12. září 2013 ve večerních hodinách zemřel režisér, spisovatel a dlouholetý autor Pozitivních novin Mgr. Zdeněk Pošíval. Redakce Pozitivních novin se připojuje k pietní vzpomínce.
Dalibor Gosman - Václav Židek: My jdeme tam, odkud ostatní utíkají!
Každé velké město zažije ve své historii různé katastrofy včetně velkých požárů. Práce našich kolegů v oblasti prevence je tak dobrá, že počet zvlášť velkých požárů se v Praze snížil a stabilizoval se na únosné míře. Velmi mě těší, že i počty osob usmrcených a zraněných prudce poklesly, což svědčí o kvalitě a profesionalitě práce mých kolegů.
Eva Vlachová: Vůně deště
Letošní dlouhá zima nás pořádně unavila. Čekání na jaro bylo natolik vyčerpávající, že jsem skoro zapomněla na zásadu, kterou nám vštěpovala babička. Před Velikonocemi se dům musí blyštět a jarní úklid je vizitkou každé správné hospodyně. Ne, že by se mi chtělo do gruntování. Ale co naplat, vysvitlo sluníčko a ukázalo svým zlatým prstíkem na zapomenuté, nevysmýčené kouty a vykreslilo šmouhy na oknech.
Josef Fousek: Bezvýznamné figury / V zahradě pana Forda
Nezáviďte jim. Jsou ochuzeni o ten krásný pocit dotýkat se země, hrabat se v záplavě šatů v „sekáčích“, prohlížet si hezké holky v metru, svézt se do Prahy autobusem přes letiště, dát si pivo v pivnici na stojáka, tlačit před sebou vozík v supermarketu, nakupovat u stánků vietnamských spoluobčanů, vyprávět si v čekárnách u doktorů o kyčelním kloubu.
Renata Šindelářová: Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde
Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán? V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Kristýna Loužecká: Třináctý herecký workshop pro mládež v Hrubšicích
„Divadlo žije!“ To jsou velmi pravdivá slova, která si můžete vyzkoušet na vlastní kůži v malebném zámečku na Jižní Moravě, kousek od Ivančic jménem Hrubšice. Vděčíme za to paní Mgr. Jessice Horváthové, která je pořadatelkou tohoto hereckého workshopu pro mládež. Letos se již po třinácté podařilo vynikajícím lektorům a účastníkům dát dohromady další (dokonce dvě) představení. První část, poezii, realizovanou inspirativním režisérem panem Jaroslavem Víznerem a druhou část, divadelní hru, pod vedením grandiózní osobnosti paní Evy Reiterové-Synkové.
Věra Ludíková: Posílám dál slova vyslyšivá
Být básníkem je podle vás posláním, shodou náhod, nebo to člověk jednou objeví ve svých genech a pak se z toho už nemůže vymotat? Jestliže v sobě objevíme nadání, jež je vlastně jakousi Milostí, měli bychom cítit povinnost využít ho ve prospěch jiných, povzbuzovat hledající a tápající.
Egon Wiener: Můj vietnamský přítel | Jisté poznání | Tlusté od šunky
Mám přítele, který se na mne usměje a myslí si to, co právě řekl. Je to až k nevíře, že takový člověk (a rovněž 90% jeho komunity) tu existuje. Každý den, šest dní v týdnu, rok po roce je tu s námi. Vždy v dobré náladě, připraven poradit, a když přijde takové nemehlo, jako jsem já, i udělat, rozebrat, složit, nastavit, zabalit a říct si neurážlivou cenu.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.