| 
• V úvodu našeho rozhovoru bych vás rád našim čtenářům představil. Můžete mi, pane Gosmane, říci něco o sobě? Vy jako ředitel „Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy jistě pracujete v této profesi již velmi dlouho.
Ano, v profesi pracuji 40 let a stále mě baví. Základní krédo naší profese je v jednoduchém hesle: „My jdeme tam, odkud ostatní utíkají“. Svou profesi považuji já ale i mí kolegové za poslání. Jinak v osobním životě jsem šťastně ženat 40 let s jednou ženou. Vychovali jsme spolu syna, který je také hasič.
• Můj syn se po prožití velkého firemního požáru už jako malý chlapec rozhodl, že se stane hasičem. Vzal si to za svůj životní cíl, a tak se i stalo. Jak tomu bylo u vás? Čím jste chtěl být, když jste byl ještě chlapcem? Kdy jste se rozhodl pro tuto záslužnou a nebezpečnou profesi?
V dětství jsem měl různá přání ohledně pracovní profese tak, jako jiné děti. Znamená to od řidiče autobusu, automechanika, pilota, výsadkáře až po archeologa. Jak člověk stárnul a získával osobní zkušenosti, cíle a představy se měnily. Profesionálem jsem se stal po střední škole, tedy v 18 letech. Prošel jsem řadou funkcí, což se mi hodilo v dalším profesním růstu.
• Když jste dříve pracoval jako řadový hasič, jak to vnímala vaše rodina? Nebáli se denně o vás?
Strach rodina neměla, protože doma se hovořilo jen o veselejších zásazích. Nepovažoval jsem za nutné probírat detaily nebezpečných akcí.
• Před pěti lety oslavil Váš útvar 150 let svého trvání. Letos bylo opět výročí, sice ne tak kulaté, ale přece jenom číslicí zajímavé – jednička a dvě pětky. Byla tomuto jubileu věnována ve sdělovacích prostředcích pozornost? Měli jste nějaké oslavné akce, které vyšly na pozitivní „kořist“ Vašeho sboru a nebo se to jen tak přešlo?
Jsme třetí nejstarší profesionální sbor v Evropě. V průběhu letošního roku jsme u příležitosti 155. výročí založení našeho sboru pořádali několik akcí pro veřejnost (např. Den otevřených dveří). V závěru roku chystáme jako dárek každému kolegovi publikaci o sboru a malé upomínkové dary.
• Já mám takový pocit, že tomuto zaměstnání, kde chlapci denně nasazují v ohrožení své životy, není veřejností ani kompetentními osobami řádně věnováno morální ani finanční ocenění. Lidé to berou jako samozřejmost, neváží si toho. Co si o tom myslíte vy, nejvyšší představitel Pražského hasičského sboru?
Jako představitel HZS hl. m. Prahy mohu s uspokojením konstatovat, že v poslední době došlo k výraznému navýšení mezd. My chceme a budeme lidem pomáhat, a to se odráží i na našem hodnocení u veřejnosti. V posledním průzkumu důvěryhodnosti a spolehlivosti podle profesí se hasiči s 94% umístili na prvním místě, což mne nesmírně těší.
• Máte nějakou představu, jak by se dal tento stav vylepšit?
Vždy je co vylepšovat. Mám srovnání úrovně výcviku a technického vybavení s dalšími sbory v Evropě. Směle mohu prohlásit, že úroveň, které nyní dosahujeme, je na úrovni nejlepších sborů nejenom v Evropě, ale i v zámoří.
• Celosvětovým problémem jsou „čumilové“, kteří u požárních a jiných neštěstí jsou pomalu ještě dříve než záchranné sbory a svou senzacechtivou účastí tak znesnadňují samotné záchranné práce. V Německu se podobní „diváci“ trestají pokutami. Sice to příliš nepomáhá, ale něco se proti tomu dělá. Jak se proti tomu brání Praha?
Máte pravdu, problém „diváků-čumilů“ je celosvětový. My na místě neštěstí tvrdě a odborně pracujeme, a tito lidé tím, že nám ztěžují práci, ohrožují ty, které zachraňujeme. V naší zemi není právní úprava, která by tomuto jevu bránila.
• Kolik má Praha celkem hasičských útvarů a kolik hasičů přibližně nastupuje denně do služby?
Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy má celkem 1.004 zaměstnanců. Z tohoto počtu více než 750 je předurčeno k zásahům. Ostatní tvoří technické služby a nezbytný administrativní aparát. Tento počet pracovníků zajišťuje mimo jiné požární prevenci, výkon státního požárního dozoru, ochranu obyvatel apod. Početní stav je přiměřený velikosti a charakteru metropole.
• Jistě existují i u vás v Praze poplachy vyvolané nezodpovědnými lidmi. Jsou tresty přiměřené nebo nedostatečné? Přísnost trestu jistě může ovlivnit podobná trestná jednání a tak zabránit tomu, že si tito povedení „vtipálci“ rozmyslí něco podobného provést.
Takzvané „falešné poplachy“ jsou i naším nemalým problémem. Je jich poměrně vysoký počet. Nejvíce mi vadí skutečnost, že jednotka přivolaná k falešnému poplachu může životně chybět u jiného skutečného případu. Z mého pohledu je postih u usvědčených pachatelů malý.
• Jaký je rozdíl mezi profesionálním a dobrovolným hasičským sborem?
Základní rozdíl mezi profesionálním a dobrovolným hasičským sborem je v tom, že my tuto činnost vykonáváme jako své povolání. To samozřejmě určuje stupeň nutného vzdělání, výcviku a dalších znalostí. Proto si vážím i kolegů dobrovolných hasičů, kteří tuto vysoce humánní činnost vykonávají ve svém volném čase jako obrovského "koníčka".
• K jakým případům vyjíždí profesionální hasiči a kolik pohotovostních výjezdů mají vaši hoši ročně?
Typy případů, u kterých zasahujeme, se liší a jednodušší by bylo vyjmenovat to, co neděláme. Na tyto situace jsme dobře vybaveni a vycvičeni. Jen na území hl. m. Prahy máme ročně přes 10.000 zásahů. Jen v oblasti dopravních nehod ročně průměrně zachráníme ve spolupráci se Zdravotní záchrannou službou hl. m. Prahy na 800 našich spoluobčanů. Znamená to - mimo jiné - za posledních 10 let středně velké město. Je to jeden z ukazatelů naší práce.
Každé velké město zažije ve své historii různé katastrofy včetně velkých požárů. Práce našich kolegů v oblasti prevence je tak dobrá, že se počet zvlášť velkých požárů v Praze snížil a stabilizoval na únosné míře. Velmi mě těší, že i počty osob usmrcených a zraněných prudce poklesly, což svědčí o kvalitě a profesionalitě práce mých kolegů. Rozbor požárů včetně velkých najdete na našich webových stránkách a publikacích určených nejen pro odbornou veřejnost.
• Jsou ve vašem hasičském sboru, tak jako jinde ve světě, ženy?
Vzhledem ke specifičnosti naší profese je počet žen ve výjezdových jednotkách pochopitelně omezen. Ženy se převážně zapojují jako operační pracovníci, pracovníci prevence, výkonu státního požárního dozoru a specializovaných profesích. Například jeden z velmi důležitých útvarů našeho sboru – chemicko technickou službu - vede velmi vzdělaná a zkušená žena.
• Jaká je hodinová délka služby? Je to stejné jako například v Německu - 24 hodin?
Délka služby je dána našimi interními předpisy. Systém směnné služby je téměř totožný jako v Německu tj. 24 hodin služby – 48 hodin volna v turnusovém režimu.
• Co všechno mají vaši hoši v náplni práce a co musí umět?
Náplň práce je dána našimi předpisy, výcvikem a vybavením. Při mých cestách po světě jsem měl možnost porovnávat úroveň různých sborů. Základní poslání - pomáhat lidem v nouzi - je po celém světě stejné, a to je to, co naši práci sjednocuje. Ostatní je dáno systémem taktiky, výcviku a dalších faktorů.
Pokud chce být někdo profesionálním hasičem, musí splnit několik základních předpokladů daných zákony a předpisy naší země.
• Co byste poradil mladým zájemcům o práci u vašeho sboru? Co je hlavním předpokladem u přijímacích zkoušek?
Musí mít ukončené minimálně středoškolské vzdělání s maturitou, projít sítem psychologických, fyzických a znalostních testů, být morálně bezúhonný. Pokud tyto základní předpoklady splní, má šanci se ucházet o práci v našem sboru.
• Co byste vzkázal, jako nejvyšší reprezentant Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy, čtenářům Pozitivních novin?
Vzkaz čtenářům Pozitivních novin? Jako hasiči, kteří jsou vždy pozitivně laděni, přejeme každému krásný a spokojený život, krásnou přírodu, osobní a rodinnou spokojenost. Nezapomeňte, že na světě jsou lidé, kterým se daří hůře. Pokud můžete, pomožte podle svých možností vždy a hned. Vrátí vám to sluníčko do duše. My hasiči se takto snažíme žít. Pamatujte, že pokud budete v nouzi a nebezpečí, jsou tu hasiči, kteří vám vždy a rádi pomohou.
• Pane řediteli, děkuji vám jménem redakce Pozitivních novin za rozhovor a přeji vám i vašim kolegům v tak náročném a nebezpečném povolání mnoho dalších záchranářských úspěchů.
|
