Josef Krám: Do rodného domku Václava Hanky v Hořiněvsi v roce jeho dvou kulatých výročí
Letos uplynulo 220 let od narození (10. června 1791, Hořiněves) a 150 let od úmrtí (12. ledna 1861 Praha) tamního rodáka Václava Hanky, významného vlastence, filologa, básníka, prvního bibliotekáře Musea království Českého a pro většinu lidí falzifikátora dvou rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Jeho obnovený rodný dům je příkladem roubené lidové stavby asi z roku 1720, která má zajímavé řešení s kolmým patrovým přístavkem na čtyřech pilířích, příčně položenou chodbou, po stranách se dvěma světnicemi a bývalým krámkem pod vysutým patrem.
Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima
Dnes již klasické Ladovy ilustrace, znázorňující pro dnešní chápání tak trochu idylický vesnický život koncem 19. století, jsou součástí velké Ladovy životní galerie. Mladším generacím, vyrůstajícím v polovině i na sklonku 20.století, připomínají to, s čím se snad už není možné dnes běžně setkat.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (33) Karel Matějček
Pražského komika, humoristu a skvělého imitátora známých herců, KARLA MATĚJČKA (1913-198.), jsme v Kvítku už kdysi představovali — vzpomínal na svá setkání s „králem komiků“, Vlastou Burianem. Tentokrát má slovo, jako jeden z „komiků u psacího stroje“. Karel Matějček byl skalní starosparťan; na ligové mužstvo Spartu napsal nejednu vtipnou veršovánku, což není divu, neboť kdysi psal i texty písniček ...
Můj dědeček
Děda stál u dlouhého vlnitého modrého plotu, porostlého břečťanem, ve kterém se tak rády schovávají ještěrky, jen v trenkách, a s cigaretou v ruce se rozhlížel po vesnici. Jeho bílé pivní bříško kontrastovalo s modrou plotu ...
František Mendlík: Koloniál U hodné paní
K Rendlům se odjakživa chodilo na dluh. Paní Štěpánka Rendlová byla vyhlášená dobračka, půl doktora, panská kuchařka a cukrářka. Byla známá po celém širokém okolí. Její dorty a trubičky, to byla báseň. Neměla nepřátel. Nesnášela se akorát s paní Karafiátovou. Tato mondénní dáma jednou prohlásila: „Paní Rendlová, já už od vás žádné trubičky nechci. Sahala jste na mrtvolu!“ Narážela tím na fakt, že Štěpánka pomáhala připravit do rakve zesnulého staříčka od sousedů. V obchodě se také diskutovalo. Pod oknem stávala dřevěná lavice z dob mocnářství. Prokazatelně na ní sedával i Tomáš Baťa, ještě když roznášel po domácnostech vlastnoručně vyrobené papuče.
Evženie Tomková-Towenová: Návraty
Bydleli jsme ve vilce na okraji Prahy. Jinonická silnice spojuje Košíře s Jinonicemi. Už tenkrát to byla asfaltka,ale skoro nic tam nejezdilo. Hráli jsme na ní klidně vybíjenou a skákali panáka. Podél silnice stály vilky a parcely se táhly přes celý kopec až nahoru k dubu, o kterém už mnoho generací říká náš dub. Všichni po něm lezli ,měli na něm své pozorovatelny a pod ním tu pouštěli draky.
Milan Turek: Krásy přírody představí zahradnická výstava v Löbau
V letošním roce se jedno z měst Euroregionu Nisa představí v Německu jako místo dnes již oblíbených zahradnických výstav v Sasku. Od roku 1996 se svým zaměřením pro ekologii a architekturu krajiny, rozmanitostí a současně plošným ztvárněním staly zahradnické výstavy oblíbenými nejen pro saské obyvatele. Výstavy navštěvují obyvatelé sousedních států Polska a obzvláště s oblibou milovníci zahrádek z České republiky.
Miroslav Ondříček: FANDÍM SLAVII A MĚNIT NEBUDU!
Chci-li hovořit o svém vztahu k fotbalu, musím začít u dědečka. Byl velkým fandou Slavie a pochopitelně Viktorie Žižkov. To nějak tak patřilo u nás na Žižkové k sobě. Trávil jsem s ním na fotbale nedělní dopoledne a odpoledne, on se díval a já si maloval do škváry nějaké hlouposti. Dopoledne se hrávaly zápasy na Viktorce a odpoledne na Slavii.
Nedělejte ze mne blbce!
„Mám nápad,“ řekl mi tehdy manžel s atlasem v ruce. - „Když jsme se konečně otevřeli světu, tak bychom mohli na dovolenou do...“ - „Do prčic,“ vytrhuji ho z dálek vonících cypřiši a eukalypty. „Tak pojeďme alespoň do Bulharska ....
Vladimír Vondráček: Ibiza (1)
Dovoluji si tímto předložit váženému čtenářstvu dvoudílný cestopis o naší letošní dovolené na Ibize. Nejprve tedy něco málo o přírodě či historických památkách tohoto malého, ale krásného středomořského ostrova. Ibiza patří ke španělskému souostroví Baleáry, její rozloha je jen nepatrně větší než katastrální území Prahy a je od nás vzdálená vzdušnou cestou asi 1 700 km.
Pavel Landa: Zpívání beze slov
Není to nic převratně nového. Ale představit alespoň dva soubory provozující tento druh zpěvu jistě stojí za to, už jako příspěvek k dobré náladě. K první ukázce píše Wikipedie: „Ray Conniff, vlastním jménem Joseph Raymond Conniff, raný pseudonym Jay Raye (6. listopadu 1916, Attleboro, Massachusetts, USA – 12. října 2002) byl americký trombonista, zpěvák, skladatel, kapelník a hudební aranžér, který proslul v 60. letech 20. století díky své světoznámé pěvecké skupině Ray Conniff Singers. Jde o jednoho z nejvýznamnějších tvůrců působících v oblasti sborového zpěvu v jazzové a populární hudbě 50. a 60. let 20. století.“
Peter Závacký: Čínska kartún pohľadnica
Keď som pred vyše desiatimi rokmi robil rozhovor s popredným slovenským karikaturistom Andrejom Mišanekom (slávil 55. narodeniny), na moju otázku – aká je dnešná svetová karikatúra – predpovedal veľkú čínsku expanziu (okrem Iránu, Turecka a Poľska) vo svete kartún. Jeho vízia sa naplnila. Dnes je už majstrovstvo „hŕstky“ čínskych karikaturistov vo humoru neprehliadnuteľné.
Alexandra Juráčková - Zdeněk Pošíval: Vím dopředu, jaký to bude, a doufám, že se to nestane
Jak ses dostala k manažerství a ergo kladívko navíc ke Karlu Krylovi? Nikdy ses o tom nezmínila. | Já jsem se nejdřív dostala ke Karlovi a tím pádem k manažerství. Byl kamarád mých rodičů, a když přijel v listopadu 1989 na pohřeb matky, bydlel u nás doma. Pro mě to byla neuvěřitelná doba, a i když je dneska v tónu tvářit se, že se vlastně nic převratného nestalo, já na tu dobu nikdy nezapomenu. Byla pro mě jedním z nejúžasnějších zážitků života.
Ivo Jahelka: Diviti se je lidské / Balada o milencích...
„…za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody na deset měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou…Posaďte se a poslyšte odůvodnění tohoto rozhodnutí. Soud vzal za prokázané, že obžalovaný skutečně dne 10.3. za použití krumpáče vniknul…“ Soudce asi pět minut rozebíral podrobně důvody, které ho vedly k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, a když byl jeho monolog u konce, obrátil se na obžalovaného.