Marcela Dibelková: Někdy si myslívám
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
O WALESU Tak schválně – copak víte o Walesu? Aha? No jestli tolik, kolik jsem věděla já, než jsem tam poprvé přijela, tak to není mnoho. (Pravda, musím vzít v úvahu, ze zeměpis a historie nebyly nikdy moje silné stránky.)Jako první vám zřejmě vytane na mysli Princ z Walesu. Správně. Tento titul má už od 13. století každý následník britského trůnu. Pak také víte, že Wales je v Anglii a možná matně tušíte, že se tam mluví jakýmsi podivným, cizincům nesrozumitelným dialektem. No a vidíte, i tyhle útržky nejsou tak úplně pravda. (I když nechci vás podceňovat, možná toho víte víc než dost.) Tak jestli vás zajímá, jak to s tím Walesem vlastně je (a já doufám, že ano), tak se velmi ráda pokusím vám tuhle neprávem ne moc známou část Britských ostrovů představit. Nemůžu ale zaručit, že to bude stručně, protože jsem si od prvního dne Wales doslova zamilovala (i když země česká, domov můj, je samozřejmě nejkrásnější) a od té doby jsem o něm stihla zjistit až příliš hodně zajímavých věcí. První věc, kterou je užitečné vědět, protože Welšané jsou na to citliví: Wales NENÍ v Anglii, ale VEDLE Anglie.“ Je to jedna ze čtyř historických zemí Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska. A hned po Severním Irsku druhá nejmenší. A hned na začátek něco z historie Walesu: Už ve 13. století ho anglický král Eduard I. dobyl a připojil k Anglii; později v 16. století byl Jindřichem VIII. vyhlášen Zákon o Unii, který znamenal oficiální politické, právní a administrativní připojení k Anglii. Az po staletích, ve volbách v roce 1997 získal Wales znovu částečnou autonomii a bylo založeno Národní shromáždění, které rozhoduje v otázkách druhotné legislativy. A druhá důležitá vědomost: Původní jazyk, welština, je jazyk keltský (stejně jako irština, skotská gaelština, cornwallština a bretonština) a jako takový úplně jiný než angličtina, a zcela nepodobný jakémukoli jinému jazyku. Zní trochu tvrdě a chrochtavě, ale rozhodně zajímavě. Tímto jazykem ale běžně mluví a píše jen jedna pětina z celkového počtu 2.9 miliónu obyvatel. Byl zakazován a vytlačován angličtinou po dlouhá staletí a považován za téměř mrtvý jazyk. Ale přežil, a v posledních deseti letech dochází k jeho neuvěřitelnému obrození. V roce 1993 byla welština dokonce zákonem ustanovena jako druhý úřední jazyk, rovnoprávný s angličtinou. Proto také všechny veřejné nápisy, úřední listiny a nejrůznější publikace jsou dvojjazyčné, stejně jako většina letáků, brožur a místních novin. Welština se znovu učí ve školách (existují dokonce některé výhradně welšské), můžeme ji slyšet v rozhlase, televizi a občas i „naživo“. Rozhodně se ale nebojte, že byste se nedomluvili – angličtina samozřejmě zdaleka převažuje; rozumí a mluví jí všichni. A teď jak Wales vypadá na pohled. Stručně řečeno – moc hezky. Hory a údolí vysoké i hluboké tak akorát, překrásné národní parky (Snowdonia, Brecon Beacons a Pembrokeshire Coast) a samozřejmě moře. To je sice kapku chladnější, ale zato mnohé pláže předčí své známější jižní protějšky. Ale taky jsou tu samozřejmě města a vesnice. A jaké! Podle mého názoru roztomilé, se spoustou podobně vypadajících kamenných či cihlových domů, čímž však nic neztrácí na své typické působivosti. (Jako v dobré britské detektivce.) A hlavně středověké hrady a zámky, tech najdeme ve Walesu doslova stovky. A opravdu stojí zato je vidět. Člověk si připadá jako v pohádce o králi Artušovi. I zelenobílá vlajka Walesu, s červeným drakem uprostřed, je jako z nějaké rytířské pohádky. Tento drak, který je jedním ze symbolů Walesu, je tady k vidění v nejrůznějších podobách a variacích. Jednak samozřejmě v obchodech se suvenýry, ale také slouží jako firemní logo mnoha společností. Nikdo přesně neví, jak se tenhle drak ocitl na vlajce, stejně jako se neví, proč se zrovna narcis a pórek staly národními květinami (nebo spíše rostlinami). A teď trochu z jiného soudku: hospodářského. Wales býval jedním z největších evropských dodavatelů uhlí, ale tohle černé zlato je už téměř pryč, a s ním i většina pracovních příležitostí. Taky proto se teď mladí lidé stěhují ze severní hornické“ oblasti na jih, kde teď vzkvétá turistický ruch. |
obrázky © Marcela Dibelková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 11. 2005.
Marcela Dibelková
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Stanislav Motl | |
Jan Vodňanský | |
Ivan Kraus | |
Ondřej Suchý | |
Rudolf Křesťan | |
Josef Fousek | |
Jiří Suchý | |
Milan Markovič |