ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře«
Poznali jsme se na pohřbu mé pelhřimovské tetičky a při karu jsme si začali povídat. Povídáme si dosud, jakmile se k tomu naskytne příležitost nebo potřeba. Tím nemyslím své občasné návštěvy rodného města, ale docela hojnou a častou korespondenci. Svým způsobem je mým laskavým poradcem ve věcech historických i teologických, (ovšem on by napsal theologických).
Ivo Fencl: Kočičí pracka nikdy neumírá?
Role koček a jejich pracek v kresleném seriálu Rychlé šípy je zajímavý a podle mého názoru i pozitivní fenomén. Vůbec poprvé se v těchto příbězích zmiňuje o kočce záhadný pan domovník z ponurého domu, v jehož nitru měli chlapci klubovnou (díl Rychlé šípy na omylu na 46. stránce souborného vydání ukončující pět navazujících pokračování o luštění „sítě záhad“).
Blanka Kubešová: Snad jsem nezabloudil - Oskar Leo Krause
Tato kniha je určená všem, jak pamětníkům, tak těm, kteří se chtějí dovědět víc. Je určená dokonce i té nemalé skupině těch, kteří se na národní tragédii podíleli aktivně, tehdejším soudcům, vyšetřevatelům, bachařům a celému tomu řetězci soudruhů, dohližitelů, donašečů, patolízalů a prospěchářů, bez nichž by se režim býval nemohl tak dlouho udržet.
Konec jedné evropské dynastie
Dne 4. srpna 1306 byl v Olomouci zavražděn český, polský a - už jen velmi částečně uznávaný - uherský král Václav III. Přemyslovec. Vraždou vymřel v mužské linii jeden z nejvýznamnějších vládnoucích rodů střední Evropy.
Jan Jurek: Něžně ironický obraz života jedné rodiny
Těžištěm příběhu jsou peripetie příslušníků jedné rodiny. Dick je spisovatel na volné noze, který se snaží zaopatřit sebe, svou ženu Daisy a své dvě děti – Rosey a Johnnyho. Situaci Dickovi komplikuje jak už to někdy bývá jeho poněkud marnivá, malicherná a věčně se vším nespokojená žena, která se nedokáže postarat o sebe natož o děti, které vyrůstají v péči hodné chůvy Marty.
Iveta Kollertová: Bez Internetu ani ránu!
Obvodní lékařka sama nevěděla, kam mne poslat a jestli jsem schopna převozu. Brala jsem to prostě jak fakt. Koneckonců, když jsem se začala rozpadat, nenašel se nikdo, kdo by mi poradil, jakým způsobem ošetřovat zdevastované tělo i orgány. Všechno jsem se musela učit formou pokusů a omylů. Špatně jsem sáhla, krvácela jsem a kroutila se bolestí. Ale člověk je silný, je nepředstavitelně silný, pokud chce žít.
Jan Řehounek: Vynálezce těsnopisu Jean Félicité Coulon – Thévenot
Coulon Thévenot se narodil v roce 1754. Vypracoval soustavu těsnopisu, kterou přetransformoval i do ruštiny. Roku 1788 obdržel titul Sekretář tachygraf Jeho Veličenstva. V roce 1778 vydal v Paříži dílo Tachygraphie (po jeho smrti vyšlo ještě několikrát péčí jeho dcery pod názvem Semiographie). Později se stal horlivým republikánem, zapisoval jednání klubu Jakobínů pro různé časopisy.
Zdeněk Pošíval: Jak být čtrnáctiletým
Adam Mišík je květnový leteňák (narozen 7. května 1997 v Praze), povahou býk. Jde si od malička za svými sny a některé z nich se mu daří viditelně realizovat. Vystřídal několik základních škol a v té poslední (sv. Voršilek) hodlá své základní vzdělání ukončit. Pečlivým výběrem motýlků, kravat a sak pro každou slavnostnější příležitosti, školkovými besídkami počínaje, již od útlého dětství svému okolí naznačoval, že být na scéně mu sedí.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (73)
Mezi mými četnými přáteli, kteří opustili naši zem, byl i Egon Lánský, jeden ze zakladatelů KANu. Ten se přidal k naší „povysokoškolské“ partě v roce 1963. Přivedl ho můj spolunocležník z koleje Zdeněk, který ho poznal na vojně ve Stříbře. O Egonovi ještě bude řeč později, ale faktem zůstává, že s jeho odchodem do emigrace dostala soudržnost staré party první velkou trhlinu.
Vladimír Kulíček: Jak se dá myslet za roh
Pracoval jsem kdysi společně s velmi zajímavým člověkem. Byl vysokoškolsky erudovaný, inženýr strojař. Ve svém okolí, ale zejména tam, kde jej znali méně, nebo jen za příležitostných okolností, byl znám jako nenapravitelný až fatální pesimista. Vybudoval si tuto pověst vlastně sám různými výroky, z nichž snad nejznámější byl : „Oběsit jsme se měli jako mladí, teď to již nestihneme!“
Josef Fousek: Buďme k sobě vlídní
Jsme lidé. Bez vlastní vůle přicházíme na svět. Někdo dostane do vínku milující rodiče a někdo naopak. Prožíváme dětství, kupují nám dudlíky, později autíčka, koníčky, panenky, obrázkové knihy. Začínáme se učit prvá slova – Řehoř, bouřka, řeřicha, řípa, roura, rak, rorejs, rýč, kočárek… V okamžiku se stáváme dospělými dětmi a poznáváme, jak život bolí i těší.
Expedice Philippines 2006
Pestré záběry umocňuje citlivě a velmi vhodně volená hudba. V kombinaci se námým charismatickým hlasem herce Ladislava Mrkvičky jde o zážitek vpravdě nevšední. Obojí ve svojí výjimečnosti neruší, naopak dává vyniknout jednotlivým obrazům.
Jiří Suchý: Meditace ve vaně
JE 31. PROSINCE: Šeřit se začíná už po obědě a šero nutívá nás, hloubavé lidi, k meditování. Napustil jsem si vanu, protože v té se mi přemítá nejlépe, a šero se Silvestrem už dokonalo ostatní. První téma, které se mi ujalo v hlavě, byla koupel. Ten zvláštní úkon, který nás zbavuje prachu všedního dne, působí nám pocit blažené vláčnosti a nic za to nechce. Historicky vzato, naše zamyšlení nad koupelí by mohlo začít v pravěku, poněvadž tenkrát se nejspíš ponejprv zrodil v tom ne zrovna nadměrném mozku primitivního člověka nápad vlízt si do vody.
Petra Sáezová: Matky puberťáků chápou samice, které požírají svá mláďata
Už třicet minut stojím v koupelně a s výrazem drába pozoruji, jak se koupe. Roste ve mně vztek. Pečlivě mydlí každou část svého krásného mladého těla. Občas na mě koukne. Odhaduje, jak daleko mám do toho, abych po ní skočila a jednu jí vrazila. Pomalu, pomalinku, velmi přepečlivě mydlí každý centimetr čtvereční své opálené kůže.