Zrcadlo je lesklá hladká plocha, která výborně odráží světlo.

Mnohé pohádky by se bez zrcadla či zrcátka neobešly. Zlá královna s donekonečna opakujícím se dotazem, kdo je na světě nejkrásnější. Kouzelná zrcadla umožňující pohled do minulosti a budoucnosti, se schopností nahlédnout do lidských duší, do různých koutů země, do podzemí, do nebeských výšin.

Zrcadla se často objevují ve filmu. Mnohá z nich praskají, padají, jsou porážena, prorážena, borcena, rozbíjena, tříštěna. Efekty pro zrak, sluch, emoce. Divák se směje, divák je dojat, divák se bojí, divák se leká, divák pláče. Zrcadla v milostných příbězích jako skvělý podklad pro vzkazy typu „miluji tě“ (nejlépe červená rtěnka) či „odcházím, zapomeň“ (tmavá tužka na obočí). Zrcadla ve filmech psychologických odrážející běh času či duševní pohnutky.

Zrcadla v thrillerech a hororech umístěná tak, aby divák mohl zahlédnout číhajícího psychopata. Zamlžená, aby diváka mohla k smrti vyděsit nějaká příšera, jež prorazí zrcadlo z druhé strany. Zapocené zrcadlo sloužící jako dopisní papír pro zlé síly a duchy.  

Zrcátka-prasátka se často objevují také v poezii. Dřívější televizní pořady zase nastavovaly zrcadlo např. konzumní společnosti, nešvarům, kapitalistické bezcitnosti…

Zrcadla malá i velká. Venkovní, interiérová, stříbrná, kouřová, bronzová i jinak barevná. Zrcadla a zrcadélka kouzelnická, kadeřnická, zvětšující kosmetická, stomatologická, gynekologická, ušní, autozrcátka. Rovná i vypouklá, zkreslující-pokřivená, jednosměrná.

Na jedné výstavě návštěvníci obdivovali unikátní zrcadlo, které nezrcadlilo „klasicky“, ale odráželo upravený obraz – vlevo pravou stranu, vpravo levou. Zkrátka podobu, jak vás vidí vaše okolí. Nepochopitelné. „Zrcadlo“ jako slangový výraz v účetnictví. Zrcadlo rozbité jako znamení sedmi let neštěstí. Zrcadlí se hladina, okno, výloha, vyleštěná kapota, uježděná klouzačka, lidská povaha na obličeji.

Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj obraz.

Někdy v 6. tisíciletí př.n.l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př.n.l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu. Ve starověkém Egyptě lidé používali jako zrcadlo např. hladinu vody v nádobách, ploché předměty z leštěného kovu (nejčastěji ze stříbra) či vlhké kameny. Také Číňané vyráběli zrcadla z leštěného kovu už před více než 2000 lety. 

   

Ti už měli vylepšená zrcadla. Vyráběli je ze skla, jehož zadní stěnu pokryli tenkou cínovou vrstvičkou. Dokonce se v této době zrcadla dočkala i válečného využití. Podle pověstí použil Archimédes (287–212 př. n. l.) řadu zrcadel k zapálení útočících římských lodí. Všechna zrcadla odrážela sluneční světlo do jediného místa na nepřátelské lodi, až se na ní dřevo vznítilo. Konkávní zrcadla prý byla použita i během bitvy u Salaminy (480 př. n. l.), kdy s jejich pomocí Řekové úspěšně zapalovali perské válečné lodě. Historicky to ale není doloženo, ačkoliv technicky to tehdy možné bylo.

Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. Ve středověku vyráběli nejdokonalejší zrcadla na světě Benátčané kolem roku 1300. Na zadní stranu skla natírali speciální směs rtuti a cínu (amalgám), kterou nebylo potřeba zahřívat. Recept na tuto směs střežili jako nejvzácnější tajemství – pro výrobu zrcadel vyhradili zvláštní ostrov. Jenomže rtuť je jedovatá a mnozí dělníci zemřeli nebo se zbláznili. Přesto tajemství nesměli pod hrozbou trestu smrti nikomu prozradit.

   

Kolem roku 1670 se toto tajemství nějakým záhadným způsobem rozšířilo do Francie a pak do celé Evropy. V roce 1840 německý chemik Justus von Liebig (1803–1873) přišel na způsob, jak pokrýt zadní stranu skla stříbrem pomocí dusičnanu stříbrného a jiných chemikálií.

Současná zrcadla jsou vyráběna nanesením tenké vrstvy hliníku na zadní stranu skleněné desky. Zadní strana bývá natřena ochrannou vrstvou proti korozi a poškození kovu.

Protože vrstva je nanesena zezadu, je zrcadlo trvanlivější a lépe odolává korozi. Kvalita obrazu je ale nižší. Tento typ zrcadla odráží asi 95 % dopadajícího světla. Pro průmyslové a vědecké účely se zrcadla zhotovují odpařováním stříbra, rhodia nebo hliníku a jejich srážením na přední ploše broušeného skla ve vakuu. Odrazová vrstva dosahuje tloušťky asi 0,1 mikrometru a musí se před poškrábáním povrchově chránit  například křemíkem.

Špetka filozofieNa hodině fyziky: „Paní učitelko, když se dívám do zrcadla ze vzdálenosti jednoho metru, tak se vidím ve vzdálenosti jednoho nebo dvou metrů?“

Pozn.: Paní učitelka se vymluvila, že už zvonilo a ona pospíchá do jiné třídy na další hodinu…
Otázka tak zůstala navždy nezodpovězena.