Z deníku mimozemšťanů

Rubrika: Literatura – Zábava

Z deníku mimozemšťana Starlinga
Manželství na planetě Zemi
Polovina pozemšťanů jsou muži, druhá polovina ženy. Pozemšťané si dohromady říkají lidé. Různě se sdružují. Nejzajímavějším sdružením je manželství. Všeobecně se považuje za přirozený stav, ale ve skutečnosti je to vychytralá past.
Manželství tvoří jeden muž a jedna žena. Někde jeden muž a více žen. Jsou i výjimky, kdy je v manželství jedna žena a více mužů.
Na Zemi se říká, že manželství má výhody, ale já o tom pochybuji.
Žena souhlasí s tím, že vstoupí do celoživotního poddanství svého muže, kterému bude vařit, prát, žehlit a uklízet, jemuž se bude sexuálně oddávat, kdykoliv se mu zachce, a rodit a vychovávat jeho malé pozemšťany.
Co se týká muže, požaduje se, aby se ženou žil, poslouchal ji, chodil s ní po nákupech a živil ji a její děti. Své sexuální chutě by měl omezil pouze na svou ženu nebo jí aspoň případnou nevěru tajit. Tak to vyžaduje jejich zákon nebo místní zvyk.
Obě strany vstupem do manželství ztratí svou svobodu, nezávislost a samostatnost. Oba partneři si pak dělají nárok na výsledky práce toho druhého. Když se jim narodí malí pozemšťané, jejich závislost se ještě zvětší, neboť tím se k sobě ještě více připoutají.
 
Na tomto procesu není nic přirozeného a celá instituce manželství odporuje zdravému vesmírnému rozumu. Pro celé pozemské lidstvo se však manželství stalo samozřejmou součástí života.
 
Pozemšťané nepochopitelně stále do manželství vstupují a zase z něho často vystupují. Odcházejí od svých partnerů a hledají si partnery nové, aby znovu uzavírali další svazky. Jsou nepoučitelní. 
 
 
Z deníku mimozemšťanky Lingstarové
(identifikační znamení: blonďatá anténka)
 
Jak pozemšťani rostou
 
Pozemšťané se dělí na muže a ženy. Rozmnožují se hlavně pohlavně a pak mají malé pozemšťany. Než se narodí, trvá to dost dlouho, a rodí se nejčastěji jeden kus pozemšťana.
 
Když se pozemšťan konečně narodí, je celý zmačkaný a dělá velký rámus. Nikomu to ale nevadí. Velcí pozemšťané toho malého pořád zabalují a rozbalují a strkají do něho potravu a vůbec mu nedají pokoj. Proto malý pozemšťan často křičí. Ti velcí ho tak moc otravují, až mu z toho narostou zuby a vlasy a raději se naučí lézt a potom i chodit, aby těm velkým mohl utéct.
Ale to se mu nikdy nepodaří, protože ti velcí ho chodí zavírat se stejnými chudáky do divných domů. Když jsou ti malí po dlouhatánské době propuštěni, tak už nejsou malí, ale velcí, a honem vstupují do manželství, aby mohli dělat další malé pozemšťany a všechno jim oplatit, aby si taky užili.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 09. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.