Bylo nebylo…

Studentka JANA SVOBODOVÁobjevila jednoho večera na internetu zajímavé webové stránky. Zaradovala se –konečně bude mít kam psát své úvahy, povídky a básně.
První fejeton uveřejnila pod svým pravým jménem. Vlastně ji ani nenapadlo, že by bylo potřeba volit nějaký pseudonym. Za své názory se nikdy nestyděla, pod všechno se mohla s čistým svědomím podepsat.
Vzápětí přišla tvrdá kritika od  MiniSlona, Potemníka a SaantaaClaauusee. Jen XXL-lady ji pochválila a KarkulkaModrá navíc připojila milý pozdrav.
Janu negativní odezva velmi mrzela. Ne však kritika jako taková, protože každý má právo na svůj názor a její psaní se nemusí líbit všem. Jistě má co vylepšovat a ráda se poučí z rad zkušenějších autorů. Horší bylo, že kritiku vyslovili anonymní lidé, schovaní za maskami přezdívek a nicků. Kritizovali nejen Janin příspěvek, ale i Janu samotnou – její inteligenci, naivitu, nevzdělanost. Pliv jedovatou slinu. Mlask facku odsouzení. Štíp štípanec pohrdání. Pliv mlask štíp.
JANApoznala, že je velice zranitelná. Nemůže přece diskutovat tváří v tvář (či monitorem v monitor) s někým, kdo z neznámých důvodů zakrývá své pravé jméno.
„Asi je to taková běžná internetová hra, sice zvláštní, ale zkusím se přizpůsobit,“ pomyslela si.
Tím to všechno začalo.
První básničku napsala pod jménem ALŽBĚTA. Když objevila pod svými veršitvrdá slovaod ABCBerušky, vložila si pod svůj text pochvalný komentář, který podepsala jménem BELZEBUB.

Svou povídku o zvířatech podepsala: CHAMELEÓN.

Pak se chtěla přidat k polemice o stávající politické situaci. Napsala, co si myslí, a to pod jménem EVELÍNA. Protože její názor byl ostatními nemilosrdně odsouzen a pranýřován, podpořila svoje přesvědčení dalšími komentáři a jako autory uvedla TARANTULI, PODNIKATELKU a MORAVÁKA.

Tak šel čas. Navenek to vypadalo, že se na stránkách začali objevovat noví a noví autoři. Byli pilní, diskutovali mezi sebou, občas si pěkně notovali a podporovali se. Koho by napadlo, že těch dvanáct pisatelů je pořád stejná studentka JANA SVOBODOVÁ…

Postupem doby se Jana začala do svých identit tak zamotávat, až zjistila, že se jí to vymklo z rukou. Její CHAMELEÓN se bezohledně ohradil proti výroku MORAVÁKA, následně se PODNIKATELKApohádala s EVELÍNOU, která se spojila s BELZEBUBEM. Do toho se ještě vložila koalice TARANTULE a ALŽBĚTY. Další vymyšlené identity nezůstávaly se svými názory pozadu…

Pozdě, ale přece Janě došlo, že ZTRÁCI SAMA SEBE…
Rozhodla se, že s tím musí přestat. Opustila stávající webové stránky a začala hledat na internetu portál, kam by mohla psát své příspěvky bez obav.
Portál, kde by všichni byli upřímní, nestyděli se za své názory a podepisovali se svým jediným a jedinečným, pravým jménem. Aby každý věděl, s kým má tu čest…

Jana stojí před pootevřenými internetovými dveřmi, odkud se line příjemné světlo. Třeba zrovna tam je prostředí a lidé, které hledá…
Přála bych to nejen jí, ale i ostatním lidem.
Jinak by pohádka mohla končit třeba takto: …A jestli Jana ten přátelský portál nenašla, tak ho hledá dodnes.