Čím škodí HOAX
Jestliže se HOAX přeposílá výše uvedeným způsobem, dává se k dispozici obrovský seznam e-mailových adres náhodným příjemcům. Kvůli lavinovitému šíření zprávy nemůžete vědět, komu v dalších úrovních bude e-mail doručen. Seznam adres je rájem pro spamery, kteří pak mohou na získané adresy posílat nevyžádané e-maily.
Pavel Pávek: Jak syrečky rum přežily
Kuchtíkovi dochází, že to vše souvisí se vzdalujícím se mládím a vzpomínky že nenahradí bagety, hamburgery, pizzy a podobné zhůvěřilosti. Dochází mu zároveň, jak mizí z potravinářských podejen pochutiny kdysi tak typické a pokud náhodou nemizí, probíhají div ne války o zachování názvů.
Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (1)
Vánoce patřily odedávna k nejkrásnějším svátkům v roce. Nejen v každé zemi, kde se slavily a slaví, ale i v jejích jednotlivých oblastech nabyly jedinečné a neopakovatelné podoby, kterou jim vtiskl rozdílný způsob života místních obyvatel. Předznamenává je pozdní podzim. Úroda z polí je sklizena, dny se krátí a jsou nevlídné, noci nekonečné. Příroda tichne a usíná. Končí svatby, posvícení.
Pavel Landa: Neštěstí, totiž Apríl
Na 1. dubna nepředepisuje Římský misál nějakou mimořádnou mši. Svátek má Hugo, ve 12. století biskup v Grenoblu, později prohlášený za svatého, který se žádnými humornými kousky neproslavil. Pravoslavní jsou v období Velkého Půstu, takže rovněž nic veselého. Jediná stopa vede do Francie; tam do roku 1582 slavívali příchod Nového roku od 25. března až do 1. dubna, kdy rozpustilé taškařice vrcholily. Teprve za Karla IX., který zavedl Gregoriánský kalendář, se začátek roku přesunul na 1. leden, jenomže zvyk se z moci úřední tak snadno nepřestěhuje, a příjemný zvyk už vůbec ne, a tak milý svátek bláznivých legrací na 1. dubnu zůstal. Rozšířil se takřka po celé Evropě, působením kolonizátorů i do zámoří (April Fool´s Day).
Milan Dubský: Člověčí krásu kupovati
Ohlédnu se často za krásnou ženou se zářivým úsměvem, bílým chrupem, souměrnou postavou, svádivými a krásně vytvarovanými nohami, které sebevědomě nesou vztyčenou hlavu, a poprsím, jehož nositelka by na ně měla mít zbrojní pas. Ale líbí se mi i ostatní ženy. Protože každá žena je svým způsobem krásná.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (1)
Jednoho pondělního rána u nás zastavil strýcův asistent s autem, naložil mne i tatínka a odvezl nás krásným slunečním dnem přes Prahu, podle Berounky a kolem hradu Karlštejna, do malé vesnice Leče. Uvítání bylo bouřlivé a po báječném obědě jsem se ocitl jako v pohádce. Prolezli jsme s bratrancem Slávkem celý statek, od sklípku se studánkou až po patra špýcharu, maštal s koňmi i kravský chlév a honili se s hospodářovými psy po sadě za humny.
Miroslav Sígl: Malované ústy a nohama
Každoroční pozdrav přichází v předstihu do našich domovů poštovní zásilkou od handicapovaných, tělesně postižených umělců z celého světa. Jejich obrázky malované nohama nebo ústy vydává u nás nakladatelství UMÚN (umělci malující ústy a nohama) v Liberci. Letošní bohatá kolekce obsahuje vánoční přání, aršíky jmenovek na dárky, nástěnné a kapesní kalendáře a k tomu navíc – přehled svátků České republiky, které nás očekávají v příštím roce.
Bajka z australské buše
Tak tam někde, uprostřed divoké a nekonečné australské buše, žili v dobrých sousedských poměrech starý, vysloužilý vombat Herbert a sličná, mladá klokanice Stella. Často se potkávali na ranní a podvečerní pastvě, prohodili slovo o tom, že letošní léto není tak pěkné, jako bylo to loňské, k čemuž vombat Herbert občas dodal, že on pamatuje léta ještě horší než to letošní a na druhé straně také mnohem lepší, nežli to loňské.
Egon Wiener: Lidé si mají povídat | Kde jsme doma | Jak slepit hrnek rozbitý na dva kusy
Skoro všichni si chtějí povídat. Je málo těch, co nechtějí a přitom je tolik krásných věcí na světě, že by se o nich mluvit mělo. Pusa nikomu neupadne, každý by občas měl klapnout zobáčkem. Co nás tak učili ve škole, občas si každý pustí pusu na špacír a každý se občas prokecne. Říká se přeci naopak, líná huba, holé neštěstí nebo pro hubu – na hubu a tak dál.
Ondřej Suchý: Odešel humorista-workoholik
Ve věku 77 let zemřel v pondělí 26. října 2009 v Thomayerově nemocnici spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Podobně jako po Jaroslavu Haškovi zbylo nám tu po něm neuvěřitelné množství humoristických povídek, her, skečů i románů. A podobně jako u Haška převýšilo jedno dílo všechno ostatní co napsal, totéž se přihodilo i Miloslavu Švandrlíkovi.
Černá vzducholoď
Nejedná se o žhavou novinku, knížka vyšla už v roce 2001, ale získala jsem ji teprve nedávno. Ještě pak chvíli jsem si čtení odpírala, protože těšení má také něco do sebe. A vyplatilo se! Slabá knížečka s poezií silného obsahu.
Jana Pilátová: Milý deníčku... (7)
Začalo to trošku netradičně. Kvůli jakési nemovitostní transakci jsme společně s přítelem vymýšleli smlouvu, která by ošetřila to, že já kupuji a investuji hotovost a časem oba budeme stejným dílem na domeček přispívat. Termín pořízení nemovitůstky (neb má pouhých 25 metrů čtverečních obytné plochy) se blížil a stále žádný nápad krom návštěvy právníka a plýtvání drahocennou dovolenou se nějak nevyskytl.
Machmud Ešonkulov – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa všetko, nemôžem žiť bez jej kreslenia
Jazyk karikatúry nepotrebuje tlmočníka. Je zrozumiteľný pre každého i vzácny. Je obrazom procesu rozvoja vo svete i napredovania tej ktorej krajiny a národa, čo dáva optimistickú nádej, že karikatúra v budúcnosti dosiahne novú vyššiu úroveň. Kreslený humor je stále viac a viac populárny aj v slnečnom Uzbekistane v ďalekej Strednej Ázii. Uzbecká karikatúra sa každým rokom zviditeľňuje viac a viac. Jej autori majú svojich stálych priaznivcov nielen doma, ale už aj za hranicami, keď najúspešnejší z nich sa čoraz častejšie presadzujú aj na medzinárodných súťažiach kartún na všetkých kontinentoch. Najviac z nich sa darí ich lídrovi a najznámejšiemu z nich Machmudovi Ešonkulovi, ktorý už dnes iste patrí do svetovej TOP 50.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (7)
Už v základní škole jsme se učili, že čeština má devatero druhů slov. Pamatujete si ještě? - Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, slovesa, číslovky, příslovce, citoslovce, spojky a částice. Jistě nejméně na polovinu z nich by si asi vzpomněl každý z nás. Ale ruku na srdce, ve své řeči ba ani v písemném projevu toto rozlišení našich slov vůbec nevnímáme!