Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (9) Pierre-Auguste Renoir

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (9) Pierre-Auguste Renoir

„Umění se nás musí zmocňovat, musí nás strhnout. Tímto způsobem sděluje umělec ostatním své vášnivé fluidum.“ (Renoir)

„Malíř, který má smysl pro ženské tělo, je zachráněn.“ (Renoir)

Snídaně veslařů


Skupina malířových přátel si užívá den volna na terase restaurace Fournaise v městečku Chatou, které je cílem výletů po Seině. Majitel restaurace, pan Fournaise, stojí vlevo; Renoirova budoucí manželka, švadlena Aline Charigot, sedí vlevo; muž s cylindrem na konci stolu je baron Barbier; vpředu na židli sedí mladý malíř Gustave Caillebotte.

Obraz je plný vztahů. Na pravé straně hledí mladík upřeně na dívku, zatímco jiná dívka se stará jen o své štěně. V uvolněné společnosti najdeme i osamění - například muž nad ženou s psíčkem je ponořen do svého světa, zdá se však, že jeho snění je šťastné. Výjev zobrazuje pohodu, dostatek jídla a pití, příjemné mladé lidi a přírodu okolo. Postavy představují různé pařížské sociální struktury – od bohatých, dobře oblečených měšťanů až po mladou švadlenu.

Restaurace má širokou plátěnou střechu. V pozadí můžeme zahlédnout jeden z mnoha nových železničních mostů, symbol moderní doby. Malíř zachytil na obraze v teplých, jasných barvách účinky světla rozptýleného plátěnou střechou. Pohyb postav je naznačen volnými tahy štětce; pro zátiší použil malíř tlustší nánosy barev.

Renoir nezachytil typickou scénu během jednoho slunného dne, kdy byl s přáteli na výletě, ale namaloval portrét každé postavy buď jednotlivě, nebo po malých skupinkách ve svém ateliéru.

Deštníky

Obraz byl údajně namalován ve dvou různých obdobích, mezi nimiž se umělec vzdálil impresionismu a začal malovat formálnějším způsobem. Historici umění se shodují v názoru, že Renoir nejprve namaloval skupinu vlevo. Ženy a dívky jsou zpracovány měkkým způsobem, takže na plátně vypadají skoro ploše. Naproti tomu pravá strana obrazu vykazuje víc zájmu o tradičnější pojetí linie a formy než o barvu. Postavy, jako mladá dívka v popředí, jsou ještě namalovány hladce, ale způsobem, který naznačuje solidnost pevnějšími konturami. Barvy, omezené na modrou, zelenou, hnědou a krémovou, odrážejí počasí i střízlivou náladu výjevu.

Dívky u piána

Příklad techniky, nazývané malířovým „perlovým“ obdobím. Malíř pracoval jeden čas v továrně na porcelán a byl okouzlen rokokovým malířstvím. Porcelán a rokoko se stalo inspirací jeho estetiky. Všední pařížský život zobrazoval lehkými doteky štětce a pastelovými barvami. Jeho půvabné, svěží obrazy andělských tváří dětí jsou dodnes velmi oblíbené.

Pierre-Auguste Renoir (1841–1919)

Umělecký směr: Impresionismus

Francouzský malíř a sochař. Jako umělce jej přitahovali především lidé. Maloval přátele, milenecké páry, děti, akty žen. Jeho raná díla mají v sobě chvějivý jas a formu plnou světelných efektů. Malíř měl schopnost najít ve všem něco zajímavého. Co vidí, nezkoumá do hloubky; uchopí pouze povrch, dychtivě sáhne po všeobecnostech a nabídne divákům okamžité potěšení. Dává přednost dojmům, impresím, má výlučný zájem o figuru. Ve svých kompozicích opakoval stále stejné typy, pokaždé však s novým zaujetím pro barevný půvab jejich vzhledu.

Renoir – prezentace ke stažení

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 07. 2012.