Slušný člověk
Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit ...
Jiří Novota - Jarmila Moosová: Síla okamžiku
Opravdu, velký a krásný dar jsme si jako lidstvo dali, když ti první z nás vynašli možnost zachytit obraz rýhami pazourků po skalách. A co teprve dnes, pomocí nejmodernějších technologií? Člověkem, který o tom ví opravdu mnohé, je kameraman výpravy ...
Bleskově
Dosáhne-li vědec mimořádných výsledků, bývá to obvykle až ve vyšším věku. Teprve pak si ho (možná) všimnou média a obdaří ho (opět možná) trochou slávy. Když badatelovo jméno vejde v obecnější známost, může se stát, že tu a tam začne být (ještě jednou možná) zván i na sledované společenské večírky.
Jak jsme se v kultuře rozšoupli
Běžel začátek padesátých let, když jsem „ordinoval“ na vojně v Kujebině u útvaru, patřícímu našemu letectvu. Šlo tehdy především o to, aby voják byl bojeschopný a mohl tak ochránit socialistický řád před rejdy prožluklých imperialistů.
Josef Fousek: Eman, a Kornelie, boží lidé (17)
O kufru se už nezmínila. Před půlnocí jsme kufr vzali společně a odnesli jsme ho k zahradě Vitoušovic. Mladej Vitouš se učil sklenářem a ze vzteku, že bude celej život zasklívat okna, tak je prakem rozbíjel, kde se dalo. Nechal si od těch svejch kámošů říkat Skleněnej fantom. Dali jsme kufr s Kornelií těsně před dveře, který se otvíraly ven do ulice.
Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny
Ten obrázek napravo namalovala a věnovala mi kamarádka, jež dojíždí do Česka z italského města Modena, kde žije natrvalo, byť pochází se Starého Města pražského. V Praze občas navštěvuje svého bratra, jenž se zase vrátil z dlouhodobého pobytu v americkém městě Chicago, a donedávna sem hlavně jezdila za dneska již nebohou maminkou.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (37)
Lidské asociace jsou nevyzpytatelné, a tak když jsem zase onehdy nemohl usnout, z ničeho nic se mi vybavilo několik střípků, které by se daly nazvat „svatební“ a které se vlastně hodí zařadit hned za minulé střípky milostné. Brzy po konci druhé světové války jsem byl v rodném Jičíně coby jedenáctiletý za mládence na svatbě starší sestry jednoho svého kamaráda. Byla to mne událost velkolepá.
Egon Wiener: Vojenské manévry na severu Čech
„Hrát si na vojáky, na to vás kluky užije!“, tak nějak znělo vesnicí z úst mé, nebo sousedovic maminky. Hrát si na vojáky. Nevím, zda si současné děti hrají na vojáky, policajty, zloděje, nemám tušení, jak se chlapci vyrovnávají s tím, že dnes nemusí na vojnu. Tradice mnoha století se ale nedá shodit ze stolu administrativním rozhodnutím. Minulé století bylo stoletím dvou světových válek, občanských válečných konfliktů, planých mobilizací, okupací, her i reálných vojenských střetů.
Jarmila Moosová: Ta naše mládež...!
Co svět světem stojí, slýcháme: „Ach, ta dnešní mládež! Kam ten svět s ní spěje? To my jsme byli jinačí…“ Troufám si tvrdit, že nebyli, nakolik jsem se již dostala do kategorie oněch „nostalgických posudkářů“. Navíc jsem jenom v poslední době zaznamenala pár úsměvných situací, které mě přesvědčily o naprostém opaku. Na trase Břeclav – Pardubice je v kupéčkách poměrně těsno. Lidé přicházejí a odcházejí, při příchodu někteří z nich promluví, to aby se zeptali, je-li místo k sezení.
21.9.2010 - Mezinárodní den míru
Mezinárodní den míru byl ustanoven v roce 1981 rezolucí 36/67 Valného shromáždění OSN. Původně se připomínal vždy třetí úterý v září, symbolicky v zahajovací den zasedání Valného shromáždění. Rezolucí 55/282 bylo Mezinárodním dnem míru ustanoveno 21. září jako den globálního příměří a nenásilí. OSN vyzývá všechny státy i jednotlivce, aby se k tomuto dni přihlásili.
Emília Molčániová: Futbalová jedenástka | Páchateľ a obeť | Panický strach
Pondelok „Kde si bola tak dlho? Už je pol deviatej.“ „Ale, miláčik, všimol si si, ako dnes na tréningu stredopoliar Vincko kríval? Bola som s ním na pohotovosti, dostal obstreky a keby si vedel, ako sa mu uľavilo. A potom sme si ešte trochu posedeli v cukrárni.“ Utorok „Kam máš namierené, Malvínka?“ „Záložník Jožko Firnajs potrebuje poradiť pri kúpe obleku, veď vieš, že sa o týždeň žení. Rada s ním pôjdem nakupovať, je taký milý, nedokážem mu to odmietnuť.“ „Len aby ste iba nakupovali!“
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (13) Francisco José de Goya
Nejvýznamnější španělský malíř. Jeho tvorba se vyznačuje různorodostí a působivostí. Po hrozné nemoci (ranila ho mrtvice), kvůli které přišel o sluch, opouští od původní bezstarostné dvorní tematiky, vymění jemný štětec za špachtli a svými kresbami ukazuje ironickou a ponurou vizi světa. Demaskuje pokřivenou duši a materializuje přízraky, jež se rodí v lidské mysli. Další náměty našel ve válce. Jeho pohled promění hrůzyplnou skutečnost v díla plná dramatu a krutosti.
Dobře mi tak!
Napsala jsem knížku a dobře mi tak. Tento fakt mě budil ze snu celý měsíc. Nejdříve to byl hec, pak čin. Řekla sem si, však co, dneska píše každý, tak proč ne já? Unikla mi jedna maličkost, sice psát může téměř každý, ale vydávat pouze ten, kdo na to má.
Michal Dlouhý: Četnický pes Alto - na pultech
Když jsem psal svoji předposlední knížku Páté přikázání, která popisuje prvorepublikové případy vražd, uvědomil jsem si, jak je tato knížka vzhledem ke svému obsahu negativní. Již tehdy jsem se rozhodl, že příští knížka musí být určitě pozitivní. Svému slibu jsem dostál a na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevila moje devátá knížka vydaná nakladatelstvím PRAGOLINE, která nese název Četnický pes Alto.