První cirkus dnešního typu vytvořil v roce 1768 v Londýně poblíž Westminsterského mostu Angličan Filip Astley. Tento bývalý seržant jízdy využil působení odstředivé síly, pomáhající jezdci stát na hřbetech koně, a díky tomu se kulatá aréna stala základem cirkusu. Postavil též první cirkusový stan s celtovou střechou. Bylo to v roce 1784. Stěny cirku byly však dřevěné, proto nebylo možné s tímto stanem cestovat. Celtovou střechu ušil pro Astleye výrobce lodních plachet Poppleton. Přenosný celtový stan vznikl v roce 1830 v Americe. Jeho tvůrcem byl Aaron Thurner. Celý stan nesl jediný stožár, zasazený uprostřed manéže.

Prvním iluzionistou v cirkusu byl profesor Roberts, který v roce 1883 předváděl v Renzově cirkusu duchařskou scénu „Zelený dům“.

Prvním kouzelníkem, který předváděl manipulaci s dolary, byl Američan Nelson Downs, ale už v polovině 18. století Ital Pinetti předváděl zmizení a objevování tereziánských tolarů. Pinettiho techniku Nelson jen zdokonalil.

Hlavostoj na cválajícím koni uskutečnil jako první anglický krasojezdec Simpson v roce 1776. Jezdil Evropou po jarmarcích. Nejsou zprávy o tom, zda se dostal i k nám, neboť tehdy u nás kritika jarmarečního umění neexistovala.

Prvním žonglérem na koni byl Belgičan Peter Mohyeu (1765-1826). Již v šestnácti letech byl výborným krasojezdcem. Žongloval s koulemi, talíři a židlemi.

Prvním cirkusovým klaunem byl Angličan Billy Sauders, který předváděl svůj humor na koni. Šlo hlavně o napodobení zkušeného jezdce. První zprávy o jeho vystupování v cirkuse Philipa Astleye jsou z roku 1784. O několik let později doplnil svůj výstup „přízemním“ klaunem Porterem, jenž byl prvním akrobatickým klaunem.

Prvním cirkusovým žokejem byl Charles Slezák, syn českého cirkusáka Václava Slezáka, jenž působil v letech 1830 -1850. Charles Slezák vystupoval v kostýmu žokeje a uměl naskakovat na cválajícího koně a seskakovat z něj.
Prvním cirkusem, který u nás jezdil, byl cirkus Christopha de Bacha. Své produkce konal ponejvíc na jízdní dráze pod širým nebem, teprve později si stavěl dřevěné boudy, aby mohl konat svá představení i za nepříznivého počasí. Poprvé se u nás objevil v roce 1802.

Němec Ernst Wolzogen byl prvním konferenciérem na světě. S touto novinkou se představil v roce 1901.

První knížku o slonech napsal v roce 1714 jakýsi Hartenfels. Knížka se jmenuje Elephantographia curiosa, je psána latinsky a pojednává o slonech a způsobu jejich života. Kuriózní bylo, že Hartenfels nikdy žádného živého slona neviděl.

Vynálezcem létající hrazdy byl Francouz Jules Léotard, který létal z hrazdy na hrazdu, aniž by během letu prováděl salta. Bylo to v roce 1859. O dvacet let později předvedl Američan Eddy Silbe se svou skupinou dvojité salto na létajících hrazdách. Ještě v roce 1895 bylo toto číslo považováno za „non plus ultra“. Překonali ho 3 Conodas trojitým saltem.

Už v roce 1870 předváděl německý cirkusák Renz karneval na ledě. Poněvadž o umělé ledové ploše nebylo tehdy ani zdání, jezdili cirkusáci na kolečkových bruslích. Také saně byly na kolečkách, ukrytých v papírových sanicích. I když místo sněhu byla v manéži sůl, úspěch karnevalu na „ledě“ byl obrovský.

První technika v manéži a život v sázce. Taková byla skutečnost. Tak například skoky s automobilem předváděly hlavně ženy. Jely po dráze v kopuli stanu, dráha najednou skončila a automobil měl pokračovat ve vzdálenosti patnácti či dvaceti metrů na další jízdní dráze. Akrobatka slečna Randall zahynula při své produkci v roce 1905, slečna Alix v roce 1906. Při skocích do malých vodních nádrží umístěných uprostřed manéže se zase zabili akrobat Gabriety v Moskvě (roku 1911) a akrobatka Ellen Ringensová ve vídeňském Prátru (v roce 1936), když při skocích od kopule vodní nádrž minuli.

Také chytání vystřelených dělových koulí patřilo k cirkusové podívané. Artistu Vignerana zabil náboj při představení v roce 1871. Větší štěstí měl Holtum, jenž chytal vystřelené koule z děla jako míč. I u nás měl velký úspěch.


Angličan Jakob Bates byl v roce 1760 první, kdo předváděl koňské čtyřspřeží v rychlém cvalu a stál přitom pevně na koňských zadcích. Tento způsob jízdy zdokonalil Angličan Andrew Ducrow a dal mu název Petrohradský kurýr.

První „slečna číslo" byla Ilza Meyerová v berlínském varieté Scala v roce 1920. Podle čísla, které svižně nesla po jevišti, byli diváci informováni o tom, které číslo pořadu přijde na scénu. „Slečna číslo“ žije ještě dnes v četných varietních pořadech.

Ital Archangelo Tuccaro byl první, kdo vynalezl tzv. skok smrti: SALTO MORTALE. Bylo to v roce 1599.

Naše televize udělala pro publicitu artistiky nemalý kus práce. První cirkusový program, nazvaný ZA CIRKUSEM, odvysílala ze studia už v prosinci 1953, v roli klauna konferoval Jiří Štuchal. Není bez zajímavosti, že návrh na masku klauna vytvořil malíř František Tichý. Později následovala řada varietních programů, cirkusových přenosů, ale i několik desítek našich i zahraničních celovečerních filmů, v nichž televize představila špičkové artisty nejenom v soukromém životě, ale ukázala i jejich vrcholné výkony. Také významní herci se představili ve vynikající formě, zejména v televizním seriálu CIRKUS HUMBERTO.

Prvním autorem české učebnice kouzelnictví byl Dismas Šlambor, napsal ji pod pseudonymem Viktor Ponrepo. Kniha je unikátem, vyšla ve velmi malém nákladu.

Jean Babtista AURIOL (11.8.1806 - 29.8.1881) byl prvním známým francouzským klaunem, který vystupoval převážně s artistickými prvky jako skokan a balancoval se svým tancem na stojících lahvích. Tak vlastně přičlenil tuto formu cirkusovému klaunu. Jeho hlavní atrakcí bylo salto mortale přes 24 vojáků a dvojité salto přes dvanáct koní.

Pokračování příště...