Jan Werich: O vánocích ....
... Já bych chtěl být Ježíšek. Já myslím, že nikoho neurazím z věřících, to bych nechtěl, ale já bych chtěl být Ježíšek. Měl bych hezkou maminku, hodnýho tatínka, truhláře, no a pak by mi vrtalo hlavou, co to je impérium, co to je útlak,, co to je drzost římská a co to je patolízalství, a tak bych proti tomu mluvil a lidi by mě poslouchali a někteří by nadávali a křičeli by na mě a házeli po mně kamením, já bych si toho nevšímal a říkal bych si, co si myslím, a dostal bych spoustu lidí na svou stranu, no a pak by mě museli ukřižovat.
Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství
Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice… Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.
Jiří Krytinář - Petra Haasová: Kdy a kde co končí a začíná
„Už mi to jde! Už chodím i bez berlí!“ volá na nás Jirka Krytinář od vchodu do léčebny v Brandýse nad Orlicí, vítězoslavně zvedá berle k nebi a je na něm vidět, že by je nejraději zahodil do blízkého křoví a rozběhl se… Míříme k němu s fotografem Milanem ...
Eva Střížovská: Český kalendář – milý dárek pro všechny, co si rádi počtou
Již po jedenácté vyšel tradiční Český kalendář, oblíbená publikace plná moudrého čtení: - o výročích historických událostí - o osobnostech s jubileem v r. 2006 - o české přírodě, památkách a tradicích. Letos je zčásti věnovaný ...
Dáša Cortésová: Jaký byl Jan Werich (3)
Werichovi měli kocoura, který strašně rád odpočíval v koši se špinavým prádlem. To se ale paní Zdeničce Werichové moc nelíbilo. Když ho načapala, tak ho z toho koše vyhnala a vynadala mu. To prý si ovšem dovolila moc! Kocoura, kterému patřily všechny kočky od Smíchova po Kampu, nebude nikdo ponižovat a urážet!
Jana Witthedová – Jitka Vykopalová: Tvorba mi dává radost a nové pohledy
Byla jsem velmi potěšena, že České centrum mělo letos na veletrhu svůj stánek. Krásné bylo také, že zde představili své knihy Jáchym Topol a Jaroslav Rudiš, a že se uskutečnilo setkání s nimi a s jejich překladateli. Pro malé jazyky je často obtížné proniknout na zahraniční knižní trhy, proto je tato iniciativa velmi potěšující.
Břetislav Kotyza: Odkaz pekaře
V dětství jsem bydlel s rodiči na poslední ulici posledního předměstí. Rozbitá asfaltka končila po pár domcích v lukách. Tehdy jsem si myslel, a dnes si to myslím opět, že to byla Hlavní Třída Celého Světa. Vedla přímo do Ráje, kde jsme v kupkách sušícího se sena objevovali krásné a něžné rozdíly mezi námi, tehdy chlapečky a ostatními. Tedy holčičkami.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (7)
Pokud nebyl někde na služební cestě, staly se naše společné vycházky po městě a do okolí města v následujících dnech samozřejmostí. Dokonce jsem se přistihla, že už ho nedočkavě vyhlížím, zda nás nečeká. Také jsem se rozhodla nevracet se už k našemu rozchodu. Snad proto se pokaždé se mnou normálně bavil.
Andrea Forsterová - Zdeněk Pošíval: Přednosti náhodných setkání
Vinárna, kam si občas zaskočím na decinku, měla zavřeno, odebíral jsem se tedy domů a narazil na úplně novou vinotéku. A zase náhodou. Vešel jsem. U barpultu pocucávala své vínko pohledná, leč mírně zachmuřená dáma, jež je mým dnešním hostem; k přijetí pozvání do Rozprav vedla ovšem složitější cesta. Nemám ve zvyku oslovovat cizí osoby, jenomže dáma dost nahlas chválila masérské a léčebné schopnosti paní vinárnice, což mě programově zaujalo.
Josef Fousek: Švédské vzpomínky
Zapomněl jsem, že mám za sebou týden ve Švédsku, tisíce kilometrů cest, letadlem, auty, autobusem, metrem. V letadle při dosednutí na stockholmské letiště Arlanda jsem poděkoval pilotovi potleskem. Můj syn Tomáš a vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký se nepřidali. Na letišti nás srdečně přivítala Jitka Vykopalová, dobrá duše celé naší kulturní „mise“.
Miloš Ondrášek: Naše osmičky
V roce 1648 švédské pluky přitáhly ku Praze, zmocnili se Hradu a z hradních sbírek bylo odvezeno do Švédska mnoho vzácných věcí včetně strahovské knihovny. I když byl v tomto roce podepsán tzv. Vestfálský mír s Francouzi a Švédy, nebyly české země zbaveny válečných útrap. Švédové také dobyli Olomouc a potom se dostali až k Brnu.
Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych
„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.
Josef Fousek: Blbá nálada / Divadlo obyčejné chvíle
Den začal divně. Nohou jsem srazil při vstávání obraz Jana Kristoforiho, řízl jsem se při holení, malíček u nohy jsem si narazil o dveře. Zazvonil telefon a anonym šeptal, že si s Jirkou Krampolem dáváme ke snídani extázi. S dekadentní náladou jsem se zakousl do BE-BE a ulomil si kousek zubu.
Ivo Fencl: Vlasta Javořická se čte pořád! I sto dvacet let po svém narození
Příběhy Vlasty Javořické nejsou špatné, ale horší je její styl. Psala prostě, psala, neškrtala… a hlavně se snažila každé hnutí hrdinky polopaticky vysvětlit a nic nenechala čtenářově domyšlení. Na tom měl ovšem snad podíl i její katolický vydavatel, který ji často kritizoval i za nemravnost. O Kerouacovi bylo kýmsi řečeno: Kerouac nepíše prózu, Kerouac píše na stroji, a Javořická sice psala rukou, ale "furt pryč".