Vladimír Vondráček: Nemožné ihned, zázraky do dvou měsíců
Je opravdu velmi zvláštní, že se ještě k 1. listopadu zachovala optimistická rčení, která se zmiňují o babím létě. A jedno z nich je i velmi poetické – Kolem Všech svatých slunce ještě uroní slzu babího léta! To by snad šlo přijmout, ovšem na pováženou je další rčení – Léto Všech svatých trvá tři hodiny, tři dny nebo také tři týdny!
Miroslav Sígl: Co víme o Španělsku?
Zatímco u nás letní horka pominula, do slunného Španělska směřují i nadále turisté s příchodem podzimu, protože jeho pobřeží jsou stále lákavější a poněkud volnější, než je tomu v oněch dvou prázdninových měsících. Také aktivita Španělů u nás ve vnitrozemí ožívá, jak o tom svědčí jejich středisko neboli Institut Cervantes v Praze.
Jana Stuchlíková: Úplně obyčejný les
Stromy, keře, kytky, tráva i opomíjené houští ožívají. Míza, probuzená teplem a stoupající v žilách stromů, nese život. Šťavnaté a svěže zelené lístky se derou ze zanikajících pupenů, jimiž jsou všechny stromy a keře doslova obsypány. Zbrusu nové jehličí vyráží, společnost smrků, modřínů, jedlí a borovic se odívá do nového kabátu a vůně nových, mladých výhonků prostupuje celým lesem.
RNDr. Irnik Ovčarov – Zdeněk Pošíval: Kterak uměním odhánět stíny na duši
S mým dnešním hostem jsme již popili nejednu sklenku dobrého moravského vína a vedli řeči o světě kolem nás. Šlo po výtce o nezávazné povídání o ženách, o víně, o fotbalu, o umění, o nenapravitelně odporné politice, prostě o všem, o čem jsou schopni klábosit muži stejné věkové úrovně, dokud nenastal okamžik, kdy se mi přítel přiznal, že není jen přírodovědcem, ale zabývá se i malováním obrazů. Stereotyp vinárenských plků se náhle proměnil, neboť jsem ho od té chvíle ponoukal, aby mi o své tvůrčí činnosti sdělil mnohem víc.
Vlastimil Marek: Trojí zápor aneb nic není nemožné
Po zvolení Terminátora guvernérem Kalifornie odpověděla česká konzulka, komentující tuto událost i možnost dalšího postupu Arnoldova svalnatého, leč původem rakouského těla až na post prezidenta USA pro Český rozhlas typicky česky. „Tady už několikrát i v této souvislosti padl výraz Everything is possible, tedy Nic není nemožné.“
Milan Turek: Povídkář z uranu
Ne každý slaví Vánoce na Štědrý den, dárky si lidé předávají často předem nebo až po svátcích. Jeden ze severočeských spisovatelů si přispíšil a dárek k Vánocům věnoval čtenářům již na konci léta. V současnosti se na Liberecku prezentuje skupina literátů, mezi nimiž svými povídkami z horké současnosti dovede okouzlit čtenáře zralý vyprávěč Otto Hejnic.
Jitka Vykopalová: Jak vznikala reportáž na Hradě?
Kdykoliv mi náhoda zkřížila cestu a já jsem se setkala s panem Jiřím Všetečkou, bylo to setkání usměvavých očí, plné optimismu, žertování a povídání, no a jak jinak než o fotografování, cestování a vzpomínání? Poprvé to bylo v Českém centru ve Stockholmu při vernisáži výstavy Pražský chodec v roce 2006, naposledy v dubnu t.r., kdy jsem se dozvěděla o připravované prestižní výstavě u příležitosti jeho významného životního jubilea, a myšlenka o reportáži pro Pozitivní noviny přišla na svět.
Kamila Urbanová: Strýčkovi motýli
"Strýčku, kolik ženských jsi sbalil na ty své motýly?" "A víš, že ani jednu? Zatím to žádnou nezajímalo." "Ale neboj, strejdo, ještě určitě potkáš takovou, kterou to jistě zajímat bude," povídám a můj zrak mi sjel na toho nejvzácnějšího motýla z amazonského pralesa. Byl překrásný. Barvy, které zdobily jeho velká křídla, byly úchvatné.
Dr. Volker Dudeck - Milan Turek: Poklad nejen německý
Nemálo památek v Lužici má své původce z dob českého království. Nemálo vesnic zde založili Čechové. Nejsou významné jenom pro naše německé sousedy, ale patří i do našich českých dějin. Znaky českého království nese i v poslední době objevená, nově restaurovaná a veřejnosti zpřístupněná památka světového významu velké žitavské postní plátno – velum quadragesimale z roku 1472. Byla instalována v nádherném prostředí barokního hřbitova a gotického kostela sv. Kříže v centru Žitavy. Se zatajeným dechem, v chrámovém prostoru ticha a vznešené velebnosti, prožije návštěvník zážitek zcela nevšední a hluboce duchovní, vnoří se do dějin lidstva, když naslouchá vyprávění ředitele Muzea Kostela svatého Kříže Dr. Volkera Dudecka.
Ivo Fencl: Poslední Asterix?
Tak to vypadá, že letos česky vyšel už poslední Asterix! Na mou duši. Jmenuje se Asterix a galský školní rok a má sice číslo 32, ale je to už 36. česky vydaný sešit, tedy když tu (a to asi nevhodně) započítám i nečíslovanou (protože naprosto nekomiksovou!) knihu Jak Obelix spadl do druidova kotle, když byl malý (1989, česky 2009). Asterix a galský školní rok není ovšem ucelený příběhem. Jde o prachsprosté paběrky.
Miroslav Sígl: Vyznání mamince - paní hostinské
Milostivá paní, jedno malé černé, prosím… A tím začala produkce jedné korpulentní dámy, když v krátké sukýnce, s velikým úsměvem, výstřihem a zdravou drzostí vkročila do šenkovny tuhaňské hospody U Sedláků. Moje máti byla hostinská od roku 1932, tedy v letech poznamenaných světovou krizí a značnou nezaměstnaností.
Pavel Ján Buvala: Internetoví blíženci
Bola raz jedna rimavská dolina. Dávno už tomu, čo sa v nej narodilo malé chlapčiatko; neskôr chlapec v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pre jednu plavovlásku sa dal…“ a po desaťročiach sa cez Internet zoznámil s kolegom - dôchodcom. Pritom sa každý z nich nachádza v zahraničí: jeden z nich v Nadbule / Rožňave a ten druhý v Reichenbergu / Liberci. Jednému je vyše šesťdesiat preč, zatiaľ čo tomu v Rožňave minulo „iba“ 85… A to si ešte vymysleli vydávať vlastný internetový časopis.
Jana Stuchlíková: Prokrastinace a kaizen
Ne, nemluvím na vás čínsky. Jen jsem použila výrazy pro něco, co je nám povětšinou dobře a nechvalně známé, a pro způsob, jehož prostřednictvím můžeme to první rozpustit a vypustit. Řekněte si – PRO-KRA-STI-NA-CE. Nevím jak vám, ale mně to slovo evokuje zvuk stroje, do jehož zatím dobře fungujícího soukolí nějaký záškodník nasypal slušnou hrst písku. Zkrátka, už v samotném hlasitém vyslovení tohoto slova slyším skřípání, drhnutí a v konečném důsledku zastavení něčeho, co je ve své podstatě schopno nádherně fungovat. Naproti tomu KAI-ZEN. Hladí, uklidňuje, konejší. Alespoň mne ano.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (25)
Vzali jsme auto a sekery, pušku neměl nikdo, a vyjeli. Řídil jsem a brzy jsme objevili buffala a začali je honit. Oddělil jsem mladého býka od stáda a kluci na korbě se jej snažili praštit sekerou, ale tak blízko jsem se k němu nedokázal dostat, býk vždy uskočil. Tyhle jízdy byly nebezpečné, protože se většinou odehrávaly mezi stromy a vzalo to určitou zručnost se všemu vyhnout a auto nepřeklopit.