Ivan Rössler: Povím to tancem a písní
V časopisu MELODIE Karel Gott kdysi uvedl: "Kdybych si mohl vybírat na desky, co bych chtěl, nazpíval bych třeba desku ze samých evergreenů anebo podobných věcí, a to by byly skladby Alfonse Jindry, který má skutečně nejvíc melodických nápadů." Snad nejslavnější písní Alfonse Jindry a skutečným evergreenem je skladba Povím to tancem a písní, kterou napsal s Jaroslavem Moravcem, a kterou ve čtyřicátých letech s orchestrem Karla Vlacha na desky Ultraphon nahrál Arnošt Kavka.
Vlastimil Marek: Dokonalost
Hudba jinak vyšla s několika zbytečnými chybami, ale především s vydavatelem na poslední chvíli neobratně přeformulovaným podtitulem (Hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit váš život). Grafik, ač slíbil, na poslední chvíli neopravil. Podtitul měl totiž znít: Hudební nástroje a styly, které vám mohou zlepšit zdraví a změnit život.
Miroslav Sígl: Sběratelé jsou šťastní lidé
Náš dlouholetý předseda Ladislav Likler je dnes pro mnohé příkladem. Podařilo se mu shromáždit jednu z největších sbírek sýrových etiket na světě. Představovala téměř 194 000 etiket ze 125 zemí, které převzala česká firma Laktos, a za své nejen sběratelské, ale i teoretické znalosti o sýrech a mlékárenství vůbec si vysloužil od Francouzů rytířský titul řádu Camembertu – jednoho z nejslavnějších a nejznámějších francouzských sýrů.
Vratislav R. Bejšák-Colloredo-Mansfeld: Nejlepší prodavač Encyklopedie Britannica na světě byl z Brna
Jim Mynár. Poprvé jsem ho potkal v hale před David Jonesem na Bondi Junction koncem roku 1982. Nevysoký, v šedých kalhotách bez puků a v modrém tričku s malým nápisem „Encyclopaedia Britannica“, prodával takto zmíněný produkt kolemjdoucím lidem, a tak jsme se potkali takto ještě mnohokrát. Jednou mi nabídl vizitku, kde stálo, že bydlí ve Vaucluse a prý, ať se u něho stavím na kafe, ale nějak se mi nechtělo, asi to bylo tím, že jiný krajan, kterého jsem ve Vaucluse navštívil v té době, bydlel v nepříjemně páchnoucím sklepním bytě. Když jsem se v listopadu 1989 oženil, rozhodl jsem se, že koupím své ženě Zuzaně k Vánocům výše uvedenou encyklopedii, která v té době stála kolem AUS$1500. Abych udělal dobrý skutek, vyhrabal jsem vizitku, zavolal jsem Jimovi a on večer přijel.
Egon Wiener: Otevřený dopis ze severu Čech do Znojma
Jsou místa, kam se rádi vracíme. Nejsem výjimkou, i mne potkala tahle „nehoda“ a zvyk se stává železnou košilí. Ač ze severu Čech, opět jsem zamířil do Znojma, v tomto roce už podruhé. Na svých cestách si dělám poznámky, které se mi často promítnou v krátkém fejetonu a za poslední roky vydaly na dvě knížky. Shodou náhod, kterým významně napomohla ing. Bogdanová z Popic, se o mé práci dozvěděli i na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole Znojmo na Přímětické ulici. Tamní učitelé v čele s češtinářkou Miluší Zahradníčkovou mne požádali o krátký příspěvek v rámci výuky českého jazyka na téma: Proč vůbec číst v jednadvacátém století?
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (34) Gérard Depardieau
Za celý tento medailonek Gérarda Depardieua i jeden z jeho receptů může tentokrát pouze internet a pak skutečnost, že první, co mně v něm padlo do oka, byla obálka knihy Moje kuchařka, jejímž autorem byl právě tento významný francouzský herec a komik se svým osobním kuchařem Laurentem Audiotem. V anonci jsem se dočetl, že v šesti kapitolách na 207 stranách této knížky Depardieu prý znovu objevuje francouzskou domácí kuchyni – od salátů, polévek, přes ryby, maso, drůbež, až po dezerty – a vše doplňuje osobním komentářem k nákupu, výběru surovin a přípravě pokrmů.
Renata Šindelářová: Vyčistěme si své brýle
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (3)
Asi za tejden jsme šli s Kornelií na dříví do lesa. Tonda stál u reklamy na cigarety Petra, v náruči držel Bleska a plakal: „Pane Rákos, Vlček zase kopl Bleska a řval, že by ho nejradši dal na kříž jako Kukluxklan černochy.“ Kornelie si překvapením sedla na pařez a za půl hodinky vzkřikla: „Už to mám! Neboj se Toníčku, ten surovec už nebude ubližovat tvýmu Bleskovi.“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně.
Michal Dlouhý: Četník Josef Bojas
Četnictvo bylo vojensky organizovaný strážní sbor pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Na území našeho státu bylo zřízeno v roce 1850 a během své existence prošlo několika vývojovými změnami, spočívajícími zejména v přechodu od ryze vojenské organizace a přiblížení se správním a justičním orgánům. Nově vzniklý československý stát převzal do svých služeb mimo jiné i osvědčenou rakouskou organizaci četnického sboru a tuto zavedl i na území Slovenska a později i Podkarpatské Rusi.
Pavel Landa: Hrající skladatelé
Není pochyb o tom, že vynikající varhaník Johann Sebastian Bach dokázal své úžasné skladby také sám zahrát. Totéž platí třeba pro klavírní kompozice geniálního Wolfganga Amadea Mozarta nebo Frédérika Chopina; oba pánové přece byli rovněž klavírními virtuózy. Nebo pro Niccolò Paganiniho, jehož skladby dokonce dlouhá léta nedokázal zahrát nikdo jiný.
František Janeček - Jan Krůta: Doktor Byznys
Když jsem před mnoha léty dělal rozhovor se začínajícím zpěvákem Michalem Davidem a jeho tehdejším opatrovníkem Františkem Janečkem, dal jsem článku titulek JAMU, protože pojednával o souboru pravidel, která jejich tvůrce žertem nazval Janečkovou akademií múzických umění. František Janeček je původně učitel, později doktor práv a nakonec byznysmen v českém zábavném umění nezanedbatelného významu.
Jitka Stošická: Maxiautogramiáda
Mezi všemi účinkujícími zářila mládím (byla opravdu mezi autory nejmladší) a štěstím Petra Haasová. Štěstím proto, že po básnické sbírce Sonáta, přivezla s sebou na autogramiádu ještě tiskařskou barvou vonící knihu Povídky praštěné třicítky.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Vatikán a chrám sv. Petra
Cestou na jednom z vršků, na nichž byl zbudován Řím, na Aventinu, můžeme zastavit u „klíčové dírky“, která je skutečnou turistickou atrakcí. Jde o dírku s notně oblýskanou kovovou plochou kolem, v bráně převorství Řádu maltézských rytířů. Ozdobné keře v zahradě za vraty jsou sestříhány tak perfektně, že právě v uličce mezi nimi se vám objeví kupole sv. Petra.