- Tak dlouho jsme my Češi neměli příležitost setkávat se s dokonalostí, až to vypadá, že jsme pro ni ztratili smysl. Vzpomínám, jak jednou v polovině 80. let na Malostranském náměstí stály
 zaparkované dvě supermotorky (nějaká ta Yamaha a Suzuki): metalýza, duhové barvy, chromované součástky a spousta “budíků”. Dav českých mužů ve věku od 10 do 80 let stál dlouho v němém úžasu, až nakonec posvátné ticho přerušil povzdech jednoho z nich:
“A ty stupačky...” Když už jsme dokonalost potkali, neměli jsme ji s čím porovnat a donedávna jsme s ní neuměli zacházet.
- Dobrovolně se přiznávám, že dokonalost miluji. Odjakživa jsem po ní toužil, ale například v době, kdy jsem hrával bigbít, jsem se jí nikdy nedočkal. Toužil jsem po ní i v dobách, kdy jsem na koleně a starém psacím stroji vydával samizdaty a časopisy ve čtyřech kopiích. O dvanáct let a dvanáct čísel časopisu Baraka později jsem se jí, pravda, přiblížil, ale stejně jsem jí nedosáhl (vždy se něco na poslední chvíli stalo, tiskař nebo grafik to odflinkli atd.).
- Rád se proto dívám na vrcholné sportovní události (olympijské hry, mistrovství světa v atletice aj.), protože tam je možno dokonalost vidět a v přímém přenosu i zažít. Chápu milovníky starožitností nebo židlí firmy Thonet, a pokud software slouží, užívám si mobilu i svého nového počítače s možností přehrávat DVD a hrát si s digitálními fotografiemi.
- Když jsem v 80. letech začal na svých seminářích provozovat agnihotru (indický ohňový rituál, při kterém se v čase východu nebo západu slunce za zpěvu speciální mantry spaluje v malé měděné pyramidě sušený kravský trus, politý máslem ghí, s několika zrnky neleštěné rýže), zaujala mne jedna instrukce, týkající se právě zrnek rýže: nesměly být zlomené či jinak narušené. Ano, i jedno jediné malé, ale nalomené zrnko rýže by tím, že by do očistného a meditativního procesu vneslo určitou tvarovou a tedy jemněhmotnou energetickou nedokonalost, mohlo výsledek narušit, poškodit, znehodnotit.
- S nedokonalostmi se bohužel setkávám, asi právě tak jako vy, dnes a denně. Nemám teď na mysli běžná setkávání s nekompetentností úředníků, čekšmejdy, softwarovými chybami, překlepy a špatnými překlady v novinách či knihách atd. Jde mi o zdánlivě nedůležité maličkosti, které ovšem, tak jako nalomené zrnko rýže u agnihotry, naruší celkové vyznění. Rád bych svým zamyšlením zdůraznil obrovský a bohužel všeobecně nedoceňovaný význam jakékoliv a jakkoliv řídce se vyskytující dokonalosti.
- Jistě, můžete namítnout, že z globálního pohledu a všelidského hlediska je všechno kolem svým způsobem dokonalé a dokonce i každý z nás je, v mezích možností, dokonalý. Vnější tlaky a situace, větry a plameny života nás prostě ošlehaly a všelijak pokroutily, což ovšem neznamená, že by pokroucená borovice nemohla Japoncům i nám sloužit jako estetický ideál, a že jsme, právě tak jako krystal polodrahokamu s nějakým drobným kazem, neudělali pro dosažení dokonalosti vše, co jsme mohli. Mám na mysli spíše zbytečnou a převládající rezignaci na snahu o dosažení dokonalosti. To, že si svou cestu k dokonalosti kazíme sami úplnými zbytečnými drobnostmi, nepozornostmi ve finálním okamžiku.
-
- Chcete pár typických příkladů?
Moje kniha Hudba jinak vyšla s několika zbytečnými chybami, ale především s vydavatelem na poslední chvíli neobratně přeformulovaným podtitulem (Hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit váš život). Grafik, ač slíbil, na poslední chvíli neopravil. Podtitul měl totiž znít: Hudební nástroje a styly, které vám mohou zlepšit zdraví a změnit život. Že na tom nesejde a je to téměř totožné? Kdepak, zkuste si ty dva tituly přečíst nahlas několikrát za sebou. - Původní obálka předešlé knihy Nová doba porodní byla tmavě hnědě laděná, s velkým obrázkem miminka, kterému pomáhá mužská ruka z vody na svět – dokonale souzněla s obsahem a poselstvím knihy. Tři muži, největší distributoři v zemi, a dva vydavatelé, však “logicky” rozhodli, že prý by se to takto neprodalo, a tak (oni, muži!) vymysleli světle žlutou kýčovitou obálku s miminkem, ale především s nahou těhotnou ženou (jako autor jsem tu obálku poprvé spatřil až když byla kniha vytištěná). Prý se to bude lépe prodávat (jaksi zapomněli, že kniha je určena ženám!).
- Vysílání mého poslechového pořadu s new age a etnickou hudbou na stanici Vltava v neděli před půlnocí je také, i když se to asi laickému posluchači nezdá, téměř nepřetržitým setkáváním s nedokonalostmi. Ani můj výkon nebývá dokonalý, protože ač se snažím seč mohu, vždy se stane něco, co mne z koncentrace vyruší: dámy v režii (pokud zrovna s kolegyněmi neřeší co bylo v závodní kuchyni na oběd, anebo kolik měly na poslední výplatní pásce) si obvykle čtou, sledují pod pultem televizi, nebo alespoň stahují a tisknou horoskopy z místního počítače, který ovšem já použít nemohu (u mne ve studiu je vypnut). Často je tak musím já sám upozornit na to, že ta či ona skladba končí a měly by mne “pustit do éteru” - moje soustředění a úmysl být dokonalý je - frnk - rázem pryč (například když mi pustí jinou skladbu). Když jsem vysílal v sobotu před osmou ráno, jednou dokonce vešel do studia, přes červené světlo nade dveřmi, dav návštěvníků v rámci dne otevřených dveří. Atd.
- Už chápete? Běžně nepozorný a povrchní čtenář či posluchač tyhle “drobnosti” možná ani nezaregistruje. To ale nic nemění na faktu, že alespoň některé knihy, věci, koncerty či rozhlasové pořady, měly a mohly být přece jen dokonalejší.
- O to víc pak potěší setkání s exemplární snahou o dokonalost. Asi nejunikátnější český myslitel současnosti, profesor Zdeněk Neubauer, mi konečnou verzi svého šestkrát opravovaného článku do posledního čísla Baraky poslal dva měsíce poté, co byl časopis vytištěn a distribuován. Rozumíte? Autor posedlý dokonalostí těch několik malinkatých tvarově nedokonalých “zrnek rýže” v hromadě textu nakonec, i když po termínu, a z pohledu naprosté většiny lidí, nesmyslně zbytečně, odstranil. Jeho článek sice bude kolovat po světě s několika, čtenáři zcela jistě nezaznamenanými, stylistickými nepřesnostmi, ale alespoň na dvou místech na světě, ve virtuální paměti počítačů autora a vydavatele, bude existovat ve své dokonalé a definitivní podobě. Dokonalé, že?
- Pozitivní zpráva zní jasně a přehledně: zatímco chaos ušmudlaných odbitých a téměř nezachytitelných a nerozluštitelných rychlovek vyšumí zase jen do chaosu, dokonalost se nikdy a nikde neztratí a přežije i své autory samotné.
|
