Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Smutný příběh Jany Werichové
V nejmenovaném týdeníku vyšel 7. prosince 2006 můj pohled na nedlouhý život a dílo Jany Werichové, herečky a překladatelky. Vyšel pod jiným titulkem, doplněn pasážemi, které dodatečně dopsal někdo jiný, patrně ve snaze udělat můj článek „senzačnější“.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (13)
No a pak přišla Sekta. První propadák na prknech Semaforu. Premiéra se konala 11. března 1965 a sice v půl jedenácté večer. A já tu dnes, po třiceti letech, na ni napíšu kritiku: Co se to děje? Semafor je divadlo, které jsme se naučili důvěrně znát. Známe jeho písničky, jeho humor, jeho poetiku, jeho protagonisty - to všechno nenajdeme v představení, které nese název Sekta. Všechno je tu jinak.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (2/3)
Vaška Vašáka jsem pro tuto knihu oslovil proto, že mimo Stanislava Motla je nejznámějším novinářem, který zpovídal v Salcburku Lídu Baarovou. Vašák je navíc úspěšný v mnoha dalších profesích. Vyšlo mu sedm knih, do několika dalších přispěl, je vášnivým fotografem a cestovatelem, je známý jako zpěvák a hudební skladatel (po smrti Jiřího Schellingera se například stal zpěvákem skupiny Františka Ringo Čecha...
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (13) Josef Kobr
Několikrát jsem měl příležitost v osmdesátých a devadesátých letech zpovídat před televizní kamerou ostravského herce a divadelního režiséra Josefa Kobra. Na každé natáčení přišel se skvělou náladou a okamžitě začal to své: A tuhle znáte? Sypal anekdoty z rukávu tak, že jsem ho musel poprosit, aby toho před natáčením nechal, protože až se pojede „naostro“ nebudu vědět na co všechno se ho chci zeptat. Pak jsem četl jeho knížku Smějeme se s Josef Kobrem, která vyšla v ostravském Profilu, a zjistil jsem, že i tam každá kapitola jeho vzpomínek končí větou: A tuhle znáte? – a za ní hned následuje anekdota.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na gentlemana Svatopluka Beneše
15. února 1982 se konala v divadle Semafor premiéra. Světlo v hledišti zhaslo, na scénu vstoupil vrchní hotelového baru, elegantní starší muž v černém, a začal zpívat „Protektorátní blues“. Ve tváři tohoto muže, který zpívaným prologem otevíral příběh o doktoru Faustovi (odehrávající se na večírku německých filmařů v salónku pražského hotelu Alcron, v noci ze 13. na 14. února 1945), bylo možné vyčíst, že není pouhým interpretem této písně.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (5)
Těch Zuzan vznikla v Semaforu pak ještě celá řada. Po Zuzaně je sama doma jsme vytahali ze zásuvek další písničky a vznikl pořad s objevným názvem Zuzana je zase sama doma. Té už vévodila dvojice Pilarová-Matuška se svou Láskou nebeskou, a byla tam taky Hana Hegerová a řada dalších. Po čase jsme uchystali další písničkový program Zuzana není pro nikoho doma.
Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (1)
Střízlivý klobouček s mašlí značí, že jeho nositelka jako by utekla z románku, jaké se psávaly před mnoha léty pro mravné dívky. Nevíte nic o životě, a až se dovíte, počítejte s tím, že to s vámi důkladně zamává. Zatím se držte maminky — stejně jste klobouček zdědila po ni — ale zvolna pomýšlejte na to, že háčkování deček nemůže být jednou provždy skutečnou náplní vašeho života.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (1)
V určitém věku se sluší vydat memoáry. Protože jsem nikdy nepatřil mezi ty, pro které byl život obnošenou vestou - počítal jsem se k těm, co se musí smát, jak se praví v písni, a tak se dívám na všechno, co se za onoho času semlelo, jako na zvláštní crazy comedy, a byl bych rád, kdyby to bylo v následujících řádcích aspoň trochu znát.
Ondřej Suchý: Nápadně nenápadný Eman Fiala
Jaký byl Eman Fiala jako tatínek? ptal jsem se koncem osmdesátých let paní Mileny Uxové, abych od ní slyšel odpověď, kterou už jsem dopředu vlastně tušil. Nemohla být jiná, než byly odpovědi všech těch, kteří se kdy s tímto vynikajícím muzikantem a nepřehlédnutelným filmovým i divadelním komikem setkali. „Měla jsem krásné a veselé dětství,“ zněla tehdy láskyplná odpověď paní Uxové, „tatínek byl duší i tělem komik, takže i u nás doma bylo stále veselo.
Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (2)
Vzpomínáš si, jak jsem ti jednou v záplavě mladického šílenství řekl, že bych možná někdy rád psal filmy pro lidi, a ty ses nestačil divit? Já ani nebudu odhadovat, před kolika lety to bylo. Co je komu do toho, kolik let už jsme na téhle zeměkouli zažili.
Ondřej Suchý: Čím se Jiří Voskovec v Americe nejvíc trápil
Kolika lidem jsem záviděl, že se mohli setkat s Jiřím Voskovcem! Přesto jsem vděčný osudu, že jsem tohoto noblesního, nadmíru inteligentního a vtipného umělce mohl poznat trochu blíž alespoň prostřednictvím jeho neznámých dopisů, které jsem získal, a pak také díky tomu, co mi o něm pověděli pánové Josef Škvorecký, Jethro Spencer McIntosh (malíř, scenárista a herec českého původu) a konečně třeba i samotný Jan Werich či později Jára Kohout.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (21): Karel Effa
Komik Karel Effa, s nímž se tehdy mohli setkávat diváci v některém z představení skupiny Josefa Dvořáka na scéně divadla Semafor, měl opravdu na co vzpomínat. Jenom počet filmů, ve kterých hrál, překročil stovku! Na divadelních prknech pak měl možnost zahrát si po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců a komiků.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (18) Harpo Marx
V 8.dílu tohoto seriálku jste se před časem seznámili s vůdčí osobnosti slavné trojice filmových komiků, bratří Marxů — Groucho Marxem. Ještě jednou si připomeňme některé z jejich komedii, které natočili ve třicátých letech a které jsme viděli také u nás: „Kobylkáři", „Kachní polévka", „V cirkuse“ a „Noc v opeře". Na počátku bylo bratrů Marxů pět: Groucho, Harpo, Chico, Gummo a Zeppo. Světovou slávu si však vydobyli jen první tři.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (10) - Stefania Grodzieńská
Vyšla jsem právě odpoledne z domova, když mě přepadla smečka lišek, zahalující korpulentní blondýnu. - Stefčo! Ne, hora s horou... Vidím, že mě nepoznáváš. Jsem Luša Pamčaková, taková hubená, černá, s copánkem. Hrávaly jsme si spolu vždycky v parku, když jsme byly malé. Pamatuješ se, byla jsi u mne na jmeninách a zvracela jsi kakao.