Ondřej Suchý: Když byl František Nepil skautíkem

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Rád si listuji ve starých časopisech. Je tam mnohem víc příjemnějšího na čtení, než dnes – spousta zpráv a článků k příjemnému údivu, někdy k pousmání, někdy i k poučení.
Tuhle jsem sáhl po jednom ročníku JUNÁKA, týdeníku junácké mládeže, ročník 29, tedy rok 1947. A když jsem zalistoval v čísle 43, nevěřil jsem svým očím: On tu byl celostránkový článek od Františka Nepila! Předesílám, že jsme byli s Františkem kamarádi, a že jsem o jeho skautské minulosti něco málo věděl, jenomže skautíkem byl i můj bratr a řada jiných mých starších kamarádů, tedy nic neobvyklého. Nenapadlo mě, že by někdo z nich mohl být také dopisovatelem Junáka.
K mým nejlepším kamarádům patřil kdysi také redaktor televizní Vlaštovky, bývalý skaut Josef Starec, který mě zasvěcoval do psaní televizních scénářů. Vzpomínám si, jaké bylo pro mě překvapení, když se mi po letech svěřil, že to byl zrovna on, kdo do Junáků psal a kreslil jako TOM ATOM, a že si dokonce na jedné gramofonové desce, kterou mi nakonec věnoval, zahrál jednoho z Rychlých šípů, protože býval kdysi v oddíle, který vedl přímo Jaroslav Foglar.
Podobně jako u Josefa Starce, ani u Františka Nepila by mě tenkrát nenapadlo, že jeho spisovatelské začátky se dají vystopovat už ve čtyřicátých letech v časopise Junák! V době, kdy František napsal následující článek, mu bylo sedmnáct let. Půvab článku s vyzývajícím titulkem Cestujte! spočívá navíc ještě i v ilustracích. K Nepilovu textu je tehdy nakreslil též ještě mladý a neznámý, za to však o mnoho let později velmi slavný grafik, Milan Kopřiva.
Tak si také počtěte. Určitě se budete přitom dost často usmívat!
 
                        CESTUJTE!
 
Chtěli byste poznat kus světa, ale nevíte jak? Chtěli byste toho hodně vidět, ale neměli jste dosud příležitost? Nevadí. Udělejte si ji! Máte alespoň zdravé nohy a ty se nám právě k tomu hodí! Cestujte pěšky! Tím způsobem se nejdokonaleji  seznámíte  s  krajem, který chcete poznat i s lidmi a jejich zvyklostmi. Je to nejvolnější způsob cestování, protože nejste vázáni na sjízdné cesty. A co víc, je to způsob nejlacinější — a to je v dnešní době pro nás dvojnásob důležité!
 
Plán cesty
Nejdříve si uděláme plán cesty. Vyhýbáme se krajům fádním, rovným a bezlesným. Vybereme si zajímavosti a pamětihodnosti krajiny, najdeme na mapě a vyznačíme směr naší cesty. Propočítáme si kilometry (přesně!) a podle nich si rozvrhneme, kolik dnů bude výlet trvat. V hornatých krajích ujdeme vždy o hodně méně než v nížině. (Ve vyšších horách téměř o polovinu.) S tornou na zádech ujdeme asi 3 km za hodinu. Od celkového času musíme odčíst čas na vaření, na prohlídku památek apod. Je samozřejmé, že tyto rozpočty děláme podle speciálky.
 
Co s sebou
Co nejméně věcí! Lehké oblečení na den, tepláky na noc. Svetr s sebou! Vždy pevné, „ochozené" boty, nikdy ne střevíce! A dále mycí potřeby, šití, jídelní misku, lžíci, pořádný nůž, lékárničku, zásobní trenky, tričko apod. Osobní doklady s sebou. Jenom ne zbytečnosti, které zabírají místo v torně. Z jídla především cukr, sůl, čaj a polévkové kostky; chléb a konservy a ostatní věci možno koupit na místě. Vše v krabici nebo v plátěných pytlíčkách, nic v papírovém sáčku. Při balení měkčí věci pod záda. A vše do torny, nic nenést v rukou! Tornu se širokými popruhy, úzké kožené příliš škrtí!
 
Peníze  
Zase rozpočet. Na den vychází útrata 20 - 30 Kčs. Mimo to počítejte s drahou. Rozpočet závisí na nákupu jídla. Značnou část tvoří pohlednice a známky, vstupné do hradů apod. Např. osmidenní výlet Českým rájem mě přišel na 280,- Kčs (i s drahou, která stála 120 Kčs z Prahy a do Prahy). A za ty necelé tři stovky jsem poznal Kokořín, Bezděz, Valdštejn, Hrubou Skálu, Trosky, Kost, Humprecht a spoustu jiných menších hradů a samozřejmě Prachovské skály. Šetrnost budiž nám prvním příkazem.  Pryč od cukráře, zvláště z počátku, než se naučíme odhadovat denní výdaje.
 
Jak cestujeme
Šetříme časem. Zbytečné loudání,  odpočívání, pozdní vstávání a prohlížení věcí méně zajímavých — to vše nám ukrádá  čas. Nakonec  bychom musili  kvůli  těmto  chviličkám vynechat krásné a zajímavé věci. Ráno a večer vaříme jídlo hodnotné jako normální obědy, v poledne jen „svačíme". Tímto způsobem uspoříme velmi mnoho času. Vždy alespoň jednou denně vařme jídlo teplé!
 
Styk s lidmi
Vyhýbáme se nepříjemnostem, ale když už k nim dojde, omluvíme se. S lidmi mějme trpělivost: jistě se setkáme  se  zvědavostí  starých  lidí  nebo i s jejich posměšky apod. Styk s lidmi je však velmi zajímavý, zvláště v krajích s odlišným nářečím. Nevyhýbejme se mu. Buďme si však vědomi, že jsme representanty svého stavu, města, kraje apod. Podle nás soudí ty ostatní. Pamatuji si, jak loni na Slovensku nás jedna paní  pohostila proto, že jsme byli první lidé z Prahy, se kterými mluvila. Na odchodu nám řekla: To jsem ráda, že jsou ti Pražáci tak hodní - ačkoliv jsme pro ni vůbec nic neudělali. Jednejme proto s lidmi přímo a bezelstně. Venkovští lidé mají méně smyslu pro humor a nebudou chápat naše nevinné žertíky tak jako lidé ve městě. Nemáme-li stan, požádáme o nocleh. Lidé nás nechají vždy vyspat, vidí-li, že jsme zdvořilí. Chovejme se proto vždy tak, abychom připravili dobrou půdu těm, co přijdou po nás se stejnou prosbou.
 
Kam nejdříve?
Záleží na tom, kolik máme peněz. Máme-li málo, pustíme se do krajin nejbližších. Naše republika je přece tak krásná! A máme-li více, půjdeme dál. Za 900 Kčs jsem prošel Slovensko od Bratislavy do Tater. (Z toho dráha 750 Kčs.) Ovšem, šetřil jsem hodně. Slovensko je t. č. velmi drahé - potraviny tam stály až dvojnásobnou cenu než u nás. Tož najděte si mapu republiky a vyberte si: Český ráj, Krkonoše, Krušné hory, Šumavu, Posázaví, Moravský Kras, Jeseníky, Beskydy, Slovensko . . .
Šťastnou cestu a nádherné počasí!!
Napsal F. Nepil
 
Dobrá polovina rad mladého Františka Nepila už dávno neplatí, ale pro ty z nás, kdo tohoto spisovatele milujeme, má tento patrně jeden z jeho prvních novinových článků velký půvab. Nemám pravdu?
 
Dva snímky z těch, které mi také připomínají Františkovo přátelství. Zahajoval mi výstavy, psal a kreslil pro mě kdysi do Kvítka sobotní humoristické přílohy Svobodného Slova (kterou jsem redigoval), dvakrát jsme spolu cestovali po světě, nesčíslněkrát po celé republice, na společné besedy se čtenáři …
Tyto dva snímky jsou z vernisáže výstavy „Myšmaš Ondřeje Suchého“, která se uskutečnila v roce 1981 v Domě dětské knihy na Perštýně. Na prvním snímku čte František svoji zahajovací řeč (za ním naslouchají například Dáda Patrasová a kreslíři Pavel Starý a Dušan Pálka), na druhém snímku se ovšem přímo naparuji štěstím: Na vernisáž přišli – kromě uprostřed stojícího Františka – také malíř Ota Janeček a spisovatel Adolf Branald!
Na obrázcích:
■ Tom Atom, postavička oživlého skautského šátečku, byl dílem celoživotního skauta Josefa Starce, pozdějšího televizního dramaturga redakce Vysílání pro děti a mládež. (Zemřel v roce 1994.)
■ Jedna z ilustrací Milana Kopřivy k článku Františka Nepila. (Že by byl na obrázku vyobrazen přímo skautík Nepil?)

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.