Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (37) Anny Ondráková
Českému filmu-nemluvněti byla ještě do kočárku půjčena na hraní krásná hračka: živá panenka barbie, vlastním jménem Anny. Sotva si filmové nemluvně z Prahy poprvé s panenkou zahrálo, nadšeně zatleskalo. „To je ta nejhezčí a nejveselejší panenka, jakou jsem kdy mohlo na hraní dostat!“ pomyslelo si tenkrát, v roce 1919, kdy ještě neumělo nahlas říci ani á, ani bé. Toto vše uvidělo sousední nemluvně-německý film a párkrát si panenku z Prahy půjčilo. I u sousedů, když se jim panenka Anny předvedla, všichni nadšeně zatleskali: „Tak půvabnou barbie, s tak mimořádným komediálním talentem navíc – to se v Evropě hned tak nevidí!“
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (5) - Antonín Jedlička
Větší část svého života byl komikem pro děti. Rozesmával děti dětí, které bavil před lety a v rodinách, kde šel vývoj trochu rychleji, vzpomínaly už i některé babičky na jeho dětská představení, při nichž ony byly součásti dětského publika. ANTONÍN „STRÝČEK“ JEDLIČKA (1923 - 1993) se proslavil už jako dětský herec. (Ve filmech se začal objevovat až v druhé polovině třicátých let.)
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (19)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (III.)
„Když mě něco rozčílí nebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY, a hrabu se v jejím obsahu. Je v ní všechno to, co mě před nedávnem přivedlo k psaní tohoto seriálku pro Pozitivní noviny – vzpomínky na filmové festivaly, prožité v krátkých kalhotách…“
Ondřej Suchý: Láďa, Géza, László - náš milý šedesátník!
Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení ...
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2/3)
Často opakuji, že Semafor stojí na třech základních kamenech: na humoru, na hudbě a na své specielní poetice. Ta poetika je věc, která nejspíš potřebuje výklad a já jsem známý apologeta semaforské víry, už v dobách našich začátků jsem se to o sobě dočet, takže jste v dobrých rukou. Pod slovem poezie si někteří naši bližní představují něco velmi ušlechtilého, leč pro ně nepřijatelného.
Jiří Suchý: Kůň
Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením. Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství.
Šok! Suchý místo bráchy opěvoval ségru!
Tak takhle by asi o té události mohly informovat bulvární deníky. Ale nebojte se, Pozitivní noviny „nenajíždějí“ na žádný takový trend, jen jsme si udělali trochu legraci. Ale k věci: O co jde? V ten den, kdy Ondřej Suchý oslavoval večer s dalšími autory a čtenáři 5. výročí Pozitivních novin (11.11.2009), oslavoval – což nám utajil - už dopoledne v Mladé Boleslavi. Právě tam totiž jemu a skladateli Tomáši Perglovi předala na slavnostním koncertě celostátní soutěže o dětskou písničku DĚTSKÁ NOTA 2009 zpěvačka Ewa Farna 2.cenu za píseň Ségra...
Jiří Suchý: Za našich mladejch let
Každá generace postupně dochází k onomu známému „Za našich mladejch let to bývalo lepší než dnes“. Když jsem byl mlád, smál jsem se těmhle názorům tatíků, a teď, když už jsem méně mlád, přistihávám se občas, že si myslím totéž.
Ondřej Suchý: Vzpomínám na Lilly Hodáčovou
5. listopadu 2010 uplyne 100 let od narození herečky, zpěvačky, spisovatelky a malířky PhDr. Lilly Hodáčové-Jirsové. Byla to tichá, noblesní, vlídná, nesmírně inteligentní a kultivovaná dáma, na kterou mám ty nejlepší vzpomínky! Vidíte – a přitom nebýt její přítelkyně Margit Turkové z Obořiště, která mi minulý týden poslala dopis, asi bych si na významné datum jejího výročí nevzpomněl. Když ono ale bylo těch báječných herců a hereček, které jsem měl tu čest za život osobně poznat, tolik!
Jiří Suchý: Jak jsem vystupoval jako komická vložka...
Konala se tenkrát taková akademie hudební školy pana profesora Pelíška — vystupovaly děti od čtyř do šesti let, akorát mně už bylo devatenáct. Byl to krásnej koncert. Zdeněček Šimák ho zahájil Humoreskou, potom jsem vystoupil já a zahrál jsem stupnici C dur. Potom Liduška Prantlová zahrála Ukolébavku od Mozarta a po ní zase já stupnici C dur.
Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová
Tak například na sklonku léta jsem si všiml, že Lupina, který se zajímá o veškeré dění u nás i ve světě, zaujala během jeho doposud krátkého života (1 a ¾ roku) osoba, kterou zná dnes už celý národ. Lupino neví, co ta osoba provedla. Lupino ani neví, proč se jí říká Anička, jindy Barbora a jindy Adam.
Ondřej Suchý: Lupino Lane, komik s očima mých milovaných pejsků
Lupino Lane. Přišel do Ameriky se svým bratrem hned po první světové válce. Za sebou už měl úspěšnou hereckou kariéru v rodném Londýně. Ve dvacátých letech natočil v Hollywoodu na dvě desítky krátkých grotesek ...
Ondřej Suchý: Nejsmutnější zpověď Nataši Gollové
„V krutém osamocení odešla z tohoto světa jak Adina Mandlová, tak i Ljuba Hermanová, podobně jako Hana Vítová, Věra Ferbasová či Nataša Gollová. Zvláštní, jak se konce kdysi zářivých hvězd filmového plátna podobají jeden druhému…“ Těmito slovy jsem v únoru 2000 končil na stránkách Xantypy vzpomínání na Adinu Mandlovou. Vracím se k nim nyní, kdy chci vzpomínat na další předválečnou filmovou hvězdu z hvězd nejzářivějších – na Natašu Gollovou.