Sloupky Jiřího Menzela (37)
Je horký srpnový den, do oken mi praží sluníčko a každý, kdo má rozum, leží někde u vody. Jenom já sedím doma a smolím tyhle sloupky, protože jsem to, blbec, slíbil. Kolem mne jsou hromady nevyřízených dopisů, stohy nepřečtených scénářů, spoustu nedopsaných vyjádření k těm scénářům, řada těch věcí čeká na dokončení už několik měsíců a já nejsem s to překonat svoji lenost, zadupat a umět si zakázat tu proklatou větu, větu která mne už od domácích školních úloh provází celý život.
Jitka Dolejšová: Nic nanic?
Bylo jednou jedno nešťastné NIC. Trápilo se: „Jsem k ničemu, vůbec nic neznamenám. Lidé o mně mluví často, ale jen proto, aby se vyhnuli odpovědi. To je pořád: „Co ti je?“ „Nic.“ „Co dávají v televizi?“ „Nic.“ „Co jste dnes dělali ve škole?“ „Ále, nic.“ NIC si připadalo opuštěné a zbytečné. Bloumalo po světě, až potkalo NULU.
Ivo Jahelka: Dobrá rada nad zlato
Advokát je od toho, aby člověku, který se ocitnul v nějakých nesnázích, poskytnul právní služby. Klienti proto od něho očekávají dobrou radu, která je však někdy, jak praví přísloví, doslova nad zlato. Za takovou radu se ovšem taky musí platit, což se lidem někdy moc nechce. I proto se v naší branži říká, že největším nepřítelem advokáta je právě jeho klient.
Milena Buriánková: Schválnosti života
Znáte ten pocit, když se na vás valí halda žádostí, přání a potřeb okolního světa, které nemají téměř nic společného s tím, co se vám právě v tento okamžik chce žít? Ať se přihlásí ta duše, co to nezažila a jdu k ní do učení, přestože jsem už kategorie nehájených seniorů, co si musí vybojovat místo na slunci, zasloužit přízeň osudu a ohlídat kvalitu svého zdraví za nastřádané peníze ...
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (32)
Ta tři slova zvládnu to sama!, která jsem jen tak nezávazně k Simoně ve Slávii prohodila, jsem si ve dnech a týdnech, které potom přicházely, musela připomínat častokrát. Zdánlivě mi začal běžný, nijak nevzrušený život. Jako obvykle jsem ráno vypravila děti do školy, trochu poklidila ten jejich úděsný binec v dětském pokoji, a pak se věnovala pochůzkám po městě. V souvislosti s Lubošovou smrtí bylo třeba zařídit spoustu věcí
Milan Turek: Vůně duše
„Táto, kup chleba, víš, jak bývá voňavý a dobrý,“ žadonil malý Martínek, když se vraceli od venkovské babičky. Nemuseli zajíždět, a když zastavili, do otevřených dveří proniknul zvláštní duch, praštil je do nosu a už zůstal v autě. „Ten voní, neukousneme si kousek?“ žadonil malý, když se táta vrátil s teplým a voňavým pecnem v ruce.
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Psal se 21. srpen 2003
Není to slavné datum, pouze památné a takových je v českých dějinách spousta, ale přece jenom to je datum moc živé na to, abych jej přešel stejným způsobem jako třeba výročí bitvy na Bílé Hoře nebo upálení Mistra Jana Husa. Však patřím do generace „osmašedesátníků“ stejně jako můj otec patřil mezi „mnichovany“ a konec konců ten rok mě ovlivnil mnohem více než Mnichov jeho, protože jsem „vypadl“ z celého toho kolotoče českých dějin a průserů a stal se Australanem.
Ivan Kraus: Zem není
Toho srpnového dne roku šedesát osm ležel otec na chodníku na Václavském náměstí. Nelehl si tam, aby snad upoutal pozornost, ale proto, že zaslechl střelbu a viděl tanky. Nebyl na chodníku sám. Nedaleko něho klesl na zem nějaký profesor češtiny. Vedle profesora ležel pán, který si dělal starosti o svou ženu. Otec ho uklidňoval a vysvětloval mu, že Senohraby jsou ze strategického hlediska bezvýznamné.
Miroslav Sígl: Kosmo sonoras per steloj - Vesmír zvoní hvězdami
Je pravda, že esperanto používá a spojuje pouze určitá část vzdělanců. Když se s nimi Zdenka Bergrová seznámila, zaujaly je její povídky a básničky. Jedním z výsledků této spolupráce je nová sbírka. Jsou v ní nejen básně již kdesi otištěné, ale mnohé z nich pocházejí ze strojopisů.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (9) O náhodách a jejich neomezených možnostech
Dnes odpoledne se ochladilo, obloha náhle poklesla a zčernala, chaoticky ji křižuje blesk za bleskem a leje. Je tady první jarní bouřka. Ještě, že máme možnost rozdělat si oheň v kamnech a ty skokové změny teploty a vlhkosti si místně eliminovat. Ale přes všechny ty výkyvy počasí je dnešek dnem pěkným a příjemným. I taková jarní bouřka má své kouzlo. Sedět si pěkně v suchu na lavičce na zápraží se sklenkou piva v dlaních a pozorovat ohnivé klikyháky blesků, na okamžik zažehnutých na černém pozadí zatažené oblohy, to vnímám jako zážitek opravdu pěkný.
Milan Markovič: K veci
Je pravdepodobné, že slovo VEC sa pôvodne používalo iba vo význame konkrétny predmet. Asi z nedostatku iných slov či vyjadrovacích schopností sa zaužívalo postupne aj v iných významoch. A preto dnes počúvame vety ako: Vykonal veľkú vec. Vniknime do podstaty veci. Zbaľ si veci a von z domu! Prejdime k veci. Ide o takúto vec... Často počuť aj pokyn „Staraj sa o svoje veci!“ a mne je akosi ľúto tých, čo ho vypovedia. Ide totiž väčšinou o ľudí, čo neradi počúvajú názory iných, pravdaže, názory väčšinou nepríjemné pre počúvajúceho.
Kamila Urbanová: Jak strýček Bedřich vyhrál v tombole králíka Ferdinanda
Strýček asi usoudil, že jako anonymní dárce do tomboly se svého přerostlého králíka s tuhým a nestravitelným masem zbaví pod záminkou štědrého dárcovství. Dost ubohé! Potrestal se sám, když Ferdinanda vyhrál zpět na své číslo 13. Musel všem přihlížejícím předstírat nebývalou radost z výhry, aby podpořil plesovou atmosféru plnou euforie a závisti nevyhrávajících, kteří za losy utráceli každoročně velkou sumu peněz.
Ruth Hrušková: Malá galaxie
Paní s velkou nákupní kabelou si přisedla vedle mne, důvěrně se naklonila a spustila: „Paninko, to jsme to dopracovali v naší republice, co? Ta drahota, politici jsou naprosto neschopní, a my penzisti jsme na tom nejhůř!“ Sevřela rty do obloukové křivky a tvářila se, jako by měla v kapse mandát všech důchodců.
Eva Vlachová: Jen tak si vzlétnout
Na jednom z hradů se mi tuze líbilo, i když, pravda, poslední majitel měl na můj vkus poněkud morbidní záliby. Nechal si například vycpat všechny své psí miláčky. Vycpávání zvířat bylo zřejmě jeho posedlostí, a tak po sobě zanechal rozsáhlou sbírku ptactva i zvířectva se skleněnýma očima a - jak se vyjádřila jedna návštěvnice - všechno jako živé! Na závěr průvodkyně přidala i pozvání do obnovené zoologické zahrady.