Luděk Ťopka: Drama při sokolím lovu
Byl to Ahmad, jehož jsme odpoledne nenašli doma. Přijel tedy na obvyklou tajnou sklenku vína a s otázkou, o co šlo. Prozradili jsme mu to a obratem se nám dostalo upřímného pozvání na zítřejší exhibici, kterou uspořádá výhradně na mou počest. Vyslovil jsem patřičné poděkování alespoň částečně v arabštině a pak jsme ještě společně „setrvali v delším a srdečném rozhovoru“, jak říkají diplomaté, dokud ten dobrodinec neodklusal zase na svém plnokrevníku domů.
Michal Čagánek: Sumec v trenýrkách
Chytil jsem sumce. Dobrý metr sedmdesát, osmdesát kilo živé váhy. Jak? No, docela jednoduše, za límec. Abyste tomu rozuměli. Původně jsme se s dědečkem vypravili k Olšavě nachytat drobné rybky, abychom mohli políčit na štiku. Jednou kdosi dědovi řekl, že čas strávený u vody se nepočítá, snad proto tak rád chodil na ryby.
Danuše Markovová: Horké chvíle pelyňkové
Horké chvíle se dají zažít na vlastní kůži dvěma způsoby a vždy je konečný efekt stejný: Je nám ukrutné horko. Letos se o něj postarala rozžhavená Kréta, na níž slunce pražilo tak svědomitě, že pálilo i mou kůži, ostatními posměšně označovanou za hroší. Na vlastní kůži jsem „hroší“ přívlastek měla přilepený už od dětství tak často, že jsem uprosila rodiče navštívit zoologickou zahradu a prohlédnout si ono adjektivum pěkně zblízka.
Milan Markovič: Pestujete svoju škodoradosť?
Veľmi dobre viem, čo je to škodoradosť, ale i tak nie celkom chápem, ako sa ľudia môžu smiať až sa za bruchá chytajú, keď v televízii púšťajú „roztomilé“ domáce videá, v ktorých detičky havarujú na trojkolke, topia sa v bazéniku, v kotrmelcoch sa rútia do potoka, padajú dozadu na chrbát až im na betóne hlavička nadskočí. Vlastne ani nekarhám tých v štúdiu prítomných divákov, ktorí reagujú spontánne a od smiechu sa v pase prehýbajú...
Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem
Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.
Miroslav Vejlupek: Do literatury s Wagonem.cz
V redakci Wagonu, literárního almanachu on-line se čtvrtletní periodicitou, se sešla trojice - Jitka „Natasha“ Srbová (šéfredaktorka), E. Choroba a Nykos -, již vedle základního biografického data (*1976) spojuje pozoruhodně kvalitní dílo.
František Mendlík: Trestní rota výpravčího Bernáta
Výpravčí Lojzík Bernát se projevil jako smírčí soudce. Tento mírný člověk, nevyhledávající konflikty, měl jedinou vadu. Byl huba plechová. Nedával si pozor na pusu a stěny v dopravní kanceláři mívaly uši. Jako každý představený měl i náčelník svoji síť placených informátorů. Hlavní stan byl u králíkárny. Prostořeký výpravčí mnohdy pronesl výrok, který nesprávně vyložen, mohl působit jako narážka. Náčelník jej přímo nepronásledoval. Přiděloval mu ale problémové zaměstnance.
Libuše Čiháková: Bertík
"Počkej na mne," říkávala jsem svému čtyřnohému kamarádovi pokaždé, když jsem odcházela z domu. "Až se vrátím, tak si užijeme." To znamenalo, že s ním půjdu za město, kde on bude, štěstím bez sebe, lítat a divočet. A já trnout strachy o něho. Když bylo mokro, z bílého dlouhovlasého pejska se zakrátko vytratila heboučká elegance maltézského aristokrata a proměnil se ve zplihlé, až po uši zablácené stvoření.
Eva Bombová: Ester a Hazmana
Hazmana je hebrejské slovo a v preklade do slovenčiny znamená poznanie. Presne taký istý obsah má aj činnosť občianskeho združenia ESTER z Košíc.V roku 1992 vznikol pri tunajšej Židovskej náboženskej obci Klub židovských žien ...
Egon Wiener: Píši Vám, Karolíno...
Píši Vám, paní Karolíno, té velké ženě, které patřila duše českého národa. Ach, kam to všechno zmizelo? Vaše srdce dotlouklo 7. září roku 1899. Chybělo jen pár měsíců a 24. února 1900 Vám bylo krásných sedmdesát let. Karolína SvětláPíši Vám, která jste na pomyslném žebříku slávy a cti stála o příčku níž, než Němcová a Havlíček. Vám patří sklon mého pera, Vám, jejíž literatura patřila bezezbytku lidu, lidem z Podještěda. Duši našich rodičů jste probudila, posílila i potěšila…
Egon Wiener: Stránka z cestopisu Severočecha po Rakousku… | Byl jsem v Severočeském muzeu | Vratislavice nad Nisou
Kdybych si měl vybrat, tak haardeckou hraběnkou by byla průvodkyně na barokním zámku pár kilometrů hned vedle. Po celém našem pomezí s Rakouskem i za ním by byly při silnici cedule: „Navštivte hrad Haardegg.“ Zblízka vypadal trochu jako náš hrad Kost. V okolí Dyje nic romantičtějšího nebylo. Připadal jsem si jako doma, zrovna tady ano. Samý školní výlet, samé šipky k hradu. Co mě udivilo, děti hrad míjely. Ke hradu jsem pokračoval sám, pominu-li svou přítelkyni, kterou zajímalo ptactvo a z něho nejvíc dravci…
Ivan Kolařík: O lásce k umění - “Ach synku, synku, oral-li jsi,”
Tatínek se smířil s tím, že místo na “hnojárnu” chci jít mermomocí studovat na divadelní fakultu. Maminka, s pomocí tety Fé, ho také dokázala zvrtnout, když mu připomněla, že vlastně naše rodina nikdy neměla k uměleckému projevu daleko. Tatínek nakonec prohlásil, že než se přihlásím ke zkouškám na DAMU, musím mít patřičnou přípravu od nějakého slavného herce.
Miroslav Sígl: Zasvěceně o Mladém světě a Josefu Hollerovi
Konečně je na světě knížka, v níž je alespoň okrajově na několika místech vzpomínán Mladý svět a jeho první šéfredaktor Josef Holler, o němž přinesly Pozitivní noviny článek 4. června. Napsal ji Jaroslav Riedel (*1963), hudební publicista, a to formou otázek a odpovědí a místy rozhovoru s Jiřím Černým (*1936), který začínal v Mladé frontě a Mladém světě ...
Ivan Kraus: Vzpoura
Bývalý starosta seděl u rybníka. Od chvíle, kdy se vrátil z nemocnice, chodil k vodě často. Když ležel na intenzivní stanici a díval se na světélkující přístroj, který ve dne v noci ukazoval rytmus jeho srdce, sliboval si, že pokud se vrátí, nebude už ryby šidit. Potom, co byl revolučním fórem odsouzen jako reprezentant minulého režimu, přestal chodit do místní hospody a většinu času trávil u vody. Ryby mu byly sympatické už svou mlčenlivostí. Když zaslechl vrzavý zvuk, uviděl mechanika, jak slézá ze svého starého kola.