Barbara Semenov: Narozeniny Karla Gotta
Začátek týdne proběhl v České republice ve znamení Karla Gotta. Jeho písně se hrály všude – v nákupních centrech, v obchodech, v rozhlase, v televizi vrcholily oslavy jeho sedmdesátých narozenin tříhodinovým programem, který zaznamenal megakoncert z vyprodané Sazky Areny, kam přišlo nejslavnějšímu českému zpěvákovi všech dob popřát na sedmdesát předních umělců.
Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně
Obyčejný činžovní dům v Košířích. Po vstupu do domu zaujmou zachované detaily, například ozdobné cedulky s označením pater; žádný suterén, ale souterrain. Zvonek. Zazvoním. Jak začít rozhovor s někým, kdo na celých dvacet roků opustil literaturu (rozhovor se konal v roce 1989), medituji, ještě než JINDŘIŠKA SMETANOVÁ otevře dveře.
Jiří Suchý: Pokojová květina
Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.
Pavel Pávek: Po stopách kapitána Exnera
Poutník s pohodlně nataženýma nohama v rozšlápnutých, prachem pokrytých kanadách sedí na dřevěné lavičce ve stínu rozlehlé koruny starého dubu. Líný proud široké řeky šuměl malý kousek od lavičky a jeho monotónní poklid narušovalo několik rychlých motorových člunů, které jakoby hrály na honěnou.
Ing. Miroslav Vrána – Jaroslav Volf: Sokol – to je víc než jen organizace, je to životní styl
Já si myslím, že ty spolky, a třeba i ty dřívější měly něco do sebe. Tam byly určité kolektivy lidí, kteří se znali – to je také velice pozitivní záležitost, protože ten kolektiv, když je dobře nastavený, tak funguje, prostě už i při řešení určitých životních problémů, už to, že si o nich popovídá – to je jasná věc. U Sokolů jsou tyto vztahy dodnes zakořeněné velice dobře. A pomoci kamarádovi, popřemýšlet o nejlepším způsobu a pak jej realizovat, to je velice motivující – tím více, že to není formální povinnost ale že je to kamarád.
Josef Fousek: Seniorské zamyšlení
Slovo senior vyznívá téměř cizokrajně. My v Česku říkáme: důchodce neboli penzista. Důvodem tohoto označení je: věk. Uplynulé roky, prožité šťastně, ve starostech, v lásce, se smůlou i štěstím, s nadějí, s nemocemi, v měnících se režimech, a pokaždé s obavami. Jistota ke slovu Život nepatří. Možná, že bychom byli s jistotou nešťastni, ačkoli po ní kolikráte toužíme.
Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)
Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.
Vladimír Cícha: Kovotechna, n. p.
Večer jsem se zeptal otce, kdy k nám zase přijde strýc Pepa. „Nevím, možná brzy, proč se ptáš?“ „Kvůli té Kovotechně, pamatuješ, jak jsi říkal, kdybych po průmyslovce už nechtěl dál,“ řekl jsem a podal otci dopis z fakulty. Otec četl. Pak pravil: „Kádrový profil! Co tím chtějí říct?“ „Nevím.“ „Nemůže to být kvůli těm dvěma čtyřkám v prvním ročníku?“ tázal se otec. „Profil je profil a čtyřky jsou čtyřky. O těch tam není řeč. Hm ...a jak ty o nich víš? Nikdy ses mě na výsledky ve škole neptal!“ „Máti mi pověděla. No dobrá, zavolám Pepu hned zítra.“
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (16)
Jednou jsem přijel na Bronte a byli tam dva kluci z Melbourne, také emigranti z roku 1968. Jeden z nich, tmavý kluk s černým knírkem se nechal v Austrálii přejmenovat na Omar Sharif, ale česky se jmenoval Slávek. Druhý se jmenoval Jarda. V Praze pracoval v karlínském divadle jako kulisák. S tím jsem se skamarádil hned.
Peter Závacký: Neprakta 88 – výtvarná pocta
Medzinárodná výstava, ktorou Český spolok v Košiciach v máji pripomenul priaznivcom kresleného humoru, ale i verejnosti, nedožité 88. narodeniny ikony českej karikatúry Jiřímu Winterovi–Nepraktovi (1924–2011). Aj preto výstava niesla symbolické nazvanie NEPRAKTA 88 – Výtvarná pocta. S menom Nepraktu je spojená plodná výtvarná aktivita reprezentujúca viac ako šesť desaťročí českého kresleného humoru, dnes bohužiaľ už ukončená a uzavretá, a v kontexte súčasného českého výtvarného umenia neprehliadnuteľná. Stál sa legendou i príkladom.
Ivana Šimánková: Režisér a ornitolog Ludvík MÜHLSTEIN oslavil narozeniny
"Poslyš, nechtěla bys k nám chodit do rozhlasového souboru?" oslovil mě předseda poroty recitační soutěže v Českém Krumlově poté,co jsem jsem se stala její absolutní vítězkou. "Ale já už tam stejně v pondělí jdu," odpověděla jsem sebevědomě z výšky svých 10 let. Rozesmál se upřímným, nakažlivým, klukovským smíchem. Takové bylo moje první setkání s vynikajícím hokejovým komentátorem, spisovatelem, rozhlasovým režisérem a ornitologem Ludvíkem Mühlsteinem.
Tomáš Zářecký: Díky za každý nový trn
Na Velký den kaktusů si vezmu stranou každého jedince, prohodím s ním pár povzbudivých slov (on většinou mlčí), pečlivě ho opráším, prohlédnu a jak jen to je možné, zbavím ho všech škůdců a neřádů. Vlnatky, mšice, puklice, to jsou hrozné potvory. Najdou si totiž vždycky to nejnepřístupnější místečko a dostaňte si je odtud!
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (25)
Jak už říkal nesmrtelný Švejk, je dobře, když je někdo přímo odněkud! Znát své kořeny nikdy neškodí, i když se někdy hledají složitě. A tak tatínkovu stranu – tedy co se týče jeho předků - nemám vlastně zmapovánu vůbec. Na jeho rodiče si nevzpomínám, zato jeho sourozence, tedy tetičky a strýčky, jsme navštěvovali často.
Antonín Siuda: O rovnováze
Několik dnů před tím jsem sledoval od počátku do konce ruch kolem sýkorčího hnízda a byl to pro mne nenahraditelný letní zážitek. O něco později jsem pak spatřil, kterak jakýsi chlupatec útočí ze zálohy a dáví jedno z neopatrných mláďat. Bolelo mne z toho u srdce a dalo mi hodně přemáhání neplésti se do přírodního děje a nedurdit se na tu šelmu, která jednala podle své přirozenosti.