Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (8)
Už se těším, až Cardinála Nermina Lupina III. představím Martičce Kubišové! Kdysi s námi oslavila 17. narozeniny Lupina I., Lupinovi II. přivezla jednou jako dárek malou červenou kšiltovku, aby nám ho „neunesl“ nějaký dravec, a jistě se přijede pomazlit i s Lupinem III. Má ráda pražské krysaříky a to i přesto, že sama inklinuje k psům poněkud větších rozměrů. Například takový čtyřicetikilový azawakh jménem Djago - co všechno s ním zažila! Odjakživa byl alergický na montérky.
Josef Fousek: Šmudla / Veřejná surovost
V zámku Kratochvíle jsem viděl na stropě obraz. Žnec žnul makovice, které přečnívaly nad ostatní. Tenkrát jsem pochopil výrok klasika - Lišíš-li se, jsi nenáviděn - kdo pluje proti proudu je utopen. Platí tyto lidské zkušenosti v každém režimu? I v demokracii? Musí jít člověk pod taktovkou těch, kteří jsou mocní, s těmi, kteří rozhodují o jeho mzdě, o jeho svobodě, o jeho budoucnosti?
Miroslav Sígl: Nová kniha Vladimíra Votýpky o šlechtě
Představuje nám z dlouhé a slavné tradice hraběcího rodu snad jediného člena, který byl v době komunistického vládnutí vykázán na těžké práce do šachty Nelson – ano, sem na Teplicko v severních Čechách, kde v lednu 1934 došlo k neblaze proslulému výbuchu uhelného prachu, při němž zahynulo 142 horníků, odkud pochází i slavný portrét Karla Hájka, mokráte ve světě oceněný.
Zkušenosti nad zlato
Řízením nevyzpytatelného osudu jsem se ocitla při hledání zaměstnání tam, kde by mě mí známí a přátelé nikdy nehledali. Honosný titul „asistentka ředitele úseku pojištění motorových vozidel“, zářící z mých nových vizitek, v mém blízkém okolí způsobil menší chaos. V kancelářích nového pracoviště se hemžili odborníci přes auta, kladli mi zasvěcené otázky a já jsem je nezasvěceně, zato se širokým vševědoucím úsměvem, odkazovala tam, kde se většinou nic nedozvěděli (no, alespoň vypili dobré kafe a pokonverzovali o počasí).
Zdeněk Pošíval: Režisérka televizní obrazovky
Jak si možná čtenáři Rozprav povšimli, věnoval jsem se tematicky i spolužákům, a tak jsme připravovali jeden díl i s Andulou. Práce však byla přerušena pro její vážný úraz a po dlouhé rehabilitaci zase pro nové onemocnění a převoz do nemocnice. Mailovala mi občas z lůžka kvůli opětnému odložení termínu: naposledy toto pondělí.
Alena Šustrová: ARTSYMPOZIUM VŠERADICE 2008
...pro mě začalo vlastně už loni v červenci. Ale od začátku. Kamarád mi přinesl pozvánku na vernisáž jakéhosi Art sympozia, které probíhalo (dokonce už podruhé!) ve Všeradicích... Ve VŠERADICÍCH! Malé vesnici v okrese Beroun s asi 400 obyvateli, kam jsem jako šestnáctiletá chodila na tancovačky do místní zaplivané špeluňky Na Růžku a kde se kvůli mně jednou i kluci málem poprali...
Ivan Fontana: Paradoxy a paralely (2)
Knižní trh je zaplaven brakem. Nedopusťme, aby se knihovny staly černou skládkou! | Kniha vznikla v krizi, poté, co selhala paměť. | Kritik, který si dal laťku vysoko, musí mít kancelář o patro výš než nakladatelská loby. | Aforismus je literární útvar kratší než bys řekl švec nebo Baťa. | Knižní trh je zaplaven brakem. Nedopusťme, aby se knihovny staly černou skládkou!
Petr Chalupa: Zajímavý nález aneb Jak asi skončili…?
Ač v důchodu, těžko se zbavuji „nemoci z povolání“ - prohlížet každou, i tu sebemenší skládku v blízkosti popelnic. Je to zátěž, kterou jsem si ze svého posledního zaměstnání na odboru životního prostředí nedobrovolně odnesl. U jedné takové hromádky jsem se nedávno zastavil. Zaujala mne malá knížka, jak se zdálo, zcela zachovalá.
Vladimír Cícha: Okamžiky blaha
Jakkoli jsou místa, kde jsme prožili část života, krásná a nebo snad i ohavná, jsou nadále jeho součástí. Máme je v krvi, i když po čase můžeme jejich půvab, stejně jako ošklivost, vnímat trochu jinak. To jsem si uvědomoval, když letadlo přistávalo na winnipežském letišti. Jedenáct let od chvíle, kdy jsme město opustili. Dost možná bylo zajímavé, že se tak dělo v únoru, jednom z nejdrastičtějších měsíců tam, pokud jde o počasí, a ne třeba v červnu.
Jiří Stanislav: Historický úspěch českých vinařů
Poprvé ve více než třiceti leté historii největší a nejprestižnější mezinárodní soutěže vín v USA „San Francisco International Wine Competition“ se dostalo víno pocházející z vinařství z České republiky do elitní kategorie vítězů této přehlídky. Sauvignon Blanc VOC 2010 z VINAŘSTVÍ LÍBAL z Horních Dunajovic (Znojemská vinařská podoblast) byl pro své jedinečně chuťové i senzorické vlastnosti vybrán mezinárodní porotou jako nejlepší reprezentant své odrůdy a tím získal, mimo „dvojité zlaté medaile“ (všichni porotci udělí zlatou), také ocenění „BEST SAUVIGNON BLANC“.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (6)
Horké tropické léto dokáže v člověku věčně žíznivému vyvolat chutě na jídla studená, dejte pokoj se sladkou zmrzlinou! Studené správně vychlazené víno se věčně pít také nemůže. To je ta pravá chvíle dát si studenou polévku. Ale kterou? Z Karlových receptů jsem vybral ony tři typické, ale všechny představuji vitamínovou bombu Každá příjemně osvěží a přitom zasytí. Sem s nimi.
Jana Hochmannová: Co dělat, aby vaše letní dny byly pestřejší?
Stává se vám často, že se v některém oblečení necítíte dobře? Nemusí to být vždy tím, že by bylo špatně ušito, ale na vině mohou být i barvy. Je zcela přirozené, že v určitém ročním období toužíme po úplně jiných tónech. Tak například v zimě vyhledáváme spíše barvu červenou, oranžovou, žlutou a hnědou a s přicházejícím létem se toužíme spíše ochlazovat a tak i barvy podvědomě vybíráme studené jako např. modrou nebo zelenou.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (2)
Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming. Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (5)
Lodička, jinak se tomu říct nedá, odejela až ve 20 h. Tři lidé tvoří posádku a my, pasažéři ,jsme jen čtyři. Držíme se křečovitě té houpající skořápky a pomalu si na to zvykáme ... na konci cesty se nedalo vystoupit, bylo málo vody, a tak šlápnout do moře a pěšky na břeh. Tam všichni zmizeli a já se poohlížím po thajském taxíku. To jsou takové malé dodávky, většinou s plachtou, kam se natlačí 10-15 lidí a při placení se rozdělí o cenu cestovného.