Arnošt Bednář: Dobrá zpráva - Inspirace
Ing. Luboš Jedlička, starosta města Český Krumlov, usiluje o vyšší efektivitu práce MÚ. Chce jí dosáhnout především cestou zvyšování kvalifikace, samostatnosti a osobní odpovědnosti zaměstnanců, jejichž počet se od počátku roku 2003 postupně snižuje z původních 163 na 133. Následně hodlá mezi své hlavní priority zařadit problematiku efektivní komunikace s obyvateli a hosty města.
Ondřej Suchý: Natočí se někdy film o životě Lídy Baarové?
Boj o autorská práva, tři scénáře, dva (ne-li tři) režiséři, vděčné téma pro novináře. Autory tří různých scénářů o životě Baarové jsou Otakar Vávra, Jiří Blažek, Ivan Hubač. Režiséry měli být Otakar Vávra, pak Filip Renč a uvažovalo se prý také o Juraji Herzovi. Zdá se, že šanci by v budoucnu mohl mít – díky svému nízkému věku – Filip Renč.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (32) Miroslav Horníček
Miroslav Horníček byl také zručný fotograf, výtvarník-kolážista, špatný zpěvák (což je jeho vlastní hodnocení), ovšem výborný textař písní, i když se o této poslední jmenované činnosti téměř nikdy a nikdo nezmiňoval. Písně s jeho texty nazpívali: Ljuba Hermanová, Milan Chladil, Miloš Kopecký, Karel Štědrý, Josef Zíma, Jaroslava Adamová a další zpěváci a herci.
Otakar Brůna: Psát vzpomínky není legrace aneb Potkal jsem kronikáře srdce
Nebylo to poprvé, kdy jsem se radil s Adolfem Branaldem o tom, jak psát vzpomínky. Bylo to těsně před tím, než oslavil stovku, ale bylo to naposled.. Bohužel. „No, ono psát vzpomínky, není žádná legrace, jak si to představují někteří autoři. Můj herecký guru – Rudolf Deyl – mi jednou pravil: "Branalde, psát vzpomínky, to je kumšt.“
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian
Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“
Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel
Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (15)
Ten se otočil a Kornelie mu skočila na prsa a držela se ho jako klíště. Pikart upustil kosu a Kornelie pustila Pikarta. Popadla kosu a dělala, že mu chce useknout nohy. Pikart skákal jako přes švihadlo a ječel: „Neblázněte, Rákosová, vždyť mi useknete šlachy a já nebudu už moct tancovat.“ Potom Pikart utekl ven a přelezl plot.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy
V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové...
Michal Dlouhý: Farářova dobrosrdečnost
Velitel četnické stanice v Malešově pan vrchní strážmistr Rudolf Švábenický si vždy v neděli rád dal partičku mariáše se svými přáteli. Hráčské kvarteto se scházelo v místním hostinci a bylo kromě četnického velitele tvořeno malešovským starostou, učitelem a panem farářem z nedaleké Bykáně.
Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (1.)
„Isidore?! Co tady děláš? Pane řidiči, zastavte prosím, musím odnést kocoura domů!“ Příště už je chytřejší. Naskočí do autobusu až v poslední vteřině, ale tentokrát se dobře schová. Ve městě nenápadně vystoupí a opatrně svou paní následuje. Ta si ho všimne až po chvíli. Netušila, nemohla tušit, že ji doprovází chlupatý kavalír.
Vladimír Kulíček: Prezervativní story
Před více než 40 lety jsem pracoval v útvaru, který měl honosný vědecký název a každý v něm měl svůj odpovědný úkol, ale podnik nás využíval k hašení různých „požárů“, prostě když něco „hořelo“ - ať již ve výrobě nebo v montáži. Neměli jsme prostředky, přístroje, devizy, často ani dost zkušeností, ale je zajímavé, že jsme si obvykle nějak poradili, i když třeba na koleně.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (23)
Jednou v sobotu ráno, ale velmi brzo, jsem ho šel navštívit ještě s Kasírou. Vstoupili jsme do nezamčeného bytu a oněměli. Jessie spala nahá na gauči u stěny a skutečně byla mladá a hezká. Kudrnaté vlasy, plná prsa a v pootevřených ústech bílé zuby. Mydlinka byl zřejmě v práci, protože tu nebyl, a zcela jistě si nás nevšiml, protože jinak by už dávno z kuchyně vyběhl.