Pavel Landa: Podnikání s podívanou
Show business, jak sám ten pojem říká, je podnikání s podívanou. Přičemž k podívané patří nejen extravagantní kostýmy, nevídané šminky, světelné efekty a hudba, ale také, možná především – pohyb. Na naší domácí scéně je tady nutno vyzdvihnout zejména Franka Towena (vlastním jménem František Novotný, 1912–1991), báječného tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga, který rozpohyboval nejednu z našich hvězd šoubyznysu. Místo obrázků tentokrát alespoň připomeňme milou knihu Evženie Tomkové-Towenové a Olgy Struskové: Frank Towen – život s tancem. Nakladatelství Tina, Vimperk 1995. V knize je mnoho obrazových dokumentů.
Ladislav Gerendáš: Silvestr
Bylo však v mém životě i několik Silvestrů nezapomenutelných. Dokonce tak, že se mi toho dne znovu vynořují, ačkoliv je čas pomalu nakopává až někam do hájů zelených. Zvláště jeden z nich, ten tedy byl… Stalo se to…dávno, dávno již tomu. Letos na Silvestra - 34 let. Tenkrát jsem se po několika muzikantských Silvestrech už zase těšil na poklidnou privátní oslavu.
Josef Fousek: Chvála lenošení / Pryč od lidí / Okřídlený kůň
Bez okolků se vám přiznám, že jsem pracovitý, ale lenošení miluji nejvíce. Zatímco lidé šlapou za ranního rozbřesku do práce, převaluji se na postýlce, ruku si podkládám pod hlavu, takzvaně se uvelebuji. Každý pohyb na lůžku musí být pomalý, aby se duše cítila slastně unavena. Umím odpočívat, řekl bych, profesionálně, téměř umělecky.
Pavel Pávek: Podivný svátek se blíží...
Kuchtík, v podstatě individualista, není přítelem bujarého veselí, které má vypuknout na dané znamení. Mohutným oslavám posledního dne v roce se snaží co nevíce vyhýbat, neb je pamětliv slov dávného kamaráda, který prohlašuje, že na Silvestra pijí pouze amatéři a pořádný člověk si nechá v záloze zbývajících tři sta šedesát čtyři dní.
Miroslav Sígl - Karel Helmich: Jedno péefko
Čím dál více poznávám, že nejedl jen vtipnou kaši, že se vyzná v právnických kličkách nejen jako JUDr., ale taky člověk, že v sobě skrýval navíc ještě duši poetickou, o čemž jsem neměl tušení. Ale umím si to představit, že když se vznášel tak často v těch oblacích nad naší matičkou Zemí, že se dokázal odpoutat od všeho pozemského a začal si pro sebe básnit a zpívat ve verších - byť volných - a že mu to nyní ve stáří tak trochu chybí.
Marta Urbanová: Malta
Řekne-li někdo Malta, vybaví se vám maltézští rytíři. Na pohlednicích možno shlédnout většinou hlavní město Vallettu, pevnost St. Elmo nebo nové hotely na plážích Golden Bay či Paradise Bay. Mne ale Malta překvapila svou vyprahlostí, hojností kaktusů a úsporou zeleně. Výhodou ostrova je, že jej můžete procestovat křížem krážem místní dopravou, na kole nebo pěšky, neboť rozloha ostrova je pouze 316 km². Žije zde zhruba 400 000 lidí.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (5)
Kteroukoli chodbičku tatínek vybral pro další postup, vždycky se ukázala po pár zákrutech slepá. S lákavými bočními tunýlky to vycházelo zrovna tak. Jako by náhle všechny stezky ústily jen do propastné nicoty starého zákona a ani bílí "strážníci" jim neporadili. Mlčeli. Usmívali se. Čekali. A paúsměvy těch bílých paňáců z ledu a bez srdcí byly na každé další křižovatce. Úplně stejné. Desítky a možná stovky Lorenců se na maminku s tatínkem usmívaly strnule trčícími uhlíky koksu a stěny bludiště zářily do tmy hlaďounkým ledem. Jako skluzavky kluzké klouzačky pod botami zlolajně podkluzovaly a rychle, ba ďábelsky rychle přituhovalo.
Václav R. Židek: Vzácná to žena
Charita se stává v čase předvánočním v posledních letech v Česku samozřejmostí, což je dobře. Ale bylo by ještě lépe, kdyby se tak dělo po celý rok a lidé přestali hledat za podobnou činností něco špatného. Za ta léta - od dob „Sametové revoluce“ - jsme se totiž naučili jakoukoliv dobročinnost podezírat z nekalých úmyslů. Na tom však nese velkou vinu celá naše společnost, protože ne všechno se rozvíjí tak, jak by se správně rozvíjet mělo.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (4)
Na všechny sněžné křižovatky pak děti postavily sněhuláky, kteří jako by z uhlíkového oka vypadli tomu prvnímu, původnímu a legendárnímu Lorencovi, a sněhulákům daly pak děti nosy vyrobené z omytých mrkví a eskymácká příjmení a pověřily je řízením lední dopravy a Lorenc byl jmenován vrchním inspektorem pro chumelení. Ani na rodiče úplně nezapomněly. Nakreslily jim podrobné plánky cestiček po vzoru toho prvního, který vytvořila Katka.
Blanka Kubešová: Štědrý den
Rozednívá se. Co dělají v mojí posteli ty hole? Dejte je pryč! Zadýchala jsem se, ale hlásek ze mne nevyšel. Zkusila jsem to znovu, zase nic. Nadzvedla jsem se v loktech, stálo to spoustu sil a nepodařilo se mi to tak, jak jsem si představovala, jen jsem trochu odstrčila ty dvě hole. Odpověděly mi chladem a nepřátelsvím. Jak mohou být dřevěné hole tak těžké?
Miroslav Sígl: Kde se rodí nápady pro praxi
Všichni víme, jak je na tom naše ekonomika, jejíž zadluženost převýšila bilión korun, ročně platíme za úrok z úvěrů více než jednu miliardu, každý Čech, novorozence nevyjímaje, se na tom dluhu podílí 111 tisíci korunami – a pomoci si musíme sami. Především výraznou podporou míst a jejich tvořivých (kreativních, chcete-li) lidí.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (3)
Stejné vločky dopadaly i všude okolo a široko daleko na kraj a nepřestalo to po celou dlouhou noc a ani ne ráno a když maminka vytáhla roletu, vrstva sněhu dosahovala poloviny okenních tabulek a strašnou hmotou se chtěla promáčknout do vyhřátého nitra chaloupky, a když tatínek otevřel, uviděli bílo zdola až nahoru, jen jednolitou, bleďounce modrou stěnu z cukrové vaty... "A zase práce!" broukl táta. "Jupííííí!" vykřikly děti. "Můžeme pomáhat?"
Antonín Suk: Veselovskej hajnej
Uprostřed orlovských lesů stávala hájenka Veselsko. Pohádková hájenka! Okolo lesní palouk, dobrý příjezd a lesy kdysi bohatě zazvěřené režijní honitby. Však toho páni za vlády soudruhů zneužili tak že už není Veselské hájovny. Vznikla obora s přepychovým vybavením a to vše už nebylo běžnému zaměstnanci lesního závodu přístupné.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (47)
Milí trpěliví čtenáři, teď bych si dovolil pomalu přejít od střípků kolaboračních ke střípkům z oslav osobních. Bylo ji pár desítek, ale nebojte se, připomenu jich jen pár. Zažil jsem pět a půl ředitele (pět regulérních a jednoho zastupujícího) a má drzost někdy dosahovala takových výšin, že jsem své zdravice prozpěvoval i některým z nich, což tedy vlastně byla také ještě jakási kolaborace a podlézání tak napůl!