Sloupky Jiřího Menzela (24)
Ty barbíny jsou taky bohužel pro budoucí slečny estetický vzor, později většinou nedostižný. Dávají dětem univerzální příklad, který jim provždy určí míru vkusu a názor, jak by mělo děvče vypadat. Pokud má holčička od přírody jinou než štíhlou konstituci, pokud bude mít křivější nos, ňadra nikoli ve správné velikosti, nebo nebude mít správně dlouhé nohy, bude chuděra.
Expedice tandem 2006
Začalo to 17. července v pondělí a dopředu byli všichni informováni, že se máme ráno sejít v Tyflocentru – hodina výjezdu 10.00! Už na začátku musím oznámit, že počasí nás nezradilo, ale spíše naopak – místy bylo zase až moc teplo.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli
Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.
Ondřej Suchý: Co vyprávěl Vojta presidentu Masarykovi?
Dodnes, vypravuje-li někdo o Jaroslavu Vojtovi nějakou anekdotu anebo historku, automaticky začne zároveň napodobovat i typicky „vojtovskou“ mluvu. Přestože zemřel už před více než třemi desítkami let, dodnes je v živé paměti větší části národa. „Své okolí nikdy nezarmucoval a dělal nám všem radost už jen svou přítomností – dokonce i v nepřítomnosti. Bez jeho vědomí kolovalo o něm neuvěřitelné množství historek a anekdot, ve kterých byl údajným hrdinou.
Ivo Fencl: Indiana Jones a Království křišťálové lebky
Otázka místo motta: Brána k lebkám z Akatoru se otevírá lebkou z Akatoru. Jak tedy mohla být jedna ukradena? Existuje nějaký „většinový divák“? Určitě. Stačí tedy tento film většinový divák vstřebat a správně vyhodnotit hned po prvním shlédnutí? Říkám: Určitě ne. Snad jen vnímavým dětem totiž neutečou všechny linie a „vychytávky“. Ale zase jim nedojdou podtexty.
Stanislav Moc: Austrálie můj osud (30)
Rozhlédl jsem se po restauraci. Nová servírka stála za pultem, ale zády ke mně a mučila expresso mašinu na kávu. Slyšel jsem, jak to syčí a bublá, když dělala pěnu na cappuccino. Měla dlouhé, tmavé vlasy do půli zad a přes hlavu nějakou stuhu, která vlasy podvazovala. Nita k ní přistoupila, něco jí řekla a převzala dělání kávy.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (7)
Dílem bohužel, dílem bohudík jsem nikdy nepřišel do bližšího styku s někým, kdo chová koně nebo dokonce nějaká větší či menší exotická zvířata. Chovatele koní velmi obdivuji, o chovu různých exotických šelem nebo velkých plazů si pak myslím, že patří spíše do zoologických zahrad. Faktem ale je, že i v naší vsi, která je na dohled od Orlického zámku, choval jeden soused nejen smečku psů brakýřů, ale několik let i černá prasata – divočáky.
Jiří Heller: Nová publikace Večery s fotografem
Kniha Večery s fotografem je založena na osmnácti rozhovorech o životních osudech, inspiraci a tvorbě českých fotografů. Autorkou rozhovorů je Edita Pacovská, která se již více jak čtyři roky věnuje mapování české fotografické scény.
Egon Wiener: Egon Ervín Kisch a naše radnice
Nedávno jsem se při jednání komise naší radnice pozastavil nad tím, že úředník nevyužil i druhé strany předloženého materiálu, že papír zůstal na rubu listu prázdný. Jeden z náměstků paní primátorky mi řekl, že jsem „obchodník“, ae materiál byl zpracován úředníkem radnice. Pochopil jsem, že jsem mimo. Nebo je všechno jinak? Svět dnes i dříve má svá neměnná pravidla. Povím vám jeden zajímavý a poučný příběh z naší nedávné minulosti. V minulém století žil Čechách velký židovský novinář a ten mimo jiné napsal knížku „Pražská dobrodružství“, v níž popsal jeden z dosud nevyřešených kriminálních příběhů starého Rakouska.
Jana Pilátová: Milý deníčku (3)
Kamarádovi jsem onehdá vyhrožovala, že jeho basu použijeme coby sáňky, až se sejdeme u Kolince-Podolí. Při poslední návštěvě místního ranče jsme se brodili po kolena blátem, tudíž při případném pádu hrozilo, že budeme vypadat jako hnědé slizké koule. Letos tomu prý má býti jinak a máme užít větrů a sněhů. Tak tedy uvidíme, co nám duchny, po obloze jdoucí, nadělí.
Kristina Janů: Někdy i jedna cigareta stačí...
Kouření cigaret dalo by se nazvat zlozvykem, slabostí i slastí, uklidňovačem nervů a urychlovačem metabolismu. Není nad první potažení z cigarety, kdy emoce s hlubokým výdechem odchází z těla společně s dýmem vypuštěným z úst. A ranní cigaretka s kávičkou dokáže pěkně nastartovat nový den. Někteří si bez tohoto rituálu nedokáží začátek dne představit.
Lubomír Mikisek - Jarmila Moosová: Modrý pohled
Hledejte na netu jméno plzeňského spisovatele Lubomíra Mikiska. Pokud narazíte také na jeho fotografii, bude na ní zcela jistě v bleděmodré košili. Hrdinové jeho povídek často bývají vystrojeni ve stejně modrou.
Jitka Krpensky: Puberťáci
"Mami, prosím tě, řekni mi, co ti kluci na tom fotbale mají. Honit se jako cvoci po hřišti, celí zpocení, a nakonec se stejně netrefí, anebo jen někdy," začala si Jířa nepřímo dobírat svého bratra, ačkoli oslovila matku. "No, pořád lepší, než se někde natřásat na špičkách v růžový sukýnce, nebo se kroutit před zrcadlem a zmalovat si obličej jako nějakej indián," rychle zareagoval Aleš, který si právě balil tašku na trénink. "Hele, hele, nechte toho, vy dva chytrolíni," ozvala se matka a v duchu zanaříkala, „není nad to mít doma dva puberťáky."
J.Dolejšová - Jakub P. Malý: První noc v novém bytě
Jakub P. Malý už zažil leccos. Komunistický režim jej kvůli příbuzným emigrantům nepustil na vysokou školu, pak pracoval v uranových dolech, byl skladníkem, kopáčem, zedníkem, řidičem. Po sametové revoluci šéfoval v zahraniční firmě, také psal do novin. On sám své poetické literární pokusy označuje jako „trvalé následky toho, čím prošel“ a zároveň je považuje za duševní terapii.