Zdál se mi sen. Ležel jsem na louce a všude kolem se vznášeli motýli. Bylo jich tolik, že zakryli slunce. Velmi příjemný sen, neboť motýli jsou znamením krásy a též dobrým symbolem našeho středního pásma od jara k podzimu.
Zdává-li se nám o nich někdy, bývá to velmi zřídka, a je to zpravidla echo nějakých vzácných příjemných předchozích zážitků. Ze stálého okouzlení božím tvorem, motýlem jsem napsal několik motýlích básní. Jedna se nachází v  knížce „Svět z mých slov“, vydané před třemi roky: 

Nuže, zdál se mi sen, který spánek promění na povznášející a lehounké spočinutí. Naše noci bývají po stálých životních dramatech  a soubojích s všeobecně se vyskytujícím bezprávím a obtížném obstarávání životních potřeb spíše snovou reprodukcí denních stresů z nepříjemných zážitků a konfliktů, po nichž je člověk unavený - neodpočatý.  

Tímto libým snem - i tím, že mne něco šimralo po tváři, jsem byl probuzen. Když se rozžalo světlo, uviděl jsem, že mě obklopuje hejno motýlů druhu Babočka Paví oko, latinsky zvané Inachis io. Seděli na kanafasové peřině, na konstrukci postele, některé jsem měl ve vlasech. Hned se počali srocovat kolem rozžatého světla, jak je u hmyzu obvyklé. Raději jsem opět zhasnul, aby si nepoškodili krásná křídla, a aby horečnatým nalétáváním nevyčerpali tělesnou energii vyměřenou na přežití do jara.
Když později do mé sednice, již pietně uchovávám v podobě z poloviny devatenáctého století, vstoupily chudé paprsky zimního slunce, jal jsem se už opět spící motýly přenášet na stropy nevytápěné části chalupy.

Trvalo celé dopoledne, než se mi je jednoho po druhém v uzavřené dlani podařilo dostat do míst, kde nebudou probouzeni teplem, jak se stalo této noci. Teď už zase budou spát hlubokým a nerušeným spánkem. Přichyceni na dřevěných záklopech stropů hlavou dolů a pokrývajíce je málem souvisle, vyvolávají podiv podobný tomu z netopýrů, kteří bývají takto zavěšeni ve studených skalních jeskyních.

Naše péče ovšem tím, že se staráme o zimní spánek motýlů, nekončí. Když jarní slunce opět prohřeje studenou chalupu, oni se probouzejí a instinktivně nalétávají k oknům, jimiž do jejich kolektivní ložnice vstupuje světlo a teplo. Tam jim však hrozí, že se utlučou o skla a stanou se oběťmi všude číhajících pokoutníků. Střežíme tyto chvíle, neboť v našich rukou je další osud pavích "ok". S největší možnou opatrností je vynášíme na zápraží. Položíme je právě tam, kam dopadají hřejivé paprsky, abychom mohli společně a slavnostně sledovat, jak po chvíli vzlétají nahoru, k novému životu. Stal se nám ten akt vypouštění motýlů svátkem jara.

Pobývám často na své starobylé chalupě, zříkaje se praktického pohodlí života v novodobých obydlích. Lidé se i tam v horách, kde stojí, vrhají bez rozmyslu na chátrající příbytky odtud kdysi potupně vyhnaných horalů, snažíce se je přestavbou přizpůsobit vysokým nárokům na bydlení a rekreaci. Neznajíce a nedbajíce souvislosti lidského života a přírody (o té z nejsubtilnějších jsem právě psal) dělají škodu, neboť berou, mimo jiné, místo k životu jiným tvorům.

Teď právě nepíšu o tom ostatním, například jak svými nevkusnými a okázalými stavebními akcemi ničí novousedlíci zbytky zdejší starobylé vesnické kultury, typický charakter krajiny i okolní přírodu. Nejsem už nejmladší, i tak jsem se rozhodl pro opak - v komplexu ohleduplností svůj malý zbytek starodávna uchovat a ponechat tak i zimoviště motýlům, nejkrásnější a nejjímavější lyrice zdejšího venkova.

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	PhDr. Jiří Grygar
	Jiří Menzel
	Karel Šíp
	Jaroslav Vízner
	Ivo Šmoldas
	Jan Vodňanský
	Ondřej Suchý
	Ivan Kraus

Další autoři »