Dobromila Lebrová: Joachim Barrande, francouzský inženýr, geolog a palentolog - 210. výročí narození
Je jen málokteré hlavní město na světě, aby se celá jeho městská část jmenovala po cizinci. Máme takové místo v Praze - Barrandov - je to pro nás už tak běžné, že si to ani neuvědomujeme. Barrandův hrob sice není v naší zemi, ale je v Rakousku - a téměř zapomenutý... Na druhou stranu je přinejmenším zvlášní, že především v anglických pramenech je Barrande označován jako rakouský geolog... A přitom on sám byl velkým francouzským vlastencem.
TIPY NA VÝLET | CESTY ZA POZNÁNÍM
• Červený Újezd - "středověký" hrad z 21.století• Čapkova Strž• Neprávem opomíjené zákoutí• Hurá na koně!
Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou
Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.
Pavel Loužecký: Středověké městečko ze 14.století
Středověké městečko bylo vybudováno s cílem navodit co nejpřesnější atmosféru tehdejšího života. Návštěvníci se zde mohou při prohlídce stavebních technologií, materiálů a řemesel na okamžik přenést do 14.století. Městečko bylo postaveno za použití původních stavebních technologií a materiálů, jako je dřevo, hlína, kámen a sláma. Interiéry staveb jsou vybavené replikami historických předmětů a oživovány dobovými postavami a ději.
Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník
Pokud se zaměříme na život tohoto všestranně vzdělaného člověka, ze začátku máme dojem, že studujeme životy několika lidí. Vzpomínají na něj orientalisté, píše se o něm v hudebních publikacích, vzpomínají na něj kolegové - básníci a velice jej oceňují knihovníci. A pak najednou pochopíme, že se jedná o jednoho jediného člověka s velice širokým rozhledem a rovněž tak širokým polem působnosti.
Lenka Nováková: Růžový slon
Vzpomínky na mé dětství jsou plné příkazů, které si pamatuji dodnes. „Nezlob! Neplač! Nehltej!“ A taky se pamatuji, že to nebylo nic platné a já jsem i přesto zlobila, plakala a hltala. A dokonce někdy i schválně, abych se dozvěděla, co se pak stane…Takové příkazy jako kdyby v mém mozku vyvolávaly opačnou reakci, než kárající zamýšlel.
Dobromila Lebrová: Josef Zítek, architekt, stavitel Národního divadla v Praze - 100. výročí úmrtí
O Josefovi Zítkovi lze říci, že v případě Národního divadla musel, jako jiní architekti před ním i po něm, splnit nemožné: na malé ploše, s malými náklady vybudovat dílo s velkým vnitřním prostorem, s patřičným technickým zázemím a hlavně vysoké umělecké hodnoty. Dnes se jeho dílu velice obdivujeme, ale ve své době se setkal s velkou kritikou...
Jan Řehounek: Zapomenutý český operní pěvec
V lednu roku 2009 uplynulo 175 let od narození a v červnu 135 let od smrti zapomenutého českého operního pěvce Čeňka Vencence Vecka. Ač o něm dobový tisk psal, že jeho herecký projev je žalostně primitivní a jeho pěvecká kariéra byla krátká – necelých deset let, vytvořil celou řadu titulních rolí světových oper, některé i v české premiéře.
Jarmila Pospíšilová: Průvodce konvertitou
"Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy."
Olga Szymanská: Výjimečný průvodce
S panem profesorem Josefem Krámem z Rychnova nad Kněžnou se známe od osmdesátých let minulého století. Stáli jsme u zrodu zdejší rychnovké pobočky Klubu přátel výtvarného umění a spolupracovali na plánech a organizaci jejího programu. Dodnes vzpomínám například na přednášku PhDr. Václava Šplíchala, odborníka na orlickohorské sklo, o tomto fenomému z oblasti Deštného v Orlických horách.
Ondřej Suchý: HOVORY S JIŘÍM MENZELEM (2)
Co se těch jakoby dobových snímků týče, žádný konkrétní film z počátku naší kinematografie jsme v nich nerekonstruovali. Vycházeli jsme dejme tomu z klasického snímku Dostaveníčko ve mlýnici z roku 1898, ale dělali jsme to celé úplně jinak — řekl bych nějak tak jako grotesku před Maxem Linderem. Podobně jsme natáčeli třeba i dobový záznam sportovního utkání.
Marta Urbanová: SAN FRANCISCO – BEAT GENERATION
Vešla jsem dovnitř, do minulosti, do bohémského způsobu života, do šera hlubokých myšlenek a básní. Jako by tu ještě seděli: Jack Keruac, Ken E.Kesey, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti. Jako by se nedali mým vstupem rušit, jako by se beat generation vážně zabývala východními filosofiemi, hnutím hippie. Toto město jim poskytovalo inspiraci, tato kavárna jim byla domovem.
Dobromila Lebrová: Francesco Petrarca, italský básník, humanistický filozof a diplomat - 705. výročí narození
„Zavřel jsem knihu, zlobiv se na sebe, že jsem mohl stále obdivovat pozemské věci, když jsem se už dlouho předtím učil dokonce od pohanských filozofů, že nic není nádherné, jen duše. Pak jsem popravdě byl spokojen, že jsem z hor viděl dost. Obrátil jsem svůj vnitřní zrak dovnitř a po tuto dobu ani slabika nevyšla z mých rtů, dokud jsme nedosáhli znovu úpatí...