Jan Řehounek: Zapomenutý český operní pěvec

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

V lednu roku 2009 uplynulo 175 let od narození a v červnu 135 let od smrti zapomenutého českého operního pěvce Čeňka Vencence Vecka. Ač o něm dobový tisk psal, že jeho herecký projev je žalostně primitivní a jeho pěvecká kariéra byla krátká – necelých deset let, vytvořil celou řadu titulních rolí světových oper, některé i v české premiéře.

Čeněk Vincenc Vecko (*17. ledna 1834, + 13. června 1874) se narodil v Rožďalovicích.
Absolvoval učitelský běh na staroměstském gymnáziu v Praze, kde rovněž studoval na konzervatoři zpěv u G.Gordigianiho, ale neabsolvoval.
Poté učil na reálce v Mladé Boleslavi, kde založil a řídil zpěvácký spolek.
Po předchozích pohostinských vystoupeních byl 24.ledna 1863 angažován do Prozatímního divadla, první vystoupení bylo v Troubadouru.
V tomto angažmá setrval přes dva roky, a to i přesto, že neměl zvláštní vzhled a herecké vlohy, zato měl nádherný hlas. Poté přešel z finančních důvodů do Německého divadla, což český tisk hodnotil jako zradu národních zájmů. Zde svoji činnost zahájil v květnu 1865 jako Manrico opět v Troubadouru. Tady setrval sedm let a vytvořil řadu skvělých rolí, např. Waltera Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských či Wilhelma Meistera v Thomasově Mignon.
Hýření hlasovými prostředky a nepořádný život předčasně ukončily jeho pěveckou dráhu, v níž vytvořil hlavní role: Pollione (Norma), Edgar (Lucie z Lammermooru - ztvárnil i v č. premiéře), Richard (Maria di Rohan), Manrico (Trubadour), Vévoda (Rigoletto - ztvárnil i v č. premiéře), Otello, Riccardo (Maškarní ples), Robert ďábel, Eleazar (Židovka - ztvárnil i v č. premiéře), Masaniello (Němá z Portici), Roger (Zedník a zámečník), Lohengrin (Lohengrin).
Nastoupil léčení chronického onemocnění hlasivek. To však bylo neúčinné. Vrací se do rodných Rožďalovic, kde v roce 1874 umírá.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 07. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.