Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (10) Pavla Fronková
Narodila jsem se v malebném městečku Domažlice, ale jak už to bývá, život mě zavál daleko od domova. A kam mě to táhlo? Do krásných jižních Čech. Tak nějak jsem věděla, že tam jednou budu bydlet a taky jsem už od mala chtěla. Dnes mám krásný pronajatý byteček s přítelem na Dobré Vodě u Českých Budějovic, a už brzy nebudeme jen dva, ale budeme se muset naučit slyšet na jména máma a táta. Moc se na svého malého broučka těšíme.
Egon Wiener: Pokladní
Svět podle Karla Poláčka, svět První republiky, iluze, která měla tvář Hugo Haase, Ference Futuristy, Vlasty Buriana. Svět podle Pláničky a Bicana. Svět, kde obchodní dům byl tak maximálně Bílá labuť, Brouk a Babka, Baťa a Dům potravin. Blažená doba prastarého kvelbu se zvonkem nade dveřmi. Vše kolem obloženo dřevem, prodavačka s majitelem. Ústřední postava – paní pokladní za pokladnou. Většinou to byla ta, která všemu v obchodě šéfuje a velí. Manželka majitele obchodu. Jedno, zda na korze, nebo v zapomenuté vesničce kdekoli v Čechách Vojtěcha Rakouse.
Dobrá zpráva pro čtenáře knižních vydání příběhů Egona Wienera
V září 2012 spatří světlo světa kniha Egonovy pohledy a pohlednice 4. Vyjde ve stejné grafické podobě jako předchozí, tentokráte v modré barvě a bude k dostání na obvyklých místech: od konce září 2012 v obchodech s knihami; od 1. listopadu 2012 do 31. prosince 2012 na výstavě starých pohlednic v obchodním centru PLAZA Liberec v odpoledních hodinách...
Dobromila Lebrová: Hermann Hesse, německo-švýcarský spisovatel, malíř, nositel Nobelovy ceny za literaturu – 50. výročí úmrtí – výročí UNESCO
Spisovatel Hermann Hesse se ve svém díle zabýval propojením ducha a přírody s hledáním člověka, jeho vlastního Já. Jeho hledání je často duchovním vhledem do samého sebe. Hledal vnitřní svět mimo omezení peněz, čísel a času. Ve většině jeho prací se vyskytují dvě hlavní postavy, které představují pudovou a duchovní stránku; někdy se skutečnost prolíná se snovou vizí, či naopak je život čímsi jakou hrou, v níž postavy mohou, ale také třeba je jim zabráněno, hru nějak ovlivňovat.
Vladimír Leksa: Ján Adam Rayman – imunológ z čias Jánošíka
Ján Adam Rayman sa narodil v Prešove 23. apríla 1690, dva roky po Jánošíkovi, ako jediný syn lekárnika Jána Raymana. Po smrti otca v roku 1699 si jeho mama Alžbeta berie za muža Jána Samuela Willicha, tiež lekárnika. Bolo to zrejme inšpiratívne detstvo strávené v lekárni, ktoré rozhodlo o budúcnosti malého Janka Adamka. Po štúdiu farmácie na prešovskom evanjelickom kolégiu, absolvoval v rokoch 1709–1712 medicínu na Leydenskej Univerzite v Holandsku u slávneho profesora Hermana Boerhaaveho.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vladimír Stibor – Kalvárie po básnicku
V rozhovoru s Břetislavem Kotyzou (Pozitivní noviny 29. 10. 2008) Vladimír Stibor řekl, že tvůrčí sny se nemají prozrazovat. Nazdáváme se ovšem, že tvůrce propadlý slovesnému kumštu nakonec vyjeví každý svůj sen – přece vydanou knihou. Vladimír Stibor (též jeho přičiněním není rodné Sedlčansko krajinou literárně neprobádanou a zapomenutou) již po sedmnácté přišel na veřejnost neodrazen kalvárií mezi propadlinami na místech dřívějších výsep čtenářova hladu po poezii, a ještě k tomu s hrstí květů léčivek.
Miroslav Marek: Muzeum rekordů vystavuje v centru Prahy
Velkou výstavu pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit si mohou návštěvníci hlavního města prohlédnout kdykoliv do konce srpna. V galerii PRE v Jungmannově ulici je vystaveno 30 velkoformátových fototapet s nejpozoruhodnějšími okamžiky, při nichž vznikaly rekordy následně zapsané do databáze českých i světových NEJ... Většina z nich zachycuje atmosféru festivalu Pelhřimov – město rekordů. Nechybí však ani unikátní exponáty z expozice Zlaté české ručičky Muzea rekordů a kuriozit.
Egon Wiener: O vodě | Jakýsi zmatený | Pohádka pro syna
Po vodě jistého jezera v Káni Galilejské chodil mladý žid Kristus. Matka si nepřála, aby dcera chodila k vodě ven, Viktorka skočila u splavu do vody . Vody je plná řeka Nisa a Jabloncem jde jedna řeč, že tolik vody už dlouho tu nebylo, a že by bylo lepší pro ty, kteří bydlí u dolní části města, aby radši odjeli. Starostka Višňové si z pytlů písku nechala udělat do bytu nábytek, knihovnu, křesla i válendu. Starosta Chrastavy, mimochodem obávaný učitel chemie libereckého gymnázia, si postavil z písku visutý most přes Nisu blíže k Machnínu. Můj strýček Walter z Loučné v Hrádku, co po něm pojmenovali hrádečtí radní v čele s mladým Půtou most, má o něj strach.
Olga Szymanská: Výstava Pavla Brunclíka DIVERSE
Pavel Brunclík je významný český fotograf, který se v umělecké sféře pohybuje přes třicet let. V minulosti svými díly obsáhl například dvakrát celý výstavní prostor Mánesa. Rodák ze Znojma absolvoval nejdříve Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, poté režii a scénář na katedře dokumentární tvorby i mimořádné studium na katedře fotografie (obé na FAMU). Od roku 1981 pracoval jako samostatný fotograf doma, v zahraničí především v Rakousku a Italii, věnoval se také reklamě. Vytvořil obrazovou část několika audiovizuálních programů.
František Mendlík: Nobelova cena za blbost
Ve stínu denní vinárny Neptun panuje příjemná pohoda. Za okny se vaří rtuť teploměru. U stolku sedí čtyři lidé a dobře se baví. Josef Hadrián má narozeniny a ti tři u stolu jsou jeho spolupracovníci. Právě tito přátelé, železničáři, absolvovali na pátém peroně hlavního nádraží v Brně školení v pojízdném kabinetu bezpečnosti. Vinárna je zařízena stylově. Všude kolem jsou rozhozeny rybářské sítě. Člověk by za zdmi útulného zařízení očekával ulici hanzovního města Hamburku.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (51) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Je mistrem bonmotů – jeden za všechny: Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu!