Pavel Brunclík je významný český fotograf, který se v umělecké sféře pohybuje přes třicet let.

V minulosti svými díly obsáhl například dvakrát celý výstavní prostor Mánesa. Rodák ze Znojma absolvoval nejdříve Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, poté režii a scénář na katedře dokumentární tvorby i mimořádné studium na katedře fotografie (obé na FAMU). Od roku 1981 pracoval jako samostatný fotograf doma, v zahraničí především v Rakousku a Italii, věnoval se také reklamě. Vytvořil obrazovou část několika audiovizuálních programů. V poslední době se věnuje vlastním fotografickým projektům. Má za sebou desítky samostatných výstav a účast na výstavách kolektivních. Více monografií a publikací, které nejednou získaly ocenění v kategorii fotografická kniha, a dalších ocenění.

Diverse je název současné výstavy, která vznikala dle umělcových životních etap. Dělena do čtyř tematických okruhů je důkazem, že se některým tématům věnuje trvale či se k nim navrací.

Krajiny jsou cyklem nejvytrvalejším – různé typy z mnoha míst světa v jejich nekonečných proměnách. Zachycují celkový charakter, jsou zaměřeny i na struktury, až detaily. Projevují autorův smysl pro vyjádření prostoru. Vystihují atmosféru v mnoha tvarech - evokujících určité krajinné sochy. Přírodu v nich autor leckdy zpodobuje záměrně tak, aby nebylo možné rozpoznat skutečné měřítko. Na otázku, zda fotí při dovolené či podniká vlastní výpravy za krajinami, odpovídá: „Když jsem měsíc v Austrálii… denně přejíždím i 800 km. A protože se krajina nejlépe fotí při svítání a západu slunce a člověk někdy na to pravé světlo čeká čtyři, pět hodin, těžko by se mnou někdo podobnou dovolenou chtěl absolvovat.“

Cizí ženy především v aktech rozvíjel Brunclík od poloviny osmdesátých let celé desetiletí. Zachycoval zajímavou atmosféru v jednak zvláštních typech, jednak v určitých situacích a volených prostředích. Když byl mladší, měl tu drzost někoho, kdo se mu zdál dosti zajímavý, na ulici klidně oslovit. A protože před revolucí nebyly žádné agentury, v nichž by pracovaly modelky, většina dívek z aktů byly tak osloveny. Některé ze snímků řadí autor řadí do série zachycující konkrétní příběh, jiné mezi solitérní. Jsou přesvědčivé určitou náladou. Volba správného okamžiku pro jejich zachycení leckdy nebyla snadná: vznikaly na veřejných místech – šlo o intimní situace, ale vystižených se vkusem svého tvůrce.

Geometrie nahoty vznikala v Brunclíkově raném období, kdy ještě studoval na pražské FAMU. Již tehdy ho upoutal balet, ale k tématu se opět vrátil až v roce 2005. Původně chtěl zachycovat momentky. Pak však vědomě téma estetizoval: kompozice, tvořené těly tanečníků, musel totiž přesně určovat a sestavovat, aby jejich nasvícení bylo co nejúčinnější a vztahy mezi celkem a detaily co nejdokonalejší. Fotografie vycházely z nápadu obou stran, a to s použitím baletních prvků: i když se pro výsledný efekt musel leckterý vícekrát opakovat, konečný snímek působí jako by vznikl právě v pohybu. Při vzniku této série se nevěnoval žádnému jinému tématu. Podobné to bylo i je v obdobích, kdy fotí krajiny.

Portréty, tvořené od sedmdesátých let, doslova dýchají velmi zajímavou atmosférou. Plné zvláštních typů, konkrétních situací a voleného prostředí: jsou solitérní, navozují náladu či příběh, z nichž je však nejvýznamnější série z let 2009–2011 se čtyřiceti šesti velkými Čechy: osobnostmi z nejrůznějších oborů od přírodovědců a lékařů přes filozofy a literáty až po herce, hudebníky a výtvarné umělce (například portrét Jana Třísky). Dokázal je zachytit v jejich typických prostředích a v charakteristických výrazech, někdy v rafinovaně naaranžovaných kompozicích.

Výstava Pavla Brunclíka DIVERSE / RŮZNÉ v Obecním domě v Praze (do 30. září 2012) není retrospektivou. Jde o snahu prokázat, že různá témata, kterým v sobě tento umělec celoživotně věnuje. Témat Různých – proto Diverse, k nimž vychází autorovi, první kniha také není monotématická.

(text z rozhovoru pro Pražský deník)