Tomáš Zářecký: Těžký život literáta V.
Být autorem je krásné. Možnost tvořit dává křídla víc než jakýkoli reklamou protěžovaný nápoj, znamená svobodu a moc. Svobodu ve vymýšlení zápletek, konstrukci děje, utváření prostředí a plození postav. Moc nad jejich osudy, rozhodování o jejich hrdinských či zbabělých činech, opětovaných či tragických láskách, o životě a smrti.
Pavel Pávek: Občas dělal i hlídače, ale stále kreslil a kreslil
Zšeřelý atelier, stěny pokryté trampskými trofejemi, kšiltovka a kraťasy jsou charakteristickými znaky pro výtvarníka Jiřího Filípka z Olešky. Pro jeho kresbu stylizovaná a pevná linka, úsporná práce s barvami a co největší zjednodušení námětu. Po třinácti letech, kdy se věnuje kreslení profesionálně, má za sebou televizní reklamu, detektivní a dobrodružné seriály, několik autorských výstav.
Slušnou hospodyni hledám
Když mi číšník Koštábl naservíroval několik zrzavých vlasů neznámého původu, rozhodl jsem se, že si budu vařit sám. Věřil jsem, že si upravím krmi chutnou a výživnou. Nemám však k vaření talent. Podařilo se mi pouze omítnout stěny kuchyně několika druhy poživatin a spálit elektrickou troubu. Kromě toho mi oprýskal nábytek.
Petr Hromádko: Cesta do hlubin profesorovy duše
Snad v každé škole je vždy spousta žáků plných aktivity, fantazie a výmluvnosti. V naší republice stále panuje doba, kdy průměrný věk učitelů stoupá, protože mladí, kteří ukončili vzdělání, si vybrali jiná povolání než učitel. Na střední škole, kam jsem docházel, bylo dost profesorů s věkem sahajícím k důchodové hranici nebo ji i překračující.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (12)
Ale nejen přeponami a příponami živ je náš rodný jazyk. Čeština se velmi často vyřádí i na vlastním základu některých slov. A tak se často mění kmenové samohlásky nebo se měkčí kmenové souhlásky a v některých případech se dočkáme obou změn najednou, zejména při tvoření zdrobnělin. My Češi to samozřejmě opět vůbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteří se to mají učit.
Antonín Siuda: O jednom zločinu
Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo).
Hana Veselá – Jitka Dolejšová: Recept na zdravý úsměv
Zuby stačí čistit dvakrát denně, ráno a večer po jídle 3 minuty správnou technikou. Na kartáček nikdy netlačíme, žádné čištění by nemělo bolet. Používáme zubní kartáček s malou pracovní hlavou a měkkými vlákny. Jen zubní kartáček ale nestačí, velký význam má čištění mezizubních prostorů.
NeKultura.cz na internetu
Na internetu se před rokem objevil nový český magazín NeKultura.cz, snažící se vyplnit prázdnotu mezi velkými informačními portály a pisálkovskými blogy. Jak vlastně tento magazín vypadá, kdo ho vede, co už má za sebou, jaké jsou jeho cíle a ambice do budoucna?
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (1/4)
Ale ano, možné to je. Ovšem pouze podle data narození na rodném listě: 17. 3. 1950. Také já mám v souvislosti s Jitkou malé výročí - čtyřicáté: Když jsem hledal ve svém archivu první článek, který jsem o ní napsal, našel jsem výstřižek z časopisu Sedmička z roku 1970. Zanedlouho jsem Jitce začal také psát písničky, kreslil její karikatury, s Oldřichem Dudkem jsme jí psali takříkajíc na tělo scénky v Malých televizních kabaretech, občas jsem se po jejím boku objevil i v roli moderátora, párkrát troufale i v roli zpěváka.
Marek Eben - Jan Maruška: Proč "Na plovárně"?
Ten název vznikl zcela prozaicky, prvních padesát dílů jsme točili opravdu na bývalé Občanské plovárně u Čechova mostu. Bylo to moc hezké prostředí, takový jakoby anglický klub, a mně se líbila i ta určitá mnohoznačnost názvu, kdy si povídáte s lidmi o plavbě řekou života, o záchranných kruzích a tak.
Stanislav Moc: My Češi, ale hlavně Češky nestárneme
My Češi, ale hlavně Češky, nestárneme jako jiné národy. Tedy pomalu a důstojně, bez obav, že bychom ten proces přežili. Naopak, my jednáme, jako kdyby stáří bylo jen další fází nekonečné legrace, kde ovšem ti slabší, ne my, pochopitelně, najednou zestárnou a umřou. O těch se pak s úlevou říká... víte, já vám řeknu, von stejně posledních pět let vypadal, jako kdyby utek‘ hrobníkovi z lopaty...
Stanislav Háber: Milan Lasica - Nepotrebujem zaháňať smútok
Komické dvojice sú vzácne. Vznikajú raz za čas. Možno raz za niekoľko desaťročí vznikne taká dvojica. Vyžaduje to spoluprácu, podriadenie, solidaritu, sebaobetovanie, kompromisy - to sú všetko veci, ktoré ľudia neradi robia. Ale pokiaľ ide o individuality, tak tie vždy budú. Napriek tomu, že vždy hovoríme o tom, ako tých možností nie je veľa, nielen že sa rozširuje paleta tohto žánru na Slovensku, ale sa aj spestruje.
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (3)
O ztracené faktuře. Pečlivá manželka třídila faktury firmy. Na první hromádku skládala faktury za vodu, na druhou za elektřinu, na třetí za telefony… Když se manžel chtěl podívat na účty za telefon, manželka ne a ne najít tu správnou fakturu. Hledali společně, až ji, mršku jednu, našli: Ležela v hromádce s fakturami za vodu. Manželka ji tam intuitivně položila, když viděla záhlaví: Vodafone.
Miroslav Sígl: Moje devítková vzpomínka na místní hrdiny
Navečer 15. března 1939 přijel z Prahy spolužák mé starší sestry, který už tenkrát byl vybaven fotoaparátem – myslím, že to byla zrcadlovka „fojklendr“. Na tom dnes už nezáleží, mnohem důležitější byly záběry, které nasnímal v Praze dole Na Můstku. Po celou válku ten film schovával, aby posléze jeho snímky spatřily světlo světa již v osvobozené vlasti.