Egon Wiener: Den po dni | Matoušek z Držkova | Kristýna
Přítel rybaří. Je to takový milý doktůrek ze Dvora Králové. Je, jako já, posedlý sbíráním starých pohlednic. Sbírá Podkrkonoší. A jako by se nechumelilo, jezdí si k tomu do Norska na ryby. Já viděl rybáře kdysi dávno nejdál v Taškentu. Mají tam jezero, kterému místní Uzbeci říkají Taškentské moře a sedí u něho, či alespoň dříve sedávali ve vysokých holinkách, v dlouhém kabátě a s čepicí.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (2)
Ve svém veskrze pragmatickém postoji k domácím zvířatům jistě nejsem sám, a mohu to dokumentovat několika příklady, které bohužel budou dosti tristní. Když byly mé dceři asi tři roky, koupila jednou na jaře babička několik malých kachňátek, které hodlala přes léto na zahradě u chaty vykrmit. Jako vedlejší důvod uváděla, že se jistě budou malé vnučce líbit.
Petra Nachtmanová: MAŘENKA A SCHODIŠTĚ
Člověku se to tak někdy o deštivém dni přihodí. Chodí mezi zamračenými lidmi, usmívá se, krade jim vyhaslé tváře a místo nich jim na obličej nasazuje panáčkující lasičky a při tom, jak ještě rozmotává kolemjdoucí pomatené nohy, si ty svoje nevědomky zaplete do pomlázky. Pomlázka je sice dobrá věc, pár šlehnutí zakroucenými proutky a jak se krev rozproudí.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (2)
"Jde se na Políčka!" zavelel Brďa, když se doloudali ještě další kamarádi. Nacvičenou trasou přes popelnice, betonovou zeď, sousední "ohradu" stavebního podniku a plechová vrata vyrazila partička kluků v modrých a hnědých teplákách na smetiště u dráhy, kterému se říká Políčka. Tady je naše eldorádo, ale patří nám "Vodtraťákům" celá čtvrť od trati až ke škole a ke starýmu hřbitovu, jejíž spojnicí je dlouhá ulice, která se ke Komendě jmenuje Šafaříkova a dál Purkyňova
Zdislav Wegner: Kaliště (1/2)
Skočil jsem do vody po hlavě. Blízká šachta proměnila řadu rybníků v Suché v kaliště. Rákosí s hnědými palicemi ještě čnělo z vody, ale bylo temně zbarvené jako voda kolem. Tráva ustoupila od břehů, a jen tento poslední rybník se podobal tomu, čím býval snad po staletí. Před chvílí z něj nějaký kluk vytáhl na vlasci omotaném kolem zápěstí okouna.
Znáte Gospel Time?
Zakladatelkou a sólistkou souboru je zpěvačka Zuzana Stirská, která již jako desetiletá vystupovala v divadle Semafor po boku J. Suchého (hry: Čarodějky, Ten pes je váš?, Kytice…). Zpívala se skupinami Jiřího Helekala, Jaromíra Mayera, skupinou Kroky Františka Janečka - spolu s Pavlem Sedláčkem a Janou Kratochvílovou, se skupinou Maximum Petra Hanniga, a dalšími.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (13)
Tu onde zaslechnete slovo nebo najdete v novinách větu, ze které by se málem zdálo, že některé lidi přímo rozjařuje představa, že nadešly nové časy a že tu je báječná příležitost s něčím zatočit nebo s někým zúčtovat. Když někoho vidím takto se rozkřikovat, nemohu se zbavit dojmu poněkud děsivého: že má vlastně radost z toho, co se stalo, a že se mu to jaksi hodí do krámu.
Rodič v síti
Dělají děti člověka šťastným? A jestliže ano, tak trvale, nebo to jsou jen krátkodobé či dokonce přechodné a prchavé okamžiky? Po třinácti letech se letos poprvé narodilo v ČR víc dětí, než kolik nás zemřelo. A přestože jen v prvním pololetí přišlo na svět o tisíc dětí víc než loňského roku, stále pokulháváme za evropským průměrem.
Karel Zatloukal - Nejen o památných stromech
Ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Václav Větvička převzal významný přírůstek nevyčíslitelné hodnoty - přímého potomka nejstaršího žijícího stromu na světě, borovice dlouhověké, přezdívané Metuzalém, která již bezmála 4800 let roste na hranicích severoamerických států Kalifornie a Nevada. Metuzalém byl objeven v 50. letech minulého století v nehostinných Bílých horách na hranici států Kalifornie a Nevada ve Spojených státech.
Michal Dlouhý: Alto na stopě lupičů pokladen
V sobotu 1. října 1932 ráno vyžádala četnická stanice Leopoldov výjezd hlídky pátrací stanice k případu vyloupení pokladny na tamním notářském úřadě. Na místo okamžitě vyrazil automobil pátračky řízený štábním strážmistrem Dřevickým. Velitelem hlídky byl tentokrát štábní strážmistr Pícl a na zadních sedadlech seděli strážmistr Votruba s Altem.
Věra Ludíková: Nebojte se
Scénář tohoto večera, shodný i pro pozdější vystoupení v Kolovratech, jsem panu profesoru Lukavskému předávala v pondělí, pouhý den předtím, než byl odvezen do nemocnice. Měli jsme spolu domluvenou polední schůzku v Kolowratském paláci a hovořili jsme o nové knížce, z níž se bude číst, o jejím tématu, jak vznikala – všechno ho zajímalo. „Připijete si se mnou?“ zeptal se mě.
Stanislav Moc: Na Marhounka rád vzpomínám
Navíc Marhounek naháněl hrůzu řvaním. Řval tak, že praskalo sklo a třásla se nejen okna, ale především kolena nešťastníků, na které se rozeřval. Jeho řvaní bylo proslulé nejen svou silou, ale i výhružkami, že dotyčného zavře, až zčerná. „Do Sabinova tě pošlu, tam tě naučej makat!“ řval na nešťastné maníky, kteří nedokázali pracovat rychle, čistě a k jeho plné spokojenosti.
Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (1)
Střízlivý klobouček s mašlí značí, že jeho nositelka jako by utekla z románku, jaké se psávaly před mnoha léty pro mravné dívky. Nevíte nic o životě, a až se dovíte, počítejte s tím, že to s vámi důkladně zamává. Zatím se držte maminky — stejně jste klobouček zdědila po ni — ale zvolna pomýšlejte na to, že háčkování deček nemůže být jednou provždy skutečnou náplní vašeho života.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběh (17) Život jako cesta
Ostatně týž sled bychom mohli spatřit i v životě bezpočtu lidí na této planetě: člověk v pubertálních letech často vědomě či mimoděk opouští od víry svého dětství. Mládí poznamenané skepsí se obrací proti Bohu a nezralí poutníci této planety počínají spoléhat na vlastní síly. Kosmický řád se ocitá nadlouho mimo zorné pole jejich pozornosti.