Ondřej Suchý: Když byl František Nepil skautíkem
Rád si listuji ve starých časopisech. Je tam mnohem víc příjemnějšího na čtení, než dnes – spousta zpráv a článků k příjemnému údivu, někdy k pousmání, někdy i k poučení. Tuhle jsem sáhl po jednom ročníku JUNÁKA, týdeníku junácké mládeže, ročník 29, tedy rok 1947. A když jsem zalistoval v čísle 43, nevěřil jsem svým očím: On tu byl celostránkový článek od Františka Nepila!
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (27)
Pán s odznakem DOUŠEK TRAVEL se o nás staral. Přesto mě ztvrdnul žaludek, na těle jsem měl husí kůži, a mrazilo mě v zátylku. Na letadla, který startovaly, jsem se raděj ani nepodíval. Bál jsem se, že omdlim. Když jsme procházeli prohlížecí bránou, něco zapípalo a u Kornelie našli škrabku na brambory v kapse.
Václav Neckář - Jitka Vykopalová: Od srdce k srdci
Tento článek by se také klidně mohl jmenovat ”Shodou náhod”… Týden před hudebním večerem Václava Neckáře, v sobotu 11.11. u nás ve Stockholmu, byl pro mě nějaký čarovný, plný všelijakých menších či větších náhod a událostí. Znáte to: Vzpomněla jsem si na jednu kamarádku – a náhodou jsem ji odpoledne potkala. Říkala jsem si, že už jsem se dlouho neozvala do jednoho českého stacionáře – a náhodou mi následující den přišel odtud krásný e-mail. Náhodou...
Jitka Dolejšová: Hudební poezie v obrazech Vincenta Van Gogha
Dnes mi přišel krásný e-mail. Jde o písničku, která doprovází obrazy Vincenta Van Gogha. Posílám Vám to jen tak pro pohodu a radost. Mějte se hezky. Jitka Dolejšová (celá věc je v zpracována v programu PowerPoint ....
Elena Paclová: Láááska / Slůvko
Nejsem už nejmladší, v mém věku se citové vztahy už lehce nenavazují, přesto dnes hrdě říkám: Mám přítele! Když jsme se poprvé setkali, nebyl rád. Jeho rodina někam odjela a osud tomu chtěl, že byl nucen strávit tento čas v mé blízkosti. Mně se tento štíhlý, urostlý, mladý krasavec s plavnou chůzí zalíbil na první pohled a přiznávám, že jsem o jeho přízeň usilovala.
Jiří Suchý: Od pravěku k založení Semaforu (IV. a V.)
Když jsem si vymyslel tenhle titulek, měl jsem skutečně v úmyslu dopracovat se v těchto úvahách pěkně postupně od pravěku až k současnosti, která je pro mou osobu neodmyslitelně poznamenána divadlem Semafor. Představoval jsem si to jako práci systematickou, ne na přeskáčku. A tak jestliže dneska náhle zabrousím do žhavého současna, děje se tak proti mé vůli a z daleko prostších důvodů, než si možná představujete.
Jitka Vykopalová: Neobyčejný František Makeš
Docela obyčejné jméno. Ano. Ale zcela neobyčejného muže. Jméno akademického malíře, vědce, vynálezce, restaurátora, konzervátora, chemika, spisovatele, učitele, přednášejícího..., tento výčet by byl dlouhý. Ale zcela především je to jméno člověka vysokých morálních kvalit a charakterových vlastností.
Ondřej Suchý: Smutný příběh Jany Werichové
V nejmenovaném týdeníku vyšel 7. prosince 2006 můj pohled na nedlouhý život a dílo Jany Werichové, herečky a překladatelky. Vyšel pod jiným titulkem, doplněn pasážemi, které dodatečně dopsal někdo jiný, patrně ve snaze udělat můj článek „senzačnější“.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (13)
No a pak přišla Sekta. První propadák na prknech Semaforu. Premiéra se konala 11. března 1965 a sice v půl jedenácté večer. A já tu dnes, po třiceti letech, na ni napíšu kritiku: Co se to děje? Semafor je divadlo, které jsme se naučili důvěrně znát. Známe jeho písničky, jeho humor, jeho poetiku, jeho protagonisty - to všechno nenajdeme v představení, které nese název Sekta. Všechno je tu jinak.
Milan Markovič: Tak ako vlastne?
Vždy som si vravel: keby už neplatila nijaká stará pravda, tak sa vždy ešte môžeme spoľahnúť na biblické sväté písmo, ktoré nám naši cirkevníci tlmočia od nepamäti. A tu zrazu závan neistoty: priamo z rezidencie zástupcov stvoriteľa na Zemi vychádza vyhlásenie, ktoré radikálne mení postoj Vatikánu voči evolučnej teórii: Čujte maloverní, dvestoročný pán Darwin má pravdu.
Jitka Dolejšová: Pošli to dál
Všechno v životě učitele sociálních studií Eugene Simoneta (KEVIN SPACEY) má svůj přesný řád. Každá košile, každá tužka, každá osoba má své přesně vymezené místo. A jak říká stará moudrost, pokud chcete zachovat hladinu jezera svého života neporušenou, potom se pod ní nesmíte nikdy potopit. Dosud se nenašla osoba, která by něco podobného po panu učiteli Simonetovi žádala.
Miroslav Sígl: Adventní rozjímání, vzpomínky a jubilea
Předvánoční čas mi nachystal několik událostí, které spolu navzájem souvisejí a vyvolávají v člověku pocity radosti, očekávání, příjemné, ale též smutkem zakalené vzpomínky, jak už to tak v životě bývá. Šel jsem v předstihu blahopřát k životnímu jubileu své dávné televizní kolegyni Olze Čuříkové (*30. 12. 1932), abych mohl o ní včas napsat pár řádek, protože v době jejího působení byla známá jako „vlaštovka“ - pravidelný pořad pro starší děti, který ji proslavil, se tak jmenoval.
Rudolf Křesťan: Mikuláš Renčín
Narodil se přesně na Mikuláše a od té doby nám naděluje. V roce 2011 bylo naděleno i jemu – pražským Hradem. Jak známo, obdržel predikát „nositel medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění“. O jeho zásluhách a umění nemůže být pochyb, i když svého času neuměl nakreslit kravské nohy. Jak se mi před lety přiznal, na jednom ze svých obrázků proto umístil spodní partie uvedeného zvířete do vysoké trávy.
Emília Molčaniová: Ženích / Okno
„Máte to tu voľné?“ „Nech sa páči.“ Čo sa vypytuje, či nevidí, že som v kupé sama? Títo výrastkovia… No, má už nejakých 25 a bisťu, aj fešáčisko je. Sadol si oproti, skoro sa nám dotýkajú kolená, má nohy dlhé ako deň na Jána. Koľko má? 190 centimetrov? Vyberiem si z tašky knihu, to robí dojem, bude si myslieť, že som ešte študentka…