| TROJÍ PŘEKVAPENÍ aneb Provedení »neznámé« II. České mše půlnoční Jakuba Jana Ryby v Plzni bylo v anketě nominováno na Kulturní počin roku 2009.
První překvapení
se odehrálo na Prvním setkání přátel Pozitivních novin 11. listopadu 2009, kde Zdeněk Pošíval uvedl, že v jeho Rozpravách se mnou bude zmínka o II. České mši půlnoční od Jana Jakuba Ryby. Navíc díky iniciativě vydavatele pana Pavla Loužeckého bylo sděleno, že zazní poprvé v PN i jako hudební příloha Rozprav ZP ukázka z mé nahrávky.
Druhým překvapením
pro mne bylo, když jsem se 23.11.2009 dočetl v plzeňském regionálním tisku, že se v Plzni chystá adventní koncert Vánoce s J. J. Rybou, na kterém posluchači uslyší tradiční mši Hej mistře, a že v novodobé premiéře zazní Missa pastoralis, tzv. II. česká mše půlnoční v provedení Concertino Notturno Praha pod taktovkou německého dirigenta dr. A. Kröpera dle nově nalezené partirury J. J. Ryby. (Viz článek v PN Olgy Szymanské: (Ne)známá mše J. J. Ryby.)
V té době jsem nahrával CD s Fr. Svejkovským, mým bývalým žákem, a od něho jsem se překvapivě dozvěděl, že on s dr. Kröperem dlouhodobě spolupracuje a bude v Plzni na tomto koncertě hrát na barokní trubku. Přislíbil, že mi domluví setkání s dr. Kröperem.
Koncert Vánoce s J. J. Rybou se uskutečnil 13. prosince 2009 před zaplněným sálem Měšťanské besedy v Plzni. Obě díla přednesl na vysoké umělecké úrovni a s patřičným nasazením a elánem osmičlenný vokální soubor Sol et Sedes Brno a orchestr Concertino Notturno Praha, hrající na dobové nástroje. Provedení řídil dirigent dr. Kröper velmi citlivě s patřičnou znalostí díla a s důrazem na výraz. Odměnou všem účinkujícím byl dlouhotrvající potlesk spokojených posluchačů, pro které byl koncert, dýchající již slavnostní vánoční atmosférou, velkým hudebním zážitkem.
Po koncertě jsem se setkal se sympatickým dr. Kröperem. Překvapil mě nejen dobrou češtinou, ale i znalostí díla J. J. Ryby a celé české hudby i s její problematikou. V rozhovoru zmínil i další uvedení díla J. J. Ryby v rámci projektu Musica Antiqua Pilsensis v létě 2010. V závěru našeho rozhovoru, v němž jsem ho seznámil jednak se svou zkušeností při uvádění mše v Mýtě, jednak i prostřednictvím Pozitivních novin, jsem mu věnoval svou nahrávku mše.
Třetím překvapením
pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.
V závěru si pro čtenáře PN dovoluji ocitovat některá zajímavá slova dr. A. Kröpera z programu pro koncert Vánoce s J. J. Rybou.
|
|
Jakub Jan Ryba - Česká mše vánoční: Mistrovské dílo?
Dr. Andreas Kröper
Mistrovské dilo — toto označení mi činí potíže. Takto jsou označována veškerá legendární díla klasické hudby, jež jsou nesčetněkrát hrána na koncertech a donekonečna se opakují na hudebních nosičích. Co je mistrovské dílo? Dílo přeživší to nekonečné omílání? Či hudební kus, jenž zazní z mobilního telefonu, aniž by si činil nárok ujistit se, že majitel ví, oč se vlastně jedná? Nebo je snad mistrovské dílo prostě dílem mistra? Co a kdo ale skladatele pasuje na mistra?
Snad žádné hudební dílo není Čechy tolik spojováno s Vánocemi jako vánoční mše Jakuba Jana Ryby. Žádný hudební kus se netěší o Vánocích tak masové hudební produkci, ať už v divadlech, na veřejných prostranstvích či v kostelech. A zejména zde se vzhledem k oblibě zdá být její uvádění nepatřičné, neboť opustilo veškerý liturgický rámec a stalo se útrpnou součástí vánoční show.
Téměř každý zná úvodní slova "Hej mistře", aniž by věděl komu jsou vlastně určena. Či snad je právě ono „mistře“ tím důvodem, proč je Rybovo dílo označováno za mistrovské? Proto jsme dali dílu přezdívku „rybovka"? Hrozné označení, cosi mezi rybí polévkou a vánočkou...
A kdo zná samotného Rybu? Dle mého soudu je skladatelem, jehož význam bude ještě dlouho v české hudbě velkou neznámou. Je jedním z těch, kteří ve své vlasti setrvali (nedobrovolně) a pracovali, skladatelem, jehož díla by se musela dočkat souhrnného vydání, aby bylo možno pochopit vývoj české hudby až ke Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi. Ta tolik záslužná činnost Společnosti J. J. Ryby bude teprve pak plně doceněna, bude-li Rybovo dílo kompletní a vydáno notovým zápisem.
O ceně znovunalezeného hudebního rukopisu
Nechci mluvit o peněžité ceně. Nedá se vyčíslit. Pro někoho je to jen starý papír plný podivných teček. Diky faktu, že byl kdysi vyráběn ze starých hadrů, vhodný tak k zabalení bramborových slupek. Pro někoho jiného je to cenný nález. Největší hodnota každého rukopisu spočívá ve faktu, že nám nastaví původní tvář skladby.
Chceme-Ii poznat nejstarší dochovanou verzi Vánoční mše Ryby, musíme do hudební sbírky Národního muzea v Praze (a umět číst staré klíče a starou češtinu).
Pokud ovšem jakýkoli dochovaný pramen chybí, nelze už s jistotou říci, jak ta skladba kdysi vypadala.
A pokud existuje jen tzv. úprava, znamená to vydání podřizující se zvykům jiné doby, pak se setkáme s dílem například v romantizující podobě. V této formě dosud česká hudební věda už víc než sto let zná tzv. Druhou českou půlnoční mši.
Němeček jako autor seznamu děl Ryby uvádí její incipit. Jak uvádí Jiří Berkovec v své knize Jakub Jan Ryba (Praha 1995), existovalo v ranném 20. stol. vydání na základě rukopisu, který byl posléze ztracen. Manuskript uváděl údajně rok 1813.
"Druhá česká půlnoční mše (...)" byla vydána v úpravě Josefa Michálka (1866-1945) na základě manuskriptu. Tento manuskript je nezvěstný, a tak nelze poznat původní podobu skladby. To byl jeden z důvodů, proč tato mše byla jen příležitostně hrána, a i přesto, že je důležitým pojítkem mezi českou a latinskou mší, není přiliš známa.
V roce 2006 jsem v zahraničním antikvariátě koupil štos not a časem jsem zjistil, že mj. držím v ruce rukopis této mše z doby kolem roku 1800. Sice, jako též v případě té znárnější České vánoční mše, se nejedná o rukopis Ryby, o tzv. autograf, ale rukopis je české provenience, označený jako Missa pastorale. Toto označení je sporné. Nejen gramaticky. I obsahem. Jitřní mše, nikoli půlnoční mše, byla totiž jen na Boží hod. ti. 25. 12. označená jako pastýřská (obecně matura, v adventu rorate) a měla tradiční výjimku v tom, že se při ní mohlo zpívat v mateřském jazyce. To znamená, že se jednalo o tzv. lichou mši, při níž si všechny zásadní latinské texty odbyl sám kněz s přisluhujícími.
Že se ale obsahově jedná o půlnoční mši vyplývá už jen z faktu, že slyšíme odbít hodiny a ponocný k tornu dvanáctkrát troubí. Text této mše je podobný té známé vánoční mši, ovšem je to skladba kratší, děj je shrnut a hudební struktura je stručnější. Obsazení je v podstatě identické s obsazením známé vánoční mše, mohla být komponovaná pro rožmitálský kůr.
Kdy tato skladba ale mohla vzniknout? Berkovec upozorňuje na datovaný ztracený rukopis z roku 1813. To ovšem může být údaj, kdy vznikl opis, kopie. Rukopis, který vlastním, není datovaný.
Podíváme-li se na hudebni stylistiku, nenajdeme zde tolik prvků lidové hudby a napodobení zvuku přírody a lidových nástrojů; skladba vychází ještě z tradic italské církevní hudby, Jak JI Ryba mohl slyšet v době svých pražských studií. Zachází s ní ovšem volněji, jako by se coby skladatel chtěl podívat za dané mantinely. Také použivání češtiny je pohled za mantinely: až na poslední dvě části mešního ordinaria spojil Ryba tradiční latinský text bohoslužby s vyprávěním vánočního děje v češtině. Pokud tento fakt chceme interpretovat jako cestu k čistě české vánoční mši, muselo toto dílo vznikat před rokem 1796.
Foto © autor
|
