Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (7)
Jednou přišel do hodiny výtvarky pan učitel Maděra a z kabinetu přitáhl velikou krabici. "Našel jsem na půdě maňásky. Co byste řekli tomu, žUčitel Ježek patří mezi naše úhlavní nepřátele. Je to mohutný chlap s jízlivýma očima a ještě jízlivějšími poznámkami na adresu bezbranného žactva.
Zdeněk Wachfaitl: Pálava s malířem Antonínem Vojtkem
Pan Antonín Vojtek je výtečný, skromný a dobrý člověk. Malíř a básník, jehož životní příběh vypráví sám za sebe. Jeho malířské ztvárnění Pálavské krajiny a přírody je jedinečné, jeho básně zahrnují rodný kraj procítěností a krásou. Dne 10. ledna 2012 oslaví narozeniny v kruhu své rodiny v Břeclavi – já mu tímto přeji ještě další dlouhá a úspěšná léta při tvorbě jeho děl. Rovněž mu přeji podporu jeho manželky Jitky Vojtkové a radost z jeho dcery Julie, která se s výtvarnou tvorbou v ateliéru svého otce již seznámila a je dnes také již malířkou.
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (5)
Výrazný talent Jitky Molavcové se projevoval na divadle hlavně tím, že ať si vzala na sebe jakýkoliv kostým, ihned se proměnila. Neboli: ihned udělala něco, co jsem, až do jejího příchodu, považoval v Semaforu za přísně zakázané. Stanislavského metoda převtělování mi neseděla...
Ivo Fencl: Josef Zálabský aneb Jak jsem kreslil a jak maloval
Vizuální představivost jsem cítil nejen jako možnost prezentovat své vnitřní obrazy prostřednictvím kresby či malby, ale taky jako absolutní relaxaci. Mé dětství bylo však jasně ovlivněno knihami klasiků dobrodružné literatury a filmy,natočenými podle jejich slavných románů. Nebo některých z nich. Byli to Karel May, Alexandre Dumas nebo Jaroslav Foglar, jehož černobílý seriál Záhada hlavolamu mi připadal absolutně dokonalý…
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (17)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Soucit
Vlak je poloprázdný a jako by v sobě vezl něco z mrazivé průzračnosti předchozích dnů. Vlastně až do Popradu nejede, nesmím tedy zapomenout včas vystoupit. Ten v přestupní stanici má docela jinou atmosféru. Jako by přijížděl z teplých krajů. Volných míst je v něm jen pár. Vedle mne velmi živě rozmlouvá, jak bývá jejich zvykem, skupinka Rómů.
Emilía Molčaniová: So ženami to treba vedieť / Chlapi, mám riešenie!
„Zdravím, chlapci! Jožko, prines nám tri pivá! Tak, konečne si vychutnám to ticho.“ „Pišta, tu, v krčme, že je ticho? Veď je tu ako v úli, všetci sa prekrikujú jeden cez druhého…“ „Ale je to predsa len balzam na uši. Vy neviete, chlapci, čo musím doma počúvať. Tá moja, keď príde domov, huba sa jej nezastaví, už som z toho chorý.
Pavel Pávek: Přátelé komsomolci
Souška vstoupila do šesté B s nebývalou důstojností a rozjásanou lící. Lidem světa znalejším než žákům šesté třídy základní devítileté školy by to bylo.podezřelé, neb učitelka ruského jazyka byla proslavená věčně nasupeným výrazem, pro který jí kolegové přezdívali Nina Varanovna.
Egon Wiener: Povodeň 1958 | Čokoláda a spol.
V minulém století postihly Liberecko dvě povodně, které „za něco stály“ a kterým se říká stoletá voda. Tehdy jsem skončil pátou třídu základní školy v Machníně a hned v polovině prvního týdne prázdnin začalo pršet. To budou prázdniny!, pomyslel jsem si a začal shánět knížky, abych měl něco ke čtení a nenudil se. Jak jsem se mýlil! Zprvu padaly velké kapky a déšť se začal měnit v nekonečný liják. Lilo a lilo bez přestání.
Až já půjdu do nebe
Když Hašlera zatklo gestapo, šla Hilda do Petschkova paláce a vymohla si, že mu přinese do vězení balíček. Podařilo se a ona pak jako oko v hlavě opatrovala od Karla Hašlera děkovný dopis. Už se pak nikdy neviděli Hašlera zavraždili gestapáci v koncentračním táboře Mauthausen a Hildu zase v padesátých letech zavřeli komunisté...
Ivan Kraus: Neděle
Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"
Blanka Kubešová: Novoroční zamyšlení
Koncem roku uvedla ČT 2 seriál na námět profesora PhDr.Tomáše Halíka, Prolínání světů. Dal by se charakterizovat jako pokus o dialog mezi jednotlivými kulturami. Jako pokus probudit v nás a v přílušnících jednotlivých náboženství ...
František Mendlík: Síla názorné agitace
Toho kalného mrazivého rána stojí na seřadišti čtyřčlenná družstva spojařů. Je zima, do rána napadal čerstvý sníh. Na seřadišti stojí vojáci opatřeni ušankami a vaťáky.Vždy čtyři muži vedle sebe připomínají posádky tanků. Akorát za nimi nestojí kamarád tank, u nohou mají cívky s namotanými zelenými dráty. Jeden voják – jedna cívka, jedna cívka – jeden kilometr.
Takový malý fejetónek
No a tak jsem se konečně dostala až sem. Jak to vlastně s námi ženami je? Po čem v lásce toužíme? Jsou to slovíčka plná něhy, lásky, vášně? Jsou to činy, kdy ten, který je objektem našeho srdce, udělá pro nás něco nezapomenutelného?