Arazím a Jarý, ale i Šiktanc, Šebestík, Turko, Němec, Jaroš, Ambrož jsou jména známá díky televizním obrazovkám doslova milionům diváků.
Můj zájem o historii četnictva trvá již dvacet let a za tuto dobu jsem shromáždil úžasné množství materiálu vypovídajícího o činnosti československého četnictva. 

Až v době přípravy třetí řady seriálu Četnické humoresky jsem začal poznávat potomky četníků, jejichž jména se objevila v úspěšném televizním seriálu. Že jsou to jména četníků skutečně sloužících na četnické pátrací stanici v Hradci Králové, a jak k tomu došlo, jsem popsal ve své knížce Humoresky vážně.

Do dnešního dne jsem postupně navázal kontakt s pěti četnickými dětmi: synem štábního strážmistra Inocence Vladimíra Šebestíka – Vladimírem, synem štábního strážmistra Vladislava Richarda Jarého – Vladislavem, dcerou vrchního strážmistra Jaroslava Šiktance – Dagmarou, dcerou štábního strážmistra Josefa Ambrože – Annou a dcerou praporčíka Josefa Arazima – Alenkou.
Díky uvedeným osobám již znám podobu jednotlivých četníků, ale i jejich životní osudy.   

                                

Příslušníci četnické pátrací stanice v Hradci Králové v roce 1937
(sedící zleva praporčík Václav Jaroš, vrchní strážmistr Jaroslav Šiktanc a štábní strážmistr Jaroslav Němec, stojící zleva štábní strážmistr Bedřich Pomezný, štábní strážmistr Jan Turko, strážmistr Josef Jiroušek, strážmistr Vladislav Richard Jarý a štábní strážmistr Josef Ambrož)     

Například Jaroslav Šiktanc vstoupil do četnických služeb již za monarchie, poté sloužil na Slovensku, kde se také oženil, v letech 1928 – 1937 byl velitelem pátračky v Hradci Králové a poté byl velitelem četnické stanice v Jičíně.   

Ve svých následujících příspěvcích hodlám čtenáře Pozitivních novin seznamovat se skutečnými životními osudy dalších nositelů jmen divákům známých četníků.

Na závěr bych rád uvedl, že pro výše uvedené četnické děti je seriál Četnické humoresky důstojnou rehabilitací celoživotní práce jejich otců, která měla být minulým režimem zapomenuta.

Četnické děti – dnes již senioři – jsou upřímně vděčni panu režiséru Antonínu Moskalykovi a Pavlíně Moskalykové Solo za to, že současné generaci podali skutečný obraz o činnosti četnictva, a to formou jednoho z nejúspěšnějších a nejsledovanějších televizních seriálů.