Ondřej Suchý: Nikdo si nevšiml, že Věra Ferbasová zemřela
Jednoho jarního dne, 21. května roku 1972, jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat.
Ivo Antušek: S naháči ve vodním parku
Jen třináct minut jízdy autem od mého pražského bydliště se nachází Aquapalace Praha. Stačí nasednout a vydat se po dálnici na Brno a hned za Prahou, v Průhonicích-Čestlicích, v sousedství gigantů Kika, Makro aj. na něj narazíte. Je to stavba vskutku velkorysá, s vlastním několikapatrovým parkovacím domem (zdarma), unikátním vodním světem s mnoha okouzlujícími atrakcemi. Opravdu nebásním.
Egon Wiener: O skleničkách, ze kterých pijeme | O Textilaně
Má generace poznala tu první, nejoblíbenější skleničku od hořčice, skleničku, která se v nápojovém průmyslu stala legendou. Věřte, nevěřte, byl to nelehký boj vymýtit z československých domácností ,,hořčicový servis“. Noviny, rádio, kdekdo o tom tehdy mluvil a nic se nedělo. Národ pil stále z hořčicových skleniček. Vše se vyřešilo, když se začala hořčice prodávat v úplně jiné skleničce, ze které už pití nikomu nechutnalo. Tím byl ,,vyřešen“ poklesek našich rodičů ve vztahu k nápojovému sklu a přestali jsme být za barbary.
Miroslav Sígl: Pro nás, kteří nosíme brýle
Při operaci šedého zákalu u obou očí jsem navázal bližší kontakt s Evropskou oční poliklinikou Lexum v Praze, kde jsem byl velmi spokojen nejen s provedenými výkony s pomocí špičkové světové techniky, ale také s lékaři a vůbec s celkovým ovzduším, atmosférou. Od té doby mne informují, co se u nich děje nového.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (71)
Jak už jsem uvedl, na další podnikový odborně-pracovní zájezd jsme museli čekat dlouhých jedenadvacet let. Až koncem května 1989 se v Českém hydrometeorologickém ústavu podařilo zorganizovat návštěvu Evropského regionálního meteorologického centra v Offenbachu. Toto město je v současné době vlastně spojeno s Frankfurtem nad Mohanem a jeli jsme tam na pozvání německých kolegů.
Oskar Leo Krause: V jámě lvové
Na další sezónu jsme už vyjeli společně. Manželka se starala o svých sedm lvů, vezla si je ve dvou nových vozech, denně čistila klece a porcovala maso a krmila své svěřence, a když jsme někde stáli víc jak dva dny, postavili dělníci uprostřed zvěřince velkou klec a tam Helena lvy vypouštěla a cvičila je podle návodu pana Crháka. Diváci na prohlídce zvěřince mohli to vše sledovat, takže bylo plno.
Jitka Dolejšová: Nejkratší a nejhezčí scifi povídky - literární soutěž 2011
Scifi portál Vanili.cz vyhlásil 2. ročník soutěže "O nejlepší, nejkratší scifi povídku". Délka nesmí přesáhnout 100 znaků, hodnotí se originalita, kreativita, humor, prvky sci-fi a fantasy. Uzávěrka soutěže je 1. prosince 2011. A jaké povídky se líbily porotě v 1. ročníku této originální soutěže?
Jitka Dolejšová: Proč psát jednoduše, když to jde složitě…
Možná i vás někdy napadlo, proč je uspořádání písmen na klávesnici tak složité. Proč se nejvíc frekventovaná písmena hledají nejobtížněji a jsou daleko od sebe. Vždyť to při psaní jenom zdržuje! Člověk by logicky předpokládal, že „když už to někdo vynalézá, tak u toho bude přemýšlet“. Že vynálezce napřed pečlivě rozváží, které klávesy budou používány často, jak bude psaní probíhat a jak optimalizovat počet přehmatů.
Ivan Rössler: SOL LUCET OMNIBUS
Strávil jsem v ateliéru Jiřího Švengsbíra mnoho hodin. Nikdy jsem ho ale neviděl při práci. Pili jsme spolu červené víno a povídali si. Byl však nesmírně pracovitý. Vyryl nesčíslné množství známek a vytvořil spoustu volných grafik vesměs rytin na téma Praha. Vždycky na nich byla zlatá barva. Snil o tom, že po japonském vzoru slavného Hokusaie Sto pohledů na Fudži vytvoří originální obraz Prahy stem grafických listů.
Václav R. Židek: Živé dárky
Dárečky, které jsme našli pod stromečkem, ještě voní novotou. Možná jsou ale mezi nimi některé, které nejen nijak zvlášť nevoní, ale některým z obdarovaných i dárců dokonce nevoní vůbec. A vůbec ne proto, že takový živý dáreček jako pes nebo kočka, případně živáček rodu cizokrajnějšího, má své osobité „aroma“.
Luděk Horký: Zvu vás do Českého ráje
Název oblasti Český ráj je vskutku pro tuto lokalitu výstižný. Nenalezneme zde ráj v nebi, který možná navštívíme pouze jednou za život, ale nalezneme zde ráj na zemi, který můžeme navštěvovat kdykoli. Jsou však tací, kteří se s tím nesmíří – je to pro ně málo, a tak se sem pro jistotu raději rovnou nastěhují, aby vše měli pěkně na dosah. Kdo se vydá na návštěvu Českého ráje třeba vlakem, bude mít dobrodružství vskutku na celý den. Pojede-li někdo například z Liberce, bude mít třeba ještě to štěstí, že se sveze až do České Lípy pěkným moderním vlakem.
OPRAVDU NÁDHERNÉ...
Do redakční pošty nám dorazil od neznámých autorů PowerPointový soubor kreseb doplněných moudrými citáty, jehož název zní OPRAVDU NÁDHERNÉ. Nezbývá nám, než s ním vřele souhlasit a předat ho dál, protože jeho poselství více než naplňuje trvalé poslání Pozitivních novin: INSPIROVAT, OBOHACOVAT a DODÁVAT LIDEM DOBROU NÁLADU.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (26) Milan Lasica
Jednou v noci jsem na facebooku objevil tento výkřik Magdy Vašáryové: „Je po 22.00 a chcem sa opýtať – kto z vás ešte teraz varí na zajtra obed okrem mňa? Alebo som ja jediná chudinka a všetci ostatní už ležia v posteli alebo vo vani?“ A právě tehdy mně napadlo, že budu-li chtít recept oblíbeného jídla Milana Lasici, udělám nejlépe, když o něj požádám právě jeho manželku, slovenskou herečku, diplomatku a političku Magdu Vašáryovou.
Luděk Ťopka: Vojna, les a víno (1/2)
„Odjíždíte dnes ve 23,20 z Hlavního nádraží do Lipníka nad Bečvou. Tady máte cestovní rozkazy. Oblečte se a vyčkejte do 22 hodin, kdy vás odveze služební vůz na nádraží. Své civilní oděvy uložte do plastového pytle, který jste dostali spolu s výstrojí a doneste je do výstrojního skladu, kde budou uloženy až do skončení vaší služby.