Pavel Pávek: Potřebují běžkaři vlastně sníh?
Stovky vyhozených miliónů podle čelných představitelů strany a vlády prý zviditelní Českou republiku, přilákají návštěvníky. Podle normálně uvažujících lidí ale zase není tolik co zviditelňovat a potencionální návštěvníci si již místo peněženek kupují přenosné příruční trezory a do aut, která budou parkovat na všech třech parkovištích místo zabezpečovacích zařízení shání spolehlivější hady škrtiče.
Ivo Fencl: Složím písničku a život ukáže, říká Jan Vodňanský
Kde podle vás leží hranice černého humoru? * To je asi u každého autora jiné. Hranice leží tam, kam si je kdo posune nebo dobrovolně zúží... Třeba dvaadvacetiletí Voskovec a Werich psali dadaistickou Vest Pocket Revue (1927) jen ku obalení svého skeče Nepřípadný zpěv o hrobce, pak se však ukázalo, že ten obal je u jejich generačního publika mnohem úspěšnější a nekrofilní humor původní Hrobky ne zcela kompatibilní, a tak asi po desáté repríze Hrobku ze scénáře vyrubli.
Ivo Fencl: Komik Václav Trégl podle Ondřeje Suchého
Václav Trégl (1902–1979), oblíbený to český herec malých rolí, pocházel z Bělé pod Bezdězem, kde dnes taky leží. Na rodném patrovém domě má i pamětní desku z bronzu. Byl synem zedníka a díky dvouměsíčním uhelným prázdninám roku 1917 se už jako student vedral mezi ochotníky. Navštěvoval reálku v Mladé Boleslavi a v letech 1920–24 vystudoval konzervatoř. Tenkrát či těsně po škole oživil s hercem Vojtěchem Mertenem (1895–1945), který sám představoval dost nevkusně Kašpárka, roli přihlouplého policajta Šmidry.
Egon Wiener: Občas usnu a pak se mi zdá | Lodí do Tramtárie | Z vlaku do vlaku
„A odkud jsi, panáčku?“, už asi nikdy neuslyším a „Kam jdeš, smím-li se ptát?“ Ten čas už vážně dávno zmizel, odvál ho vítr, spálil mráz. Chtěl bych, aby se vrátil, jen na malou chvilku. Zastavit čas. Jen abych mohl zdvihnout ruku k čepici, cvaknout prstem o její lem. Opřít se o plaňku v plotě, postát v naší zahrádce u domu v Machníně. Projet se s tátou a s mámou na houpačce, poklábosit u plotu s panem Jirsou. Zvrátit hlavu a zavřít oči, nechat ty mraky na obloze volně plout, trávou se nechat šimrat pod koleny, vyzout si boty a sundat si ponožky. Být na chvíli opět doma. Vrátit se na malou chvilku, chviličku do dětství.
Šetři s dechem!
Tu neděli se náš dětský pěvecký sbor sešel před karlínským nahrávacím studiem hned po obědě. Úkol byl jasný. Nazpívat asi deset rozhlasových písniček pro děti. První písnička byla sborová, a nedalo nám ani moc práce ji nazpívat, jak se říká, ku prospěchu všech zúčastněných. Problém nastal před další písničkou, která v první části vyžadovala dětského sólového zpěváka.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Senecy (3)
Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. Nic není tak obtížné a nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal. Pro činného člověka není žádný den dlouhý. Učit se pro život, ne pro školu. Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž proto, aby se nestala.
Pavel Pávek: Když už pašík nebyl sele
Kuchtíka přepadá nezřízená chuť na nefalšovanou domácí zabíjačku, ne tu z obchodu, ale poctivě doma připravenou tak, jak vše má být a bývalo. Starosti se získáním surovin nemá, vepře vraždit nehodlá vše potřebné sežene u řezníka. Ale ne v žádném supermarketu kde mají vše, jak praví televizní reklama, stále čerstvé.
Jana Reichová: Setkání
Když se lidé mají setkávat musí být nejdříve narozeni, musí žít na tomto světě. Tak i já začnu tehdy, kdy mne moji milující rodiče z lásky na tento svět přivedli. Měli skupinu přátel podobného věku a stejných zájmů, s kterými se pravidelně vídali. Byla jsem první dítě v „partě“, a tak automaticky všechny přítelkyně byly tety a jejich mužští partneři strejdové, přesto, že pokrevních tet a strýců jsem měla i tak dosti.
Sloupky Jiřího Menzela (29)
Když jsme slavili sto padesát let železnice v Čechách a sto dvacet let pražských tramvají, posadily se ty staré mašinky na chvilku znovu do kolejí a sdělovacími prostředky proběhla vlna nostalgie. A tak jsme mohli znovu vidět, a někteří z nás dokonce zblízka osahat, tyhle staré rachotící elektriky a kouřící parní hračičky.
Naděžda Munzarová: Zpráva o tom, proč jsme z Duesseldorfu nemohli poslat vánoční pozdravy a PéeFky
Duesseldorf má velice ojedinělou výsadu, jejíž sláva a ohlas proběhl už dávno celým světem: na pobřeží říčky Duessel nalezli archeologové doposud NEJSTARŠÍ LEBKU NEANDRTÁLCE. Nedostali jsme se zatím k hlubším informacím o vývinu zdejší populace, ale zdá se, že není nutno dále kopati, neb živoucí neandrtálci vesele pobíhají po ulicích tohoto velkoměsta. Pokud nepobíhají, nesprejují, či nekřepčí v diskotékách, shromažďují se většinou v organizaci zvané TELECOM.
Jarmila Hannah Čermáková – Miroslav Vejlupek: Všestranná umělkyně se přimlouvá za obnovu tradičních morálních a kulturních hodnot
Dnešní komerční televize dokážou smazat i mystiku lásky, vášně, zrození, smrti. Život se pak jeví navýsost nudný a nedivím se mladistvým experimentům s drogami. Je to naše vina, připustíme-li pro mladé takovouto “kulturu“. Jsme přímo zodpovědní za budoucí etický, estetický a morální profil příští generace. Jestliže mlčky trpíme, co média beztrestně šíří (neplodný sex, úspěšná korupce, bezcharakternost u dočasných „nejvyšších“ představitelů státu, obliba krvavých masakrů bez majestátu smrti) - pak se na budoucnosti národa zapisujeme stejně neodpustitelně, jako představitelé totalitního režimu.
Petr Pučelík: Otec mi vyčítá, že už na ryby nemám čas
STRAKONICE - Druhá kniha poutavých rybářských povídek od strakonického autora Stanislava Kováře se v těchto dnech objevila na pultech knihkupectví. Jmenuje se Pytláci na rybách, a jak název napovídá, osmnáct různých příběhů ze Strakonicka spojuje ústřední téma: pytlácká vášeň.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (11)
♦ Oplzlé texty jsou upozorněním, že se chce zviditelnit někdo, kdo se v budoucnosti bude pokládat za ušlechtilého. ♦ Každé hovno najde svoji podrážku! ♦ Byl by to významný vynález, kdyby v každé porodnici byl přístroj, který by signalizoval: Pozor, na svět přichází ambiciózní blbec! ♦ Šoubyznys, folkbyznys, čmoudbyznys mají společnou ochrannou známku: Made in Prachy.
Danuše Markovová: Otevřenost nadevše
Člověk může být otevřený všemu a všem, ale musí být připraven také otevřeně čelit případným nepříjemnostem. Čím je otevřenější, tím podstupuje většímu riziku. Tuto přímou úměru mohu doložit živě. Dnes jsem dorazila do školy téměř na poslední chvíli. Ve snaze zachránit každou drahocennou minutu jsem už cestou po schodech do své pracovny lovila na dně tašky svazek klíčů.