Dobromila Lebrová: Georg Friedrich Händel, hudební skladatel
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Georg Friedrich Händel, hudební skladatel - 250. výročí úmrtí Je až příznačné, že Georg Friedrich Händel, skladatel oratoria Mesiáš, které patří k dílům, která se velmi často hrají právě o velikonocích, zemřel právě o velikonocích - na Bílou sobotu před 250 lety. Vedle svého vrstevníka Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750) byl nejvýznamějším představitelem barokní hudby. Skládal chrámovou hudbu, oratoria na starozákonní texty, operní hudbu a instrumentální skladby. Jeho dílo je velmi rozsáhlé a čítá více než 600 položek. Jeho život byl velmi pestrý: od jeho mládí v Sasku, přes jeho zrání v Itálii až k jeho slávě i zápasům v jeho druhé, přijaté vlasti - Anglii. Narodil se 23.února 1685 v Halle v Sasku jako druhé dítě ze čtyř městského ranhojiče a lazebníka Georga Händela a jeho druhé manželky Dorothey, rozené Toust, pastorovy dcery. První manželkou jeho otce byla dcera ranhojiče, u kterého se vyučil a po jehož smrti získal jeho šlechtickou klientelu. Když se mladý Händel narodil, bylo jeho otci šedesát tři let a matce třicet čtyři. Již jako velice malý projevil Georg hudební talent. Podle některých pramenů se sám naučil hrát na spinet už ve věku pěti let, podle jiných mu spinet věnovala teta, když mu bylo sedm. V dětství už hrál ještě na housle, hoboj a na varhany. Otec si sice přál, aby jeho syn byl právníkem, maminka podporovala jeho hudební talent. I otcův významný klient a zároveň pán - budoucí král August II. Saský - prý po poslechu Georgovy hry na spinet doporučil, aby se jeho umění nezanedbalo. Otec mu tedy sehnal učitele - Friedricha Wilhelma Zachowa, podle jiných pramenů Zachaua (1663 - 1712), který byl varhaníkem v kostele Panny Marie (Liebfrauenkirche) v Halle a který ho zasvětil také do hudební teorie a současného stylu hudby. Pro Händela byly hodiny u Zachowa opravdovým požehnáním, protože se jednalo o vynikajícího umělce s velkým kouzlem osobnosti. Asi v r. 1696 koncertoval s velkým úspěchem na spinetu v Berlíně před braniborským kurfiřtem Friedrichem III., budoucím králem Friedrichem I., Pruským, který mu nabídl, aby vstoupil do jeho služeb a nabídl mu i možnost podpory pro cestu do Itálie kvůli doplnění hudebního vzdělání. Avšak v r. 1697 zemřel Händelův otec a Georg se cítil povinen splnit otcovo přání, dokončil střední školu a nastoupil v r. 1702 na univerzitu v Halle ke studiu práv. Ale dlouho tam nevydržel - stal se varhaníkem v protestantské katedrále a vyučoval také na církevním gymnáziu hudbě. V r. 1704 úplně přerušil právnická studia, přestěhoval se do Hamburku, kde přijal místo houslisty a hráče na spinet v orchestru hamburské městské opery, která v té době byla velmi úspěšná. Zde se setkal s významnými hudebníky Johannem Matthesonem (1681 - 1764), Christophem Graupnerem (1683 - 1760) a s úspěšným skladatelem oper Reinhardem Keiserem (1674 - 1739). Zvláště Mattheson měl na něj velký vliv, ze kterého se v době jeho nepřítomnosti dokonce snažil Händel vymanit, takže si nechal napsat libreto k „Pašijím podle svatého Jana“ (Passion vom Heiligen John) od básníka Christiana Postela (1658 - 1705), provedeným v r. 1704. Od Matthesona si za to vysloužil kritiku, což dospělo až k souboji na kordy, ze kterého Händel jen zázrakem vyvázl. Po nějaké době se ale přátelé smířili. Händel tehdy složil své první opery „Almira“, „Nero“, které byly provedeny v r. 1705. V opeře „Nero“ dokonce Mattheson účinkoval. Ale tehdy začala hamburská opera upadat, že Händel ani nečekal na provedení dalších dvou z jeho prvních oper „Daphne“ a „Florindo“, které byly provedeny v r. 1708 v úpravě, která je velmi poškodila. Händel totiž mezi roky 1706 až 1709 pobýval na pozvání vévody Giana Gastona di Medici (1671 - 1737) v Itálii, kde se setkal i s jeho bratrem Ferdinandem, rovněž velkým hudebníkem. Händel se tedy nejdříve živil skládáním chrámové hudby. Z r. 1707 pochází jeho žalm „Dixit Dominus“ (Řekl Pán), který byl proveden poprvé 16. června 1707 v římském kostele Panny Marie Montesantské (Santa Maria di Montesanto). Jeho první italská opera „Rodrigo“ byla poprvé provedena ve Florencii v r. 1707 s velkým úspěchem, při němž získal přízeň toskánského velkovévody Cosima III. di Medici (1670 - 1723). Benátky v té době byly známy operou, ale nejdříve tam Händel nedokázal prorazit. Setkal se tam ale s význačnými tehdejšími italskými hudebníky - Alessandrem Scarlatim (1660 - 1725), s jehož synem a svým vrstevníkem Domenicem (1685 - 1757) se spřátelil, ale i se spoustou dalších. Další operu „Agrippinu“ se už v Benátkách v r. 1709 uvést podařilo a měla zde velký úspěch. Tehdy bylo obecenstvo tak nadšené, že volalo: „Viva il caro Sassone!“ (Ať žije drahý Sas!“) V té době také Händel napsal dvě oratoria „La Resurrezione“ (Vzkříšení) a „Il Triomfo del Tempo“ (Triumf času), která byla uvedena v Římě v r. 1709 a 1710 při soukromém provedení v rezidenci význačné šlechtické rodiny Ruspoliů a u kardinála Ottoboniho. Význačným dílem z té doby byly také „Le Cantate Italiane“ (Italské kantáty). V r. 1710 se Händel stal přičiněním italského dirigenta Agostina Steffaniho (1653 - 1728) kapelníkem hannoverské opery, vybudované pod patronací hannoverského kurfiřta Jiřího (1660 - 1727), který se v r. 1714 stal anglickým králem Jiřím I. V Hannoveru se mu příliš nelíbilo, brzy po nástupu do kapely si vzal dovolenou, stavil se u matky a sestry a odjel do Londýna. Zde, byť vůbec anglicky neuměl, dostal bezprostředně objednávku na operu od tehdejšího ředitele Královnina divadla v Drury Lane (Queen´s Theatre, později Theatre Royal) Aarona Hilla (1685 - 1750), dramatika a všeuměla. Libreto na operu vzniklo ve spolupráci Aarona Hilla a básníka Giacoma Rossiho, který pak s Händelem spolupracoval na dalších operách. Námětem libreta byl rozsáhlý epos od italského básníka Torquata Tassa (1544 - 1595) „Gerusalemme liberata“ (Osvobozený Jeruzalém) z doby první křižácké výpravy. - Výpravná opera nazvaná „Rinaldo“ měla premiéru 24. února 1711 s obrovským úspěchem. Nerad se Händel vrátil do Hannoveru, aby splnil své závazky, ale brzy již požádal kurfiřta Jiřího o novou cestu do Londýna. Povolení dostal s podmínkou, že se v přiměřené době vrátí. Händel ale s návratem nespěchal a v Anglii se usadil v r. 1712 nastálo. Hned po jeho příjezdu do Anglie byla provedena jeho tragikomická opera „Il pastor fido“ (Poctivý pastýř) a tragedie „Teseo“ (Théseus). V r. 1713 složil skladby „Te Deum“ tzv. „utrechtské“ a „Jubilate“ k uzavření utrechského míru, které byly uvedeny za přítomnosti královského dvora. Na začátku r. 1714 byla provedena "Ode for the Birthday of Queen Anne" (Óda k narozeninám královny Anny).Podle určitých pramenů ho královna Anna Stuartovna (1665 - 1714) odměnila ročním platem 200 liber. Královna Anna však téhož roku v létě zemřela, čímž Händelovi nastal problém, protože se jeho německý chlebodárce kurfiřt Jiří stal anglickým králem Jiřím I. Avšak král se choval velkoryse, zvláště po úspěšné květnové premiéře Händelovy opery „Amadigi“ opět v Královském divadle, ovšem tentokrát už v „King´s Theatre“. - Podle některých údajů se král Jiří I. zcela s Händelem usmířil po složení jeho „Water Music“ (Vodní hudby) ke královskému výletu lodí po Temži k domu Limehouse. Tato skladba však byla provedena až v r. 1717. Král mu potvrdil plat, určený královnou Annou, tentokrát jako plat učitele malých princezen. V létě 1716 dokonce Händel navštívil Hannover jako člen královského doprovodu. Navštivil také své příbuzné v Halle. V letech 1717 až 1719 přechodně pobýval u Jamese Brydgese, hraběte Carnavona, později vévody z Chandos (1673 - 1744), který byl velkým mecenášem umělců, na zámku v Cannons, severně od Londýna. Z této doby pochází celkem dvanáct „Chandos Anthems“ (Žalmů z Chandosu). V létě r. 1718 zemřela Händelova sestra Dorothea Sophia Michaelsen. Možná v důsledku této události zkomponoval Händel oratorium - tragédii „Ester“, s původním označením „Haman and Mordecai“, ale zároveň i svou velmi úspěšnou pastorální operu „Acis a Galatea“ na slova anglického básníka Johna Gaye (1685 - 1732). V r. 1719 byla založena Královská hudební akademie (The Royal Academy of Music), jejímiž řediteli byli jmenování Giovanni Bononcini (670 - 1747), Attilio Ariosti (1666 - 1729) a Händel. - V důsledku jejího založení odjel Händel do Německa, aby pro akademii angažoval pěvce. Pobýval v Düsseldorfu, v Halle, v Drážďanech. Z Halle odjel do kurfiřtského paláce v Herrenhausenu u Hannoveru, aby se připojil ke králi, až se bude vracet do Anglie. Návrat se konal v prosinci 1719. V dubnu 1720 byla v Královském divadle premiéra Händelovy opery „Radamisto“ s mnoha reprízami. Ale už tehdy začalo období intrik, protože anglická šlechta nesouhlasila s tím, aby italskou operu uváděl na scénu Němec a tak začala být dávána přednost Bononcinimu. Projevilo se to při premiéře další opery „Muzio Scevola“, v dubnu 1721, kde první jednání složil neznámý skladatel, druhé Bononcini a třetí Händel, avšak opera byla poměrně slabá. Třetí jednání dopadlo nejhůře. - Malý úspěch měla i jeho další opera „Floridante“, kterou dokončil na podzim 1721 a která byla poprvé uvedena v prosinci téhož roku. Lépe byly přijaty jeho další opery - v létě 1722 dokončil Händel operu „Ottone“, která byla uvedena poprvé v lednu 1723. V květnu téhož roku dokončil operu „Flavio“, která měla premiéru týž měsíc. V létě se přestěhoval do londýnského domu v Brook Street, kde pobýval až do své smrti. Dnes je tam Händelovo muzeum. V r. 1724 byla premiéra opery "Guilio Cesare" a v létě dokončil operu „Tamerlano“, která je opět důkazem velkého Händelova mistrovství. V zimě r. 1725 dokončil operu „Rodelinda“ a v r. 1726 složil a uvedl opery „Scipione“, „Alessandro“ a ukončil „Admeto“ V r. 1727 požádal Händel o anglické občanství a stal se Georgem Fredericem Handelem. V květnu dokončil operu „Richard I.“ V létě 1727 ale náhle zemřel král Jiří II. při cestě do svého rodného Hannoveru a jeho syn se prohlásil anglickým králem Jiřím II. (1683 - 1760). Händel dostal objednávku ke složení slavnostní hudby ke korunovaci. Korunovační slavnost ve Westminsterském opatství doprovodily „Coronation Anthems“ (Korunovační hymny). První z nich se užívala při všech dalších korunovačních ceremoniích Velké Británie . Je to „Sádok kněz“ (Zadok the Priest) ze Starého zákona o pomazání krále Šalomouna na rozkaz jeho otce, krále Davida. Další korunovační hymny jsou: „The King Shall Rejoin“ (dle posledního překladu Bible „Hospodine, král se raduje z Tvé moci“) a „My Heart is Indiging“ (“Slavnostní řeč ze srdce mi tryská“). Přes Händelovu snahu o udržení italské opery na jevištích Londýna, začaly skandály. Nejdříve se na jevišti popraly dvě zpěvačky, dokonce za přítomnosti princezny, a pak měla premiéru „Žebrácká opera“ (The Beggars Opera) od Johna Gaye a Johanna Christopha Pepusche (1667- 1752), která anglické obecenstvo spíše oslovila než italské texty. Představení „Žebrácké opery“ bylo zároveň plné kritiky na italskou operu. Händel se ale stále nevzdával. V r. 1728 byla premiéra jeho další opery „Siroe“, dokončil operu „Tolomeo“. V té době začal i korunní princ, pozdější král Jiří III. využívat Händelovy obliby u krále k řešení svých rozporů s otcem, které však začaly už v době, kdy se jeho otec stal králem. Zároveň však vznikaly problémy i z toho, že král jako cizozemec nebyl příliš dobře Angličany přijímán - a Händel byl jeho krajanem. Korunní princ se rozhodl Händela finančně zničit. Založil konkurenční operu, jejímž šéfem byl italský skladatel Nicolo Porporo (1686 - 1768) a pomocí dalších intrik dosáhl, že Händel ztratil také královu podporu. Na začátku r. 1729 odjel Händel do Itálie, aby našel další pěvce pro Královskou akademii. Zároveň se stavil po cestě v Halle, kde naposledy viděl svoji matku. - V tomto roce dokončil ještě operu „Lotario“ a hned na začátku r. 1730 operu „Partenope“. Po vánocích 1730 mu v Halle zemřela matka. Ale hned v lednu 1731 dokončil operu „Poro“. - V r. 1732 měla premiéru jeho opera „Ezio“ a dokončil operu „Sosarme“a operu „Orlando“. Ale bezprostředně na to dokončil oratorium „Deborah“. Už v červnu dokončil další oratorium „Athalia“, které bylo provedeno v Oxfordu, kam Händel v létě odcestoval. Na podzim dokončil další operu „Arianna“. Zároveň opět cestoval do Itálie kvůli doplnění souboru akademie. Ale stále pokračovaly finanční ztráty, i když velice těžce pracoval. Chrlil jednu operu za druhou. Na začátku r. 1734 byla premiéra „Arianny“, pak bylo provedení oslavného díla „Il Parnasso in Festa“ (přibližně Svátek na Parnasu) ke svatbě princezny Anny s princem Oranžským a ještě druhá oslavná skladba „This is the day“ (To je ten den). Přepracoval a znovu uvedl operu „Il pastor fido“. Zároveň uvedl šest svých „Concerti grossi“. V polovině r. 1734 mu vypršela smlouva s Královským divadlem, kde se plně usadil konkurenční soubor. Začal tedy pracovat v divadle Covent Garden, ale zde se dělil o prostory s kabaretním souborem. Jeho finanční situace se velice zhoršovala. V létě r. 1734 se po dva měsíce léčil v lázních Turnbridge Wells v Kentu. Ještě v lázních ale započal další operu „Ariodante“, která měla premiéru na začátku r. 1835. Na jaře 1835 složil varhanní koncert f-moll, operu „Alcina“ a v létě si na čtyři týdny zopakoval léčení v Turnbridge Wells. Na začátku r. 1736 byla premiéra jeho krásného oratoria „Alexander's Feast“ (Slavnost Alexandrova) na slova básníka Johna Drydena (1631 - 1700) a na Alexandrovu počest ještě dokončil „Concerto grosso c-moll, zvané „Alexander's Feast Concerto“ (Alexandrovo slavnostní concerto). Ještě na jaře dokončil operu „Atalanta“. Na podzim složil operu „Arminio“, která měla premiéru hned v lednu příštího roku. O jeho píli svědčí to, že například operu Berenice začal skládat 18. prosince 1736 a dokončil ji 27. ledna 1737, což je pouhých čtyřicet dní! Stejným tempem pokračoval v r. 1737 - uvedl svoji operu „Giustino“, dokončil oratoria „Il Trionfo del Tempo e della Veritá“ (Trimf času a pravdy), což byla úprava jeho dřívějšího oratoria „Triumf času“, a ještě v další úpravě vzniklo „Il Triomfo del Tempo e del Disinganno“ (Triumf času a deziluze). Avšak v dubnu 1737 onemocněl. Některé prameny uvádějí, že se jednalo záchvat mrtvice, kde dokonce došlo k poškození mozku, jiné, že šlo pouze o revmatický záchvat. V každém případě měl ochrnutou polovinu těla. Divadlo přestalo hrát, byl ohlášen úpadek a Händel rezignoval na svůj život. Ale na podzim 1737 se odjel léčit do Cách, což mu velmi pomohlo. Hned po návratu složil operu „Faramondo“. Krátce po tom zemřela královna Caroline. Hándel skládal „Funeral Anthem for Queen Caroline“ (Pohřební žalm pro královnu Caroline), který byl proveden 17. prosince ve Westminsterském opatství. Začátkem r. 1738 dokončil a uvedl operu „Serse“. - Jelikož jeho dluhy dosáhly takové výšky, že mu hrozilo vězení pro dlužníky, uspořádali jeho přátelé benefiční koncert, čímž se nejhorší dluhy mohly zaplatit. V dubnu téhož roku byla vztyčena na jeho oslavu jeho socha od Louise Françoise Roubiliaca v dnes už nexistujících Vaxhall Gardens. Socha je nyní ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Během r. 1738 složil ještě oratoria „Saul“ a „Israel in Egypt“ (Izraelité v Egyptě) a operu „Idomeneo“. Rok 1739 přinesl jeho varhanní koncert F dur, skladbu „ Jupiter in Argos“ (Jupiter v Argu) a „Ode for St. Cecilia Day“ (Óda ke dni svaté Cecílie nebo též Óda svatocecilská) a dvanáct „Concerti grossi“. Hned na začátku r. 1740 dokončil oratorium „L´Allegro, il Penseroso, ed il Moderato“ a varhanní koncert B Dur. Od července do října pobýval Händel na kontinentě, mj. v Haarlemu, Berlíně a pravděpodobně i v Halle. Hned po návratu překomponoval svou operu „Imeneo“ a složil svoji poslední operu „Deidamiu“. V červenci r. 1741 složil několik duet a během tří neděl v měsíci srpnu a září složil své nejslavnější dílo „Mesiah“ (Mesiáš) o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíše oslavil ne jako mučedníka, ale jako vykupitele lidstva z temnoty a utrpení. Beethoven později toto dílo oslavil prostými slovy: „Dort liegt die Wahrheit“ (Zde spočívá pravda.) A hned na to ještě dokončil oratorium „Samson“ na Miltonův epos „Samson Agonistes“ (Samson bojující). Zcela unaven útoky proti své osobě, přijal Händel na konci r. 1741 pozvání Williama Cavendishe, vévody z Devonshire a irského místokrále k pobytu v Dublinu. Zde s velkým úspěchem uspořádal koncem r. 1741 a začátkem r. 1742 několik koncertů, což mu dodalo opět sílu k další práci. Do Londýna se vrátil až v srpnu. Na podzim složil opět několik duet a dokončil varhanní koncert A Dur. Na jaře 1743 pravděpodobně utrpěl další záchvat mrtvice. Také trpěl šedým zákalem. Ale už v létě znovu skládal - operní drama „Semele“. Tehdy také zvítězila anglická vojska pod vedením krále Jiřího II. nad Francouzi u Dettingenu. Bylo to v době sporů o dědictví rakouské a Jiří II. byl v té době spojencem Marie Terezie. K tomuto vítězství napsal Händel další hymnus tzv. „Dettingenské Te Deum“. Na sklonku léta složil oratorium „Joseph and his Brethren“ (Josef a jeho bratři). Podle určitých pramenů odmítl v r. 1744 doktorát Oxfordské univerzity s odůvodněním „přílišného tlaku práce“. V létě složil hudební oratorní drama „Hercules“ a oratorium „Belshazzar“ (Belsazar). Na začátku roku 1745 v soukromí uvedl zhudebněný Miltonův „Comus“ (Kosmos). Zajímavé bylo společné koncertování dvou velkých hudebníků - Händela a Christopha Willibalda Glucka (1714 - 1787) na podporu strádajících hudebníků a jejich rodin v divadle Covent Garden v březnu 1846. Bylo to pro Händela období dalších útoků a dalšího finančního úpadku, kdy už si nevěděl rady. V létě složil Händel oratorium „Judas Maccabeus“, což bylo obratem v jeho životě. Oratorium povzbudilo Angličany ve válce proti Karlovi Eduardovi, následníkovi skotského trůnu a bylo i oslavou vítězství anglického vojska v bitvě u Cullodenu. Od té doby ho už Angličané přijímali a začalo se mu opět finančně dařit. - Zato se ale horšilo jeho zdraví. V r. 1747 složil oratoria „Alexander Balus“ a „Joshua“ a rok na to oratoria „Solomon“ a „Susanna“. V r. 1749 bylo první provedení „Music for the Royal Fireworks“, u nás známé jako „Hudba k ohňostroji“. Bylo to při příležitosti uzavření mírové smlouvy v Cáchách při sporu o dědictví rakouské. Představení se zúčastnilo dvanáct tisíc lidí a traduje se, že nějací lidé byli dokonce při tom ušlapáni. A opět se hrálo jedno z Händelových Te Deum a Händel složil „Anthem composed on the Occasion of the Peace“ (Hymnus složený při příležitosti míru). V létě složil oratorium „Theodora“. V r. 1750 složil „Alceste“, která má přívlastek „příležitostná hudba“ a dokončil další varhanní koncert g moll. Protože v srpnu při návratu z posledního pobytu v Halle na cestě mezi Haagem a Haarlemem utrpěl vážný úraz, začal se zaobírat posledními věcmi člověka - napsal svoji poslední vůli. Složil mezihru „The Choice of Hercules“ (Herkulova volba). V r. 1751 složil další varhanní koncert a napsal oratorium „Jepfta“. Při práci na tomto oratoriu dočasně oslepl, avšak nakrátko se mu zrak zlepšil. Odjel na nějakou dobu do lázní Cheltenham Wells v gloucesterském hrabství. Po návratu si nechal šedý zákal operovat. Avšak operace mu zrak nevrátila. Pak už vlastně mohl jen poslouchat. Poslední dílo, které slyšel, bylo jeho vlastní oratorium „Mesiáš“dne 6. dubna 1759. O osm dní později - 14. dubna 1759 zemřel. - Pochován byl ve Westminsterském opatství a jeho pohřbu se zúčastnilo na tři tisíce truchlících. Jeho letošní výročí je důvodem mnohých vzpomínek na jeho život a dílo. Česká Händelova společnost pořádá po celý rok koncerty v různých českých městech. Národní divadlo připravilo na 4. dubna letošního roku premiéru opery Rinaldo, která se setkala s velmi příznivou kritikou. Pochopitelně jsou oslavy ve všech důležitých místech Evropy, kde za svého života Händel pobýval. Muzeum je vedle Londýna rovněž v jeho rodném domě v Halle. Rozsah jeho díla je udivující, ale povznášející je hlavně jeho hudba, její obsah, překračující často běžný lidský rozměr. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 04. 2009.
Ing. Dobromila Lebrová
Další články autora
- Dobromila Lebrová: Cestovatel Miroslav Zikmund oslavuje své 90. narozeniny
- Dobromila Lebrová: Edmond Rostand, francouzský dramatik a básník
- Dobromila Lebrová: Otakar Ševčík, houslový virtuos a pedagog...
- Dobromila Lebrová: Joachim Barrande, francouzský inženýr, geolog a palentolog - 210. výročí narození
- Dobromila Lebrová: František Jaromír Rubeš, básník a spisovatel - 155. výročí úmrtí
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Jiří Menzel | |
Blanka Kubešová | |
Miloslav Švandrlík | |
Vladimír Just | |
Jitka Molavcová | |
Ivan Rössler | |
Milan Markovič | |
Milan Lasica |