Skřivan s kuropěním vylétne do oblak a před obědem spatří spící sovu. „ Jak se někdo může tak dlouho válet v posteli?“ V noci čilá sova při pohledu na spícího skřivana opáčí: „ Jak někdo může chodit spát se slepicemi?"
Tak jako hrdinové v bajkách se občas ukrýváme pod křídla skřivánčí anebo soví.To podle toho, jak moc s jedním nebo druhým opeřencem sympatizujeme pro jeho daný časový harmonogram, kterým jsou si oba ptáci na sto honů vzdáleni. Zdá se však, že nám roucho skřivánčí nebo soví bylo nekompromisně shůry naděleno. Možná je to jen zástěrka pro logické zdůvodnění našich časových rituálů, do nichž s postupem let zabředneme. Jen neodkladná vážná pracovní záležitost nás může donutit k chvilkovému přepeření a zatoužíme zčistajasna po křídlech „protivníkových“. Mít nová křídla však znamená změnit svůj dosavadní životní styl. A tak dřív nebo později se stejně vrátíme do starých dobrých časů, jimž jsme přivykly. Sově nevyhovuje jakákoliv časová změna (to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti), natož přechod na letní čas. Pokud si sova s dobrým úmyslem ojediněle přivstane, usíná v nejnevhodnější okamžik jako špalek, většinou záhy po poledni. Zato v noci bdí mnohem déle, než je u ní obvyklé. Rána po takto probdělé noci jsou nepříjemná o to více, oč čileji a zpěvavěji kolem ní poletuje skřivan. Natřásá svá křídla a svou ranní nepříjemnou čilost umocňuje slovy: “Podívej, co práce jsem udělal, zatímco ty jsi měla půlnoc“. Těmito větami je protkáno nejen celé moje dětství, nýbrž i manželství. Proč jsem nevsadila na jistotu: Vrána k vráně sedá... Zdá se však, že skřivani kříží můj let častěji, jako by všechny sovy odletěly do fiktivního světa Joan Kathleen Rowlingové. Sov je kolem mě jak šafránu, ale o to více jsou mi bližší. Nostalgicky se mi vybavila potyčka skřivana-babičky s vnučkou –sovou: „Co porád svítíš? Zhasni!“ Tajně při lampičce jsem v noci dočítala Hugovy Bídníky a dodnes závidím jejímu hlavnímu protagonistovi Jeanu Valjeanovi, kterému stačily pouhopouhé čtyři hodiny, aby procitl do nového dne. Byl skřivanem i sovou. Takoví obojací jedinci jsou vzácní. Mají to v životě jednodušší v tom, že mohou bez problémů držet krok skřivánčí i soví, lítají ve dne i v noci. Nabízí se však otázka: Jak dlouho to vydrží? Ačkoli babička Jeana Valjeana občas i trumfla: V noci vášnivě hrála karty a ráno zpěvavě se slepicemi vstávala. Pokud si pamatuji, není v románu zmínka o tom, že by Valjean po ránu zpíval jako skřivan... |