Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti suchozemské
Rubrika: Publicistika – Postřehy
| Ani s postupujícím časem moje sběratelská vášeň neustávala. Byla pouze soustředěna na nový zájem - a to lov kamenů suchozemských. Ty už nevyžadovaly tolik péče při usazování do půdy zahrady. Jejich momentální domov byl závislý na mém duševním rozpoložení; valouny se staly bludnými kameny. Zaměřila jsem se na rozličné velikosti a tvary a nepřipouštěla jsem si starosti s rozmisťováním po zahradní ploše. Poloha valounů byla přímo závislá na náladě a chuti sběratelky. Radost mi dělala právě možnost si s nimi pohrávat, udávat jim  nová místa určení, aby jejich životy tolik nezevšedněly. Byla jsem přesvědčena o tom, že právě prostor naší zahrady, jenž jsem jim vymezila, je povýší a oddělí od ostatních kamenů v horách, které si tam oddaně a volně ležely bez identity. Obzvlášť jsem si zamilovala prahmotu vysokohorských velikánů, pro jejich zvláštní postavení a mimořádnou polohu. Zdá se mi úžasné nastavit poslední síly, vyměřené přesně vrcholu, ještě o nějaký kilogram, a táhnout trofej s hrdostí lovce, který tam dole nasytí svou smečku. Je to fascinující představa, pro kterou jsem ochotna napnout zbytky sil. Někdy jsem i švindlovala. Přišla jsem na způsob, jak si odpomoci od břemene. Tajně jsem některému z výletníků (nejčastěji manželovi) vložila do batohu kamennou trofej, zatímco on vyložil svačinu a snědl ji. Něco za něco. Zkrátka směnný manévr bez vědomí jednoho z účastníků. Ten si tíži batohu uvědomil, ale až u konce cesty. Mou verzi lovce trofeje nebral vůbec na vědomí. Kámen vztekle hodil přede mě, rozzlobený o to více, že jeho nesoucí tíha byla už nepoměřitelná se závěrem cesty. Smála jsem se, abych odlehčila nejen tíži kamene, ale i ovzduší, jehož hustota na nás v danou chvíli doléhala. Spontánním smíchem se ale atmosféra nezměnila. Pán tvorstva s hrozivě zvednutým prstem dodal: " Odkud bereš tu jistotu, že ti ten šutr odvezu domů?!" Tatranská trofej, tentokráte těžce vybojovaná, má své prozatímní místo na úpatí skalky. Zálibně hledím na kámen i na ostatní valounky, valouny i valouniska, a v každém z nich spatřuji stopy vzpomínek. Současně přes plot na mě hledí nezálibný sousedův pohled, z kterého by se dalo vyčíst něco jako: "Vaše zahrada se rovná hromadě kamenů. Že si raději nezasadíte mrkev." Nezasadím. Mrkev nejenže nelahodí oku, ale ani nepovznese náladu. Přece užitečnost mrkve nezaměním za nádhernou zbytečnost kamene. |
Obraz Hlubiny © Danuše Markovová
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 06. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
Milan Markovič |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Helena Štáchová |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ivan Rössler |